Chřástal vodní v ostravské zoo budí rozruch. Nenápadný pták, kterého jen tak neuvidíte

Ostravská zoologická zahrada není jen místem, kde obdivujete exotická zvířata z celého světa. Je to také živý kus přírody, kde se daří řadě volně žijících druhů. Právě díky tomu tu občas narazíte na tvory, které byste čekali spíš v odlehlých mokřadech než kousek od města. A přesně to je případ chřástala vodního. Chřástal vodní patří mezi ptáky, které spíš uslyšíte než uvidíte. Jeho typické kvičivé zvuky se nesou rákosím ale samotný pták zůstává mistrně ukrytý. Má zploštělé tělo a neuvěřitelnou mrštnost, díky které dokáže zmizet v hustém porostu během zlomku vteřiny. Právě proto je jeho pozorování v areálu zoo tak cenné. Nejčastěji se ukáže jen na okamžik, když přebíhá mezi rostlinami nebo hledá potravu na okraji vody. Kdo ho zahlédne, má zkrátka štěstí. Zkušení návštěvníci už vědí, že kromě oficiálních obyvatel zoo tu žije i pestrá škála volně žijících ptáků. V zimě a na jaře dominují krmítkům drobní pěvci, v korunách stromů se ozývají strakapoudi a na vodních plochách se procházejí kachny. Čas od času se ale objeví opravdová rarita. V minulosti to byly třeba severské druhy, letos na sebe strhl pozornost právě chřástal vodní. Jeho přítomnost potvrzuje, že přírodní části areálu fungují jako důležité zastávky pro tažné i zimující ptáky.

Mohlo by se vám líbit

Když mrzne, ptáci trpí žízní. Jak jim můžeme zajistit vodu i v zimě?

Čím se chřástal vodní živí a proč nerad létá

Jídelníček chřástala vodního je pestrý. Základem jsou hmyz a drobní bezobratlí, doplňuje je semeny, plody a zelenými částmi rostlin. Často prohledává bahno, do kterého zapichuje zobák. Když je příležitost, nepohrdne ani zbytky ryb, což potvrdilo i jeho chování u rybníků v ostravské zoo. Zajímavostí je jeho vztah k létání. Létá velmi nerad a i při ohrožení dává přednost útěku po zemi nebo ukrytí v porostu. Vzlétnutí volí až jako poslední možnost, což z něj dělá ještě nenápadnějšího obyvatele mokřadů. Většina chřástalů vodních z České republiky na zimu odlétá do jihozápadní Evropy. Návrat na hnízdiště obvykle probíhá od poloviny března do dubna. Jen malé množství jedinců u nás zůstává přes zimu, odhady mluví o několika desítkách ptáků. Bohužel ne všude mají tito ptáci klid. V některých zemích jižní Evropy se stále stávají terčem lovu, což jejich populaci rozhodně neprospívá. I proto je každý bezpečný úkryt a každá zachovaná mokřadní lokalita tak důležitá.

Hnízdění v mokřadech 

Chřástal vodní si staví hnízdo chytře ukryté v husté vegetaci, často kryté „stříškou“ z listů. Samice snáší 7 až 10 vajec a na péči o mláďata se podílejí oba rodiče. Zajímavostí je, že hnízdí dvakrát ročně a starší mláďata pomáhají s výchovou mladších sourozenců. V ostravské zoo zatím nehnízdí. Místní rákosiny jsou pro něj zkrátka příliš malé. Přesto se tu v posledních letech objevuje pravidelně během tahu nebo výjimečně i v zimě, což samo o sobě stojí za pozornost. „Zachování a obnova mokřadních ekosystémů, které jsou útočištěm nejen chřástalů, ale obrovského množství dalších živočišných i rostlinných druhů, je předmětem nové kampaně evropských zoologických zahrad vyhlášené na léta 2026 a 2027 s názvem Wetlands for Life (Mokřady pro život).“ (zoo-ostrava.cz)

Zdroj: zoo-ostrava.cz

Ještě víc inspirace a příběhů šikovných lidí vás čeká v aktuálním čísle Marianne Venkov a styl, které najdete na stáncích i online.