Výlet do Krušných hor: Historická poštovní cesta pamatuje pěší posly, dostavníky, pašeráky i Napoleona Bonaparte

Rozvoj poštovního systému v našich zemích nastal po roce 1526. Stanice se zřizovaly v místech odpovídajících vzdálenostem, které mohli urazit koně, než se unavili. Centrální poštovní stanice sídlily v hlavních zemských městech, ale další byly i v malých, nijak významných obcích, kde bylo potřeba vyměnit poštovní koně za nové a udržet odpovídající rychlost jízdy. Historická poštovní cesta z Prahy do Lipska protínala Krušné hory a v podstatě kopírovala starou solnou stezku. Vedla přes Lovosice, Ústí nad Labem, Varvažov, Knínice, Petrovice a Drážďany. Ústí nad Labem bylo od začátku organizované pošty sídlem výhodného poštovního úřadu. Poštovní poslové putovali od roku 1625 pěšky, od 1631 koňmo. Drželi službu 24 hodin, bývali po třech ve stanicích Velvary, Ústí n. L. a Petrovice. Jeden z poslů měl domek v Dolních Zálezlech a odtud jezdil na koni přes Stebno a Milbohov do Ústí n. L. za plat 1,5 tolaru týdně. Poštovní stanice bývaly dědičné, šlo o hmotnou zodpovědnost.

Poštmistr Ulbrecht časem vyměnil Ústí za Varvažov

Od 17. století byla poštovní donáška z okolních obcí do Ústí nad Labem zapsána jako robotní povinnost i v břemenech na dědictví. Marie Terezie v roce 1743 poštovnictví v říši postátnila. V Ústí nad Labem držel dědičnou poštmistrovskou funkci rod Ulbrechtů, a to od roku 1774 až do roku 1861. Poštmistři měli nárok až na polovinu vybraného poštovného. Poštovní silnice (zmíněná prvně roku 1752) mezi Dolními Zálezly a Ústím ale trpěla častými záplavami Labe i padajícím kamením. Také lapkové měli zájem o zásilky a činili se. Proto byla tato poštovní cesta v roce 1797 odkloněna z Lovosic na Teplice, Varvažov, Nakléřov a Petrovice. Tím se ovšem vyhnula městu Ústí. Tehdejší úřadující poštmistr Jan Michael Adalbert Ignaz Ulbrecht tedy zažádal v roce 1814 o povolení u guberniálního úřadu v Chlumci a zakoupil ve Varvažově „pole o rozloze 1400 čtverečních sáhů ležící u třetí kamenné meze, u silnice z Chlumce vlevo od kamenného kříže“. Nechal tam postavit velikou poštovní budovu se zájezdním hostincem a konírnami.  Impozantní empírová budova byla dokončena 1817. A právě toto datum je možné si přečíst na pravém nároží budovy Stará pošta ve Varvažově. Poštovní stanice zde byla zrušena v roce 1850-1851, protože zásilky z Prahy do Drážďan se začaly přepravovat po železnici. V domě dál fungovala hospoda "U Pošty".

Pro lázeňské město Teplice měla pošta dvojnásobný význam

Ve sbírce knihovny teplického muzea je uložená poštovní mapa (Neue und vollstaendige Postkarte durch gantz Deutschland…) vydaná roku 1786 v Norimberku a věnovaná zakladateli pravidelného poštovního spojení Carlu Anselmu Thurn-Taxis. Jde o mapu zobrazující komunikace spojující země, města a vsi. Síť cest a silnic byla již na přelomu osmnáctého a devatenáctého století velmi hustá, a mohla tak již dobře zajišťovat soustavnou přepravu surovin, zboží, lidí i zpráv - pošty. „Pošty byly zřizovány ve vzdálenosti "čtyř hodin" (pěší chůze). Dostavníky v místě měly možnost přepřahat koně, cestující mohli přenocovat, občerstvit se v zájezdním hostinci. Pro lázeňské město Teplice měla pošta a dobré možnosti příjezdu pro hosty vysokou cenu. Tzv. „říšská silnice“ vedoucí od zemské hranice se Saskem byla nově zbudována a roku 1813 se pokračovalo také v renovaci silnice z Teplic přes Lovosice do Prahy. Dobré dopravní spojení bylo důležité pro lázně a pro jejich hosty, ale pořádné cesty potřebovaly také armády,“ uvádí bývalá vedoucí muzejní knihovny PhDr. Jana Michlová.

Stará pošta pamatuje koňské dostavníky i krvavou řež u Chlumce

Coby pozůstatek větší obce zlikvidované důlní činností, byl Varvažov na začátku šedesátých let přičleněn k obci Telnice. Hostinec s poštou a přepřahací stanicí, vystavěný ústeckým poštmistrem Michaelem Ulbrechtem je stále na svém místě. Dnes funguje jako penzion a vypadá velmi dobře, opravené jsou i hospodářské budovy. Mimochodem, stal se i oblíbeným místem na svatby a velké oslavy. Hlídačův domek naproti je rovněž z roku 1825. Poblíž rozhodně stojí za vidění rakouský pomník z roku 1825 a pruský z roku 1817 - oba připomínají slavné, ale velmi dramatické okamžiky roku 1813, kdy se ve dnech 29.- 30. 8. 1813 v okolí obcí Chlumec, Přestanov, Stradov, Žandov a Telnice odehrála nejvýznamnější bitva s napoleonskou armádou na území Čech a jedna z nejkrvavějších bitev té doby. Kolem Chlumce se během dvou dnů postupně střetlo na 130 000 vojáků. Francouzská a spojenecká vojska zde nasadila více než tři sta děl. Během dvou dnů padlo a našlo u Chlumce i svůj hrob přes 20 000 vojáků. Následné boje a potyčky vyvrcholily bitvou u Varvažova ve dnech 16.- 17. 9. 1813, kdy vojska generála H. Colloredo-Mansfelda odrazila útok francouzských vojsk, vedených samotným císařem Napoleonem I.

Výlet sem je putování po stopách poštovních cest i pašeráků

Toho, kdo dostane chuť vydat se po stopách historických poštovních cest Krušnými horami, čeká výlet do dějin, ale i nádherná a pestrá příroda. Neměl by samozřejmě minout zmíněný Varvažov, kde se navíc v teplých měsících nabízí bezvadné koupání. Přírodní koupaliště Varvažov je zatopený lom se zelení obklopenou písečnou pláží s pozvolným vstupem do vody. A mimochodem jde i o místo filmové, objevilo se ve filmech Mladý muž a bílá velryba a Dva lidi v ZOO. Ale i ostatní oblasti a obce na kdysi nejfrekventovanějších trasách vedoucích „přes kopečky“ mají co nabídnout, ať už jde o mnohdy dramatickou historii nebo o současný klid, půvab krušnohorských obcí či přírodní krásy. Udělejte si exkurzi po místech, kudy chodila pošta, ale také pašeráci. „Podloudný provoz z Pirny a Königsteinu na Petrovice, Libouchec, Knínice, Svádov a Litoměřice do Prahy,“ říká ve své historiografii farář Anton Tscherney. „Již v 17. století se tudy pašovala saská sůl, poté přišel do módy tabák (v cigaretách i šňupací), káva, cukr, likéry, šafrán, hedvábí, vlna aj.“