Studie dokládají, že procházky po lese prospívají zdraví. Aby prospívaly i přírodě, je třeba dodržovat pravidla

Procházka po lese není jen příjemný způsob, jak strávit odpoledne. Je to vědecky podložená metoda pro zlepšení fyzického i duševního zdraví. V Japonsku se takovým zdravotním procházkám říká Šinrin-joku (v překladu „lesní koupel“). Studie potvrzují, že už po 20 minutách v lese dochází k výraznému poklesu hladiny stresového hormonu kortizolu. Vystavení přirozenému světlu a čerstvému vzduchu pomáhá s lepším spánkem a usínáním. Lesní vzduch je čistší, vlhčí a bohatý na záporné ionty, což prospívá také plicím a sliznicím. A aby toho nebylo málo, procházky v lese prokazatelně snižují krevní tlak a tepovou frekvenci, což ulevuje srdci. Velmi pozitivně na náš organismus působí zejména fytoncidy, tedy organické sloučeniny (éterické oleje), které stromy vylučují, aby se chránily před hmyzem a hnilobou. Když tyto látky vdechujeme, zvyšuje se v našem těle aktivita a počet tzv. přirozených zabíječů (Natural Killer cells). Jde o bílé krvinky, které bojují proti virům a nádorovým buňkám. V některých zemích dokonce lékaři vydávají „recepty na přírodu“ jako doplněk klasické léčby hypertenze nebo úzkostných poruch.

S poklady lesa opatrně

Pravidelné výlety do přírody jsou tedy tím nejlepším nápadem, jak trávit volný čas. Jen je třeba při pobytu v lese dodržovat pár pravidel. Víte, co přesně se smí, co se nedoporučuje a co je v lese vyloženě zakázáno? Sbírat borůvky a houby, natrhat si kapradí, vzít si domů z procházky mech, šišky a větve. To vše je sice běžné, ale některým z těchto sběrů můžete dokonce porušovat zákon. Lesní pedagog Tomáš Dítě upozorňuje: „Na procházce v lese platí víc pravidel, než si běžný návštěvník uvědomuje. Les není jen místo k odpočinku, ale hlavně živý ekosystém, který potřebuje klid a ochranu. V první řadě je zakázáno jakkoli poškozovat lesní porost. To zahrnuje trhání květin, mechu, větví nebo odnášení šišek a dřeva. Vše, co v lese roste nebo leží, je součástí ekosystému a patří majiteli lesa.“ Znamená to tedy, že když si vaše děti přinesou domů pár šišek, můžou si zadělat na problém? „Z lesa si smíme odnést jen to, co nepoškozuje přírodu a je určeno pro osobní potřebu. Patří sem houby, lesní plody a drobné přírodniny, které volně leží na zemi – například několik šišek nebo malé větvičky. Jakmile však někdo začne odnášet dřevo, byť i spadlé, dostává se do rozporu se zákonem,“ upřesňuje pedagog.

Dřevorubec a lesní pedagog Tomáš Dítě po lesích provází děti i dospělé.

I větve mají svou funkci

Odnést si z lesa pár spadaných větví přece nemůže být nic špatného... „Veškeré dřevo v lese je majetkem vlastníka a jeho odnášení může být posuzováno jako přestupek, nebo dokonce jako trestný čin krádeže (záleží na množství),“ vyvádí nás z omylu Tomáš Dítě. A dodává, že nejde jen o vlastníky lesů. „Pravidla jsou přísná proto, že i zdánlivě obyčejné větve, listí nebo padlé kmeny mají v lese svou funkci – poskytují úkryt živočichům, zadržují vlhkost a podílejí se na obnově půdy. Stejně tak je zakázáno trhat živé rostliny, mech či brát větší množství materiálu, které už zjevně neslouží jen osobní potřebě. Respektování těchto omezení je tedy základním předpokladem, aby les zůstal zdravý a životaschopný.“

Nesahat, netrhat

Právě jaro je obdobím, kdy bychom si měli v lese dávat obzvlášť velký pozor a být ohleduplní. Jarní les je krásný, ale také citlivý. V této době se rodí mláďata, probouzí hmyz, začínají kvést chráněné rostliny a ptáci hnízdí často přímo na zemi. „V první řadě je důležité držet se cest a to nejen kvůli vlastní bezpečnosti, ale hlavně kvůli přírodě. Mimo stezky se totiž nacházejí hnízda ptáků, čerstvě vyrašené rostliny nebo mláďata ukrytá v trávě. Těch se nesmíme dotýkat ani je přenášet, i když vypadají opuštěně. Většina z nich není v nouzi, jen čeká na matku, která se drží opodál. Pozornost si zaslouží i jarní rostliny. Mnohé z nich jsou chráněné a utržení jediného květu může znamenat nenávratné poškození celého porostu. Stejně tak bychom měli být opatrní při pohybu v mladých porostech, kde jsou stromky mimořádně křehké. Jaro je navíc obdobím, kdy je zvěř nejcitlivější na vyrušení. Hluk, křik nebo volně pobíhající psi mohou způsobit, že zvířata opustí mláďata nebo se vyčerpají útěkem,“ varuje lesní pedagog.

Lesní pedagog neradí jen, jak se v lese chovat. Jako průvodce ukazuje a popisuje okolní přírodu a její zajímavosti.

Psi na vodítku a na kole jen po cestě

Všichni víme, že v lese se nesmí kouřit a rozdělávat oheň. V posledních suchých letech jsme bohužel byli často svědky toho, že i malý nedopalek může způsobit devastující požár. A pokud se při svých výletech pohybujete i v některé přírodní rezervaci, omezení jdou ještě dál. Třeba takový běžný sběr hub a lesních plodů není samozřejmostí všude. V národních parcích a některých rezervacích může být omezen nebo zakázán, zejména tam, kde je zakázáno vstupovat mimo značené cesty. Navíc jde o množství. „V praxi to znamená, že si můžete nasbírat houby, borůvky nebo maliny pro sebe a svou rodinu, ale ne ve velkém za účelem dalšího prodeje. Jakmile by sběr nabyl komerčního charakteru, může už jít o neoprávněné využívání lesa,“ upozorňuje Tomáš Dítě. V chráněných územích bývá také zakázané používání dronů. A nedoporučuje se ani mimo ně. Vyplašit zvěř a narušit hnízdění ptáků může i hlasitá hudba a křik. Podobně problematické je volné pobíhání psů – pes musí být vždy pod kontrolou, a v některých oblastech dokonce na vodítku. „Zakázána je rovněž jízda na kole nebo koloběžce mimo vyznačené cesty. Lesní půda je křehká a neoficiální stezky narušují prostředí, které je domovem mnoha živočichů,“ upřesňuje pedagog.

Zdroj: autorský text, zamekzdar.cz