Stačí hodina času, obyčejné krmítko a chuť dívat se kolem sebe. Ptačí hodinka znovu propojí lidi s přírodou a pomůže ornitologům zjistit, jak se zimním ptákům v Česku skutečně daří. Osmý ročník slibuje víkend plný pozorování, radosti i překvapení.
Zima dokáže přírodu na chvíli zpomalit, ale rozhodně ji nezastaví. Zatímco zahrada působí prázdně, kolem krmítek je často pořádně rušno. Právě na tom staví Ptačí hodinka, oblíbené zimní sčítání ptáků, které pořádá Česká společnost ornitologická. Letos se koná od 9. do 11. ledna 2026 a zapojit se může opravdu každý, bez ohledu na věk nebo zkušenosti.
Princip Ptačí hodinky je jednoduchý a právě v tom je její síla. Vyhradíte si jednu hodinu, během které sledujete ptáky ve svém okolí. Na zahradě, na balkoně, v parku nebo klidně u lesa. Není důležité, jestli pták sedí přímo na krmítku, nebo jen proletí kolem. Počítá se všechno, co během té hodiny uvidíte. Důležité je zapisovat nejvyšší počet jedinců jednoho druhu, který se objeví v jeden okamžik. Díky tomu nedojde k dvojímu započítání stejných ptáků. Data od tisíců lidí z celé republiky pak dávají ornitologům cenný přehled o tom, které druhy u nás zimují, v jakém počtu a jak se jejich chování v průběhu let mění. Minulé ročníky ukázaly, že Češi mají o přírodu zájem. Zapojily se desetitisíce dobrovolníků a mezi nejčastějšími návštěvníky krmítek se opakovaně objevuje sýkora koňadra, následovaná dalšími běžnými druhy. Právě dlouhodobá data dělají z Ptačí hodinky víc než jen hezký víkendový koníček.
Ptáci zůstávají i tam, kde dřív nezimovali
Jedním z důvodů, proč je Ptačí hodinka tak důležitá, jsou změny klimatu. Mírnější zimy ovlivňují chování ptáků a některé druhy už neodlétají tak daleko jako dřív. Ornitologové sledují například holuby hřivnáče, špačky, pěnice nebo rehky, kteří zůstávají v Česku po celý rok. Díky sčítání na krmítkách se daří tyto změny zachytit v reálném čase. Každý záznam pomáhá doplnit mozaiku toho, jak se česká krajina a její obyvatelé mění. Pro běžné pozorovatele je navíc Ptačí hodinka skvělou příležitostí naučit se rozpoznávat druhy, které dřív vnímali jen jako „malé hnědé ptáky“. Pozorování navíc přináší radost z detailů. Zjistíte, že sýkory si odnášejí semínka stranou, brhlík si dělá zásoby a zvonek se klidně rozvalí uprostřed krmítka a nikoho jiného tam nepustí. I obyčejné krmítko se tak mění v malé divadlo.
Krmítko je pomoc, ne automat. Špatně zvolené krmení může ptákům ublížit víc než žádné. Základem jsou kvalitní slunečnicová semínka, obiloviny nebo sušený hmyz. Naopak pečivo, slané zbytky nebo kořeněná jídla do krmítka nepatří. Oblíbené lojové koule jsou v zimě skvělým zdrojem energie, ale jen tehdy, když jsou kvalitní. Vyplatí se vyhnout levným koulím v plastových síťkách, do kterých se ptáci mohou zamotat. Bezpečnější jsou pevné nosiče a směsi s obsahem semínek, hmyzu nebo bobulí. Neméně důležitá je hygiena. Krmítko je potřeba pravidelně čistit, ideálně jednou týdně. Pokud se objeví pták, který působí malátně, má načepýřené peří a ztrácí plachost, je na místě krmení na čas přerušit a krmítko důkladně vydezinfikovat. I tohle patří k zodpovědnému přístupu.
Zdroj: birdlife.cz
Marianne Talk s aditkoložkou Monikou Plocovou: Závislost nemusí začít jen alkoholem, ale třeba i opalovaním
