Z historie sušeného hovězího masa
Nejstarší známá zmínka pochází z čínského dokumentu z roku 1599 n. l., který popisuje cestu císaře Wan Li po jižních provinciích Číny. Zápis uvádí, že císaři a jeho dvořanům bylo během jejich cest podáváno sušené maso. Je pravděpodobné, že šlo o maso uzené, nakládané a kořeněné. Technika podobná té, kterou známe u „jerky“ dnes. Myšlenka sušeného masa tedy mohla vzniknout v Číně, odkud putovala na západ po Hedvábné stezce. Jiná teorie uvádí, že sušené maso objevili římští vojáci během služby na území dnešního Turecka a přinesli si ho s sebou do Říma. Toto sušené maso v „římském stylu“ se pak stalo oblíbeným mezi evropskou šlechtou jako pochoutka. První, kdo zdokonalil umění dehydratace masa, však bezesporu byli domorodí obyvatelé Ameriky, například Inkové a Indiáni severního kontinentu. Ti připravovali tzv. „pemmican“, směs sušeného masa (většinou z lamy či alpaky), tuku a někdy i sušeného ovoce, čímž vznikla výživná potravina, která se dala uchovávat celé měsíce. Slovo „jerky“ pochází z kečuánského slova ch'arki, které znamená „sušené, solené maso“. Název se ujal i mezi evropskými osadníky a kovboji Divokého západu.