Magické bydlení v srdci Kokořínska s atmosférou starých časů

Byla to prý láska na první pohled i navzdory tomu, že když ji před čtyřiceti lety poprvé viděli, byl studený prosinec. Není divu, malebná zchovalé stavení s okolními lesy a pískovcovými útvary chytlo Tůmovy za srdce a už nepustilo. Ve svých pískovcových zdech mělo zapsanou přes dvěstě let dlouhou historii včetně tragické kapitoly sudetoněmeckého vysídlení. Současní majitelé ho zpočátku dávali dohromady především vlastními silami. Přitom se snažili a stále snaží zachovat jednoduchý styl našich předků.

Milované rodinné zázemí

Celá řada prvků v domě je původní, například schodiště, většina dřevěných a kamenných podlah nebo dveří s kováním. Topí se tu pouze v kamnech nebo v krbu. Na chodbách bývá hlavně teď na podzim chladno, a i takový detail dokresluje pravou venkovskou atmosféru. Rodinný život se dřív soustřeďoval do jednoho pokoje – sednice. Ta byla jediná v zimních měsících vytápěná a byla zároveň kuchyní, ložnicí i obývákem. Podobný systém se Tůmovi rozhodli zachovat i v místnosti spojující obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, kde tráví společně nejvíc času. Lásku k domu a jeho okolí předali i svým dvěma dětem, které jsou dnes přibližně stejně staré jako jejich rodiče v době, kdy chalupu kupovali. "Máma s tátou vše postupně budovali a já jsem tu s bratrem zažila nádherné dětství. Bývali jsme tu celé letní prázdniny a od jara do podzimu skoro každý víkend. Z toho žiju dodnes, mám k chalupě citový vztah a trávím tu každou volnou chvíli," říká dcera Karolína. Je to právě ona, která s maminkou stále pracuje na jeho obnově. Nikam nespěchají, místnosti ve velkém stavení předělávají postupně, ale s pečlivostí sobě vlastní.

Chalupa je můj osud

Nová pohodlná koupelna například vznikla vybouráním nepoužívané pece v chodbě. Pokoje také Tůmovi ladí tématicky do barev. Ložnice jsou v odstínech modré, zelené a růžové. Všechny zařídili v rustikálním stylu, kterému také přizůsobili doplňky. Něco málo tu zůstalo po předchozích majitelích, další vyrobil truhlář, jsou tu i věci z bazarů a vetešnictví nebo koupené na výletech. Kromě toho se zachovaly i kousky z rodinného dědictví. Například jídelní židle se stolem jsou ze dřeva pradědečkova sadu, který nábytek také sám vyrobil. Hodně věcí vyráběla i Karolínina maminka, která miluje ruční práce a společně s Karolínou, která má zas hlavu plnou nápadů, chalupu zdobily. Kromě interiéru je ale spousta práce na domě i zvenku. Před pár lety tu proběhla rozsáhlejší oprava, během níž stavení dostalo nový kabát i okna. Vše se však vytvářelo v souladu s tradicí a podle požadavků památkářů. "Uvnitř máme prakticky hotovo a do budoucna se chceme víc věnovat zahradě a venkovním úpravám," líčí rodinné plány Karolína. Dětství na chalupě i proces oprav ji ovlivnil a v navrhování interiérů našla koníčka, ze kterého se později stala profese. Jejím krédem je dát znovu šanci tomu, co někteří lidé bourají.