Vajíčka jsou součástí našeho jídelníčku už od pravěku. K Velikonocům neodmyslitelně patří vejce natvrdo vařená a zdobená. Otázku, co po koledě s jejich přebytky, řeší spousta receptů. Patří k nim i návod na fantastickou vajíčkovou tlačenku.
Vejce jsou tak zajímavá a specifická součást potravy, že si vysloužila dokonce vlastní svátek. Světový den vajec byl založen ve Vídni 1996, kdy bylo rozhodnuto každoročně „slavit sílu vejce“ vždy druhý pátek v říjnu. Odkud se vajíčko „přikutálelo“ do našeho jídelníčku? Již od pravěku konzumovali naši předkové vejce různých druhů ptáků. V době lovců a sběračů lidé „vykrádali hnízda“ a sbírali vejce kachen, hus, perliček, holubů, křepelek, a dokonce i pštrosů. Vejce byla dobrým jídlem zvláště při nedostatku masa. Jinými slovy, byl to způsob, jak vyřešit nedostatek živočišných bílkovin. Kdy začal chov ptáků pro produkci vajec není přesně známo. Některé indické historické spisy zmiňují, že byl kur domestikován již v roce 3200 před naším letopočtem v Asii. Okolo roku 1500 př. n. l. se domácí kur dostal do Sumeru a Egypta a kolem roku 800 př. n. l. do starého Řecka, kde se do té doby jedla hlavně vejce křepelčí. Féničané preferovali pštrosí vejce, zatímco Římané konzumovali kromě slepičích i vejce husí, vejce bažantí a paví. Číňané dávali přednost slepičím a holubím vejcím, ale konzumovali i vejce různých jiných ptáků.
Vejce se konzumovala buď syrová nebo natvrdo uvařená jako předkrm nebo dezert. Kromě toho odedávna byly žloutek i bílek přísadami v různých receptech. Starověký římský lékař Galén uváděl, že pro člověka jsou nejužitečnější a nejzdravější vejce slepic a bažantů, zatímco pštrosů a hus si příliš nevážil. I přesto, že slavný římský gastronom Apicius ve své knize navrhoval různé recepty na vaření s vejci (např. omelety), spotřeba vajec zůstávala oproti dnešku velmi nízká. Bývá to připisováno náboženské víře a pověrám, ale pravděpodobně šlo hlavně o důvody ekonomické: obzvlášť v některých obdobích bylo výhodnější počkat, až se vejce „promění“ v kuře a další nosnici nebo kohouta. V polovině 15. století v Evropě postupně dostalo téměř absolutní přednost slepičí vejce před všemi ostatními. Existuje teorie, že slepice používané dnes k produkci vajec jsou potomky kuřat, která dorazila do Ameriky na lodích Kryštofa Kolumba a zřejmě pocházejí z Asie. Evropa si slepičí vejce velmi oblíbila. V 18. století si dokonce Ludvík XV., který miloval vejce „a la coque“ (naměkko), nechal ve Versailles postavit obrovský kurník. Slepice se potulovaly téměř všude a každý den snášely hojnost vajec, která sloužila pro potřeby paláce.
Nálev z pikantní zeleninové směsi Moravanka odlijeme stranou, stejně tak odložíme i feferonku, kterou nepoužijeme. Všechny suroviny nakrájíme na malé kostičky, včetně těch z Moravanky. Všechno smícháme v jedné míse, osolíme, opepříme, přidáme majonézu a zamícháme. Želatinu připravíme podle návodu (použijeme i nálev z Moravanky). Počkáme, až trochu vychladne, nalijeme ke všem surovinám v míse a zamícháme. Hmotu vylijeme do srnčího hřbetu (nebo jiné formy), kterou jsme vyložili potravinářskou fólii nebo mikrotenovým sáčkem a necháme minimálně 3 hodiny ztuhnout v ledničce (nejlépe však do druhého dne). Po ztuhnutí tlačenku vyklopíme z formy, odstraníme fólii, nakrájíme na plátky a podáváme jako svačinu s rohlíkem.
autorský článek, toprecepty.cz, foodbites.eu
