Na celé trase je velmi dobré a přehledné značení.
Kudy vede?
Než se vydáte na výlet, pojďte si s námi projít ta nejzajímavější místa, která můžete na trase potkat. Začíná se u Tiských stěn. Cesta se tady stáčí mezi skalní věže s místy tak úzkými průchody, že se budete vyhýbat protijdoucím jen o pár centimetrů. Dalším výrazným bodem je pak Děčínský Sněžník. Jeho samotný vrchol je překvapivě plochý, ale finále stojí za to – kamenná rozhledna z 19. století patří k nejstarším u nás a uvidíte z ní Labský kaňon, část Saského Švýcarska a za dobré viditelnosti i mnohem dál. U Hřenska pak trasa vede vysoko nad řekou, po úsecích, kde máte Labe hluboko pod sebou a stezka se vine po hraně skal. O pár kilometrů dál se zase všechno otočí – sestoupíte do soutěsek řeky Kamenice, úzkého údolí, kam slunce dopadá jen na pár míst během dne. V okolí Jetřichovic se trasa láme do jedné z nejzajímavějších částí. Výstupy na Mariinu skálu, Vilemíninu stěnu nebo Rudolfův kámen nejsou dlouhé, ale technicky zajímavé – úzké schody, zábradlí připevněné ke skále a dokonce i krátké úseky po žebřících. Nedaleko pak čekají pověstné Úzké schody, skalní průrva, kterou projdete doslova skrz skálu. Dá se vystoupat také až na Malou Pravčickou bránu. Další změna krajiny pak přichází v zadní části Českého Švýcarska. Ubude známých míst i lidí a přibudou delší lesní úseky, kde potkáte spíš srnu, než turisty. Závěr v Lužických horách je zase úplně jiný. Krajina se otevře, cesty vedou přes hřebeny a výhledy jsou delší a klidnější. Výrazným bodem je hrad Tolštejn, který stojí na skalním kuželu a připomíná staré obchodní trasy, které zdejším krajem vedly. A nedaleká Jedlová je pak jednou z posledních vyhlídek, z níž můžete přehlédnout velký kus cesty, který jste urazili.