Aleje patří k české krajině se stejnou samozřejmostí jako kostely nebo rybníky. Anketa Alej roku 2025 znovu ukázala, že k nim lidé mají silný vztah a dokážou se za ně postavit. Vítězná alej letos není jen krásná, ale nese i hluboký příběh místa, historie a lidské péče.
Tisíce kilometrů silnic, polních cest, městských ulic i parkových promenád u nás od nepaměti lemují stromy. Aleje obdivujeme v jarním květu, v letním stínu i v podzimních barvách. Jsou svědky příběhů, které se pod jejich korunami odehrály, a zároveň místem, kam chodíme zpomalit, nadechnout se a na chvíli vypnout. Právě aleje tvoří páteř zdravé a fungující krajiny a dávají jí lidský rozměr.
Anketa Alej roku, kterou každoročně vyhlašuje spolek Arnika, není jen soutěží o nejhezčí stromořadí. Je to výzva k objevování, ochraně i připomínání míst, která bychom jinak snadno přehlédli. V roce 2025 lidé nominovali 59 alejí a stromořadí ze všech krajů Česka. Mezi nimi byly historické lipové aleje, mladé výsadby i nenápadná stromořadí podél cest, o která se starají místní nadšenci. Nezáleželo na tom, jestli jde o slavnou alej známou z pohlednic, nebo o zapomenutý kus krajiny. O hlasy rozhodovala krása, silný příběh, ale i odhodlání lidí, kteří se snaží alej zachránit nebo jí vrátit důstojné místo v krajině.
Celkovou vítězkou se stala Lemberská lipová alej ve Lvové u Jablonného v Podještědí, která se do ankety zapojila vůbec poprvé. Přesto v celostátním hlasování získala 1 179 hlasů a překonala i loňský rekord. Po několika letech se tak titul Alej roku vrací do Libereckého kraje. Alej vede od studánky svaté Zdislavy směrem k hradu Lemberk a působí jako tichý zelený koridor. Mohutné lípy dávají místu klid, řád a zvláštní atmosféru, která nutí zpomalit. Není to atrakce na efekt, ale místo s přirozeným geniem loci, kde se propojuje historie, krajina a duchovní rozměr. Za nominací stojí malířka a fotografka Jana Kučerová, která má k aleji osobní vztah. Právě tato autentičnost sehrála velkou roli i v tom, jak silně alej oslovila veřejnost.
Velký zájem hlasujících se promítl i do dalších příček. Druhé místo obsadila Genius loci alej v horské obci Rejvíz v Olomouckém kraji, třetí skončila Braunerova alej v Babylonu na Plzeňsku. Mezi nejlepší se dostala také Maloměřická lipová alej na bývalém hřbitově v Jihomoravském kraji a Lipová alej v Bezděkově. Společným jmenovatelem všech úspěšných alejí je to, že nejsou jen „hezké“. Mají příběh, vztah místních a jasné místo v krajině. Aleje často leží mimo hlavní turistické tahy. Právě proto jsou ideální pro pomalé cestování, pěší výlety nebo cyklovýlety. Anketa Alej roku 2025 připomněla, že krásné cíle máme často pár kilometrů od domova a není potřeba jezdit daleko, abychom zažili něco silného. Zároveň ukazuje, že péče o krajinu není jen úkolem institucí. Vítězné i nominované aleje jsou důkazem, že když se o místo lidé zajímají, má šanci přežít i v době tlaku na výstavbu a dopravu.
Zdroj: alejroku.cz
79 Kč
79 Kč
84 Kč
