Starý kredenc po babičce, dubová skříňka z bazaru nebo stůl, který pamatuje první republiku. Nábytek z druhé ruky má duši, jakou z moderního řetězce nekoupíte. Jenže kde je hranice mezi kvalitním kouskem a pastičkou, která se vám rozsype dřív, než z ní utřete prach?
Nákupy z bazaru jsou dnes víc než jen způsob, jak ušetřit. Staly se malým dobrodružstvím, hledáním pokladů, které mají příběh. A zvlášť na chalupu se hodí víc než blyštivý laminát. Jen to chce trochu cviku, zdravý rozum a trpělivost.
Hledejte rukopis poctivé práce
Na první pohled to poznáte málokdy. Starý nábytek může být přelakovaný, natřený, dokonce „vylepšený“ moderními panty. Ale kvalitu nezakryje žádná barva. Masivní dřevo má váhu, pevné spoje a v detailu ruční práci. Když se ke kusu skloníte a ucítíte vůni dřeva místo laciného lepidla, máte vyhráno. Všímejte si spojů. Holubičí nebo čepové spoje drží lépe než ty sbité hřebíky nebo sešité sponkami. Naopak, když někde teče lepidlo, nebo jsou rohy narychlo přilepené, raději jděte dál. Takový nábytek byl dělaný narychlo a věčnost s ním nečekejte.
Staré dřevo má duši, ale i své vrtochy
Poctivý starý kus bývá z masivu – a to znamená i větší riziko červotoče. Stačí jemný poprašek pilin kolem děr a máte jasno. Červotoč se domů přenáší snadno a zbavit se ho bývá utrpení. Takové kousky raději nechte tam, kde jste je našli. Naopak drobné škrábance nebo uvolněné kování nejsou problém, to se dá spravit. Mosazné úchytky můžete vyměnit, dřevo přebrousit a natřít voskem. Právě v tom je kouzlo nábytku z druhé ruky. Můžete mu dát nový život, a přitom zachovat jeho příběh.
Každý detail napoví. Staré panty a úchytky bývají z mosazi, železa nebo mědi. Zkuste jednoduchý trik: vezměte magnet. Mosaz není magnetická, takže když se nechytí, máte pravděpodobně opravdový klenot. Kdo si potrpí na autenticitu, pozná mosaz i po zvuku. Jemné cinknutí zní čistě a vysoko. Zkontrolujte také, jestli nejsou šrouby a spojovací části nahrazené moderními. Nevadí to funkčně, ale může to snižovat hodnotu kusu. A když někde vidíte staré razítko, výrobní štítek nebo vypálenou značku, zpozorněte. Značkový výrobce může znamenat opravdovou sběratelskou hodnotu.
Křesla a židle pod lupou
Čalouněný nábytek bývá sázkou do loterie. Látka může být potrhaná, zašlá, někdy i cítit zatuchlinou. To ale ještě neznamená, že je kousek ztracený. Rozhodující je rám. Je-li z tvrdého dřeva a pevný, stojí za to ho přetáhnout novou látkou. Naopak se vyhněte dřevotřísce a polystyrenovým výplním – ty dlouho nevydrží. Tip: zkuste židli nebo křeslo vzít do ruky a lehce s ním zatřást. Když se nerozviklá a nic nevrzne, pravděpodobně drží poctivě.
Bazar není odpadní dvůr, ale zlatý důl
Kvalitní kusy se dnes dají najít i v internetových bazarech. Na první pohled to chce trpělivost a dobrý odhad. Zatímco jeden prodávající vyklízí dědictví, jiný nabízí „retro styl“ s cenovkou, ze které by se zavařila i babička. Zlaté pravidlo: před nákupem si věc prohlédněte osobně. Fotka unese všechno, ale až dotek napoví, s čím máte tu čest. Sledujte, odkud nábytek pochází, jak dlouho ho prodávající používal a v jakém prostředí stál. Vlhko, kouř nebo domácí mazlíčci na něm zanechají stopu, kterou už z něho nedostanete.
Doporučujeme
reklama
Chalupa si žádá kus s příběhem
Na chatách a chalupách to starému nábytku svědčí. Hodí se tam lépe než nové lesklé desky z obchodu. Navíc často vydrží další generaci, pokud se o něj trochu postaráte – stačí občas přetřít voskem nebo fermeží a nepřehánět to s teplem a vlhkem. Takový kus dělá z místnosti domov. Když si na chalupě sednete do křesla, které někdo kdysi miloval, nebo otevřete zásuvku, kde zůstala vůně starého dřeva, pochopíte, že v druhé ruce se často skrývá první volba.
