Trocha želatinové historie
Želé či agar se získává z mořských řas, známých také jako čínská tráva. S praktickým využitím přišli na počátku našeho letopočtu právě obyvatelé Číny a Japonska. Agar začali používat především v potravinářském průmyslu. Legenda ale vypráví, že agar začal v kuchyni využívat už v polovině sedmnáctého století Mino Tarōzaemon, hostinský z Kjóta. Nazval ho kaku kanten, což byl japonský překlad názvu agar agar, odkazující na malajské pojmenování červené mořské řasy. Agar slouží jako dochucovadlo, stabilizátor, zahušťovadlo a želírovací prostředek. Jeho velikou výhodou pro moderní gastronomii a cukrářství je, že je kompletně přírodního původu a je také vhodný pro vegetariány a vegany. Zatímco želatina, která je živočišného původu, se začala používat v evropské kuchyni v raném středověku, hlavně pro zahušťování pokrmů. V období renesance se stala oblíbenou mezi evropskou šlechtou. Ta ji používala k výrobě aspiků a želé, které byly považovány za luxusní pokrmy. Během průmyslové revoluce došlo k novým metodám ve zpracování želatiny. Ty umožnily její masovou výrobu a její zpřístupnění širším vrstvám. Vznikla i první komerční želatinová prášková směs, která usnadnila přípravu želatinových pokrmů v běžných domácnostech.