Než ho v polovině 20. století začaly vytlačovat plasty a hliník, byl smaltovaný plech v podstatě jediným dostupným materiálem v domácnosti, který byl lehký, omyvatelný a odolný. Používal se snad na vše – od koupelny po kuchyň. Ale své místo má i v moderní kuchyňské lince, zvlášť v té chalupářské.
Co to vlastně smalt je? Jde o křemičitou taveninu (sklovinu), která se po roztavení při vysokých teplotách (800–950 °C) pojí s kovovým podkladem a vytvoří na něm tvrdý, vysoce odolný a také krásně hladký a lesklý povlak. Smaltování se používalo už v dobách před naším letopočtem. Ne však na nádobí, ale ke zdobení šperků a uměleckých předmětů. Až v 18. století se začal smalt používat jako ochranná vrstva na kov. Tehdy však ještě obsahoval některé jedovaté příměsi a těžké kovy, a proto se k povrchové úpravě kuchyňského nádobí příliš nehodil.
Zlatý věk smaltu nastartoval až Eduard Bartelmus z jihomoravského Blanska. V roce 1832 dostal patent k výrobě smaltovaného nádobí a roku 1833 založil společně s bratry Gottfriedem a Augustem v Brně dílnu, jež se časem změnila na první významnou továrnu na smaltované nádobí. Díky tomu se smalt rychle rozšířil a začátkem 20. století se stalo smaltované nádobí standardem v každé domácnosti. Důvod, proč se na litinové a ocelové nádobí smalt nanášel byl prostý. Chránil kov před korozí a zajistil, aby jídlo nemělo „kovovou“ pachuť. Zároveň šlo o hygienickou revoluci. Před smaltem se v kuchyni používala měď (která mohla oxidovat a být toxická), litina (která byla těžká a rezivěla) nebo dřevo (které se špatně čistilo). Teprve smalt přinesl do kuchyní i v běžných chalupách hladký, bílý a hygienický povrch, který vypadal jako drahý porcelán, ale stál zlomek ceny a nerozbil se při každém klepnutí.
Smaltované nádobí dnes sice není nejpopulárnější, ale stále se vyrábí a jeho vlastnosti nestárnou. Je neporézní, nepohlcuje pachy, nepředává do jídla žádné chemikálie a je ideální pro alergiky na nikl. Navíc smaltované nádobí skvěle drží a vede teplo. Funguje na všech typech ohřevu – od plynu přes elektřinu až po indukci (protože základem je ocel nebo litina). A může jej bez obav dát i do trouby. Pokud vám hrnec neupadne na dlažbu (což může způsobit odštípnutí skloviny), je prakticky nezničitelný. Navíc odolá kyselinám v jídle i vysokým teplotám. Při jeho používání přesto na pár věcí dejte pozor. Nikdy nelijte do rozpáleného smaltovaného hrnce studenou vodu. Smalt by mohl popraskat. A i když jde o materiál odolný proti poškrábání, raději při vaření používejte dřevěné nebo plastové náčiní. Používání kovového totiž může zanechávat šedé stopy kovu na povrchu.
Běžné jsou dodnes také smaltované cedule, ať na ulicích nebo jako dekorace interiéru. Vyrábí je například kaya smalt a prodává je na Fleru.
V domácnosti první poloviny 20. století byl smalt opravdu všude. Typické byly sady dóz na potraviny s nápisy jako Cukr, Mouka, Sůl, Káva. Nechyběly modré a bílé bandasky, se kterými se chodilo k sedlákovi nebo do mlékárny pro čerstvé mléko. Ze smaltu se samozřejmě dělaly i hrnce, zadělávací mísy nebo cedníky. Také nářadí u kamen muselo něco vydržet. Běžná proto byla i smaltovaná lopatka na popel. Další oblastí, které smalt kraloval, byla osobní hygiena. Velký lavór a vysoký džbán na vodu stály na dřevěném mycím stolku v ložnici pro ranní hygienu. Pod postelí zas býval smaltovaný nočník. A vyráběly se z něj i všemožné vany a vaničky - od malých dětských až po velké necky na praní prádla. Zapomenout nesmíme ani na bandasky a kyblíky na sběr borůvek, jahod nebo brambor při sklizni. A pokud jste si všimli, smalt v kuchyni našich babiček býval často nejen bílý, ale též modrý. Nebylo to jen pro krásu. Věřilo se (a částečně to je i pravda), že modrá barva opticky odpuzuje mouchy.
Našli jste na půdě nebo ve stodole nějaké pěkné staré kousky smaltovaného nádobí? Pokud je vnitřní smalt neporušený, klidně v nich i dnes můžete vařit vodu na čaj nebo kávu. Smalt je opravdu odolný a chemicky neutrální, takže je stačí jen pečlivě umýt. Když jsou však hrnek nebo konvička uvnitř otlučené a prosvítá černý kov (nebo rez), raději je už na pití nepoužívejte. Mikročástice smaltu jsou v podstatě sklo a pít rez také zrovna nedoporučujeme. Ale nevadí. Rázem máte stylové dekorace na chalupu! Můžete je vystavit na parapet, nebo jim dát nový život. Plecháček skvěle poslouží jako obal na květináč na bylinky nebo stojan na tužky. Staré lavóry vypadají úžasně jako pítka pro ptáky. Také je můžete osázet, třeba netřeskem a jinými sukulenty. Mnoho lidí dnes používá staré smaltované lavóry i jako designové umyvadlo – stačí jen umístit na desku a nechat odborně vyvrtat otvor pro odtok. Každopádně doba smaltová nekončí. Možností pořídit si novou tradiční smaltovanou výbavu do domácnosti je stále dost. Nebo se můžete porozhlédnout po bleších trzích, bazarech a garážových výprodejích. Třeba tam nějaký ten zachovalý kousek po něčí babičce najdete.
Zdroj: ceskysmalt.cz, muzeum.ukockyzakominem.cz, kudyznudy.cz, wikipedia.org
Zdroj: ceskysmalt.cz, muzeum.ukockyzakominem.cz, kudyznudy.cz, wikipedia.org
84 Kč
84 Kč
89 Kč
