Stoletou chalupu v Čelině na Příbramsku si Martina Beranová nevyhlédla náhodou. Pocházejí odtud její rodiče a jako malá sem jezdila k prarodičům. Před dvanácti lety se s přítelem pustila do rekonstrukce vesnického stavení.
Profesí televizní produkční, která se podílela i na pořadu Jak se staví sen, nikdy chalupařit nechtěla. Ale stalo se! Martina Beranová si vyhlédla stoleté stavení v místech, která znala z dětství. Z Čeliny byli její rodiče a k dědovi a babičce sem jezdila na prázdniny. Přeměna starého stavení a přilehlých budov spíše ve stavu ruiny nebyla sněním, ale reálnou akcí. „Tahle hospodářská usedlost se zahradou a dvorem se mi vždycky líbila. Chodila jsem kolem ní už jako malá,“ vrací se Martina hodně zpět. Když se dům po letech objevil v nabídce realitní kanceláře s označením „na prodej“, spontánně se rozhodla, že jej s partnerem koupí.
Na správné cestě
„Najednou jsem si uvědomila, že bych se těžko přenesla přes to, že ho koupí a bude tu bydlet někdo jiný,“ vzpomíná Martina na začátek cesty, která v případě péče o chalupu, k níž náleží i hospodářské budovy, dvůr a rozlehlá zahrada, dost možná vůbec nikdy neskončí.„Všechno jsme dělali od základů! Dům byl uvnitř vlhký, fasáda je hotová tři roky, předtím to tu bylo na cihlu obouchané. Vybudovali jsme jímku, nově rozvody vody, měnili podlahy i okna, řešili dispozice místností… a pořád se objevuje něco nového, stále je třeba něco předělat, opravit,“ líčí majitelka a dodává, že od koupě stavení na kraji vsi je zprvu odrazovali její rodiče. „Strašili nás, že kupujeme starou ruinu, do které budeme akorát sypat peníze a nikdy se nezastavíme. Tou dobou nahoře ve vesnici nabízeli ke koupi čerstvé novostavby a naši do nás hučeli, proč nekoupíme něco nového. Já oponovala, že nechci na vesnici bydlet v novostavbě,“ popisuje Martina a dodává, že rodiče po určité době, kdy pozorovali její zápal pro záchranu chalupy, pochopili, a ona se ve finále z jejich strany setkala s velkou pomocí. „Hlavně tatínek, který bohužel před třemi lety zemřel, tady udělal velký kus práce,“ ukazuje Martina na konkrétní místa.
Interiér chalupy je tvořen na míru Martininým představám. Nechala v něm plně rozeznít svou duši sběratelky. „Najdou se tu věci, které jsem objevila sama nebo je sem dovezli kamarádi a rodina, ti, kdo moji vášeň pro věci s příběhem znají. Něco je z bazarů, z vyklizených starých bytů, sklepů a doslova i od popelnic. Pyšná jsem na staré dřevěné skříně, starobylé noční stolky v ložnici, kredenc po babičce, smaltovanou vanu na nožičkách v koupelně,“ vypočítává. Mnoho věcí získalo pod rukama majitelky zpět ztracenou krásu.„Absolvovala jsem kvůli záchraně věcí i kurzy restaurování nábytku. Musela jsem se naučit něco nového, abychom to tady přivedli do nynějšího stavu. Mě to baví,“ přiznává Martina.
Samostatnou kapitolu u chalupy tvoří zahrada, kde majitelka pěstuje zeleninu a bylinky. Její láskou je i tvorba květinových vazeb a dekorací, ani ty v chalupě nelze přehlédnout.„Potřebovala jsem vazby a dekorace do chalupy a ty v obchodech se mi nelíbily, anebo byly drahé. Tak jsem je začala vyrábět. Měly úspěch, postupně se ozývali kamarádi, jestli bych jim něco nevyrobila, pak kamarádi kamarádů,“ naznačuje chalupářka vývoj, který ji přiměl odpovědět na inzerát pražského květinářství, přestože byla bez vyučení nebo kurzů. Dnes je z Martiny profesionální floristka na půl úvazku.
Článek vyšel pod původním titulkem Druhý domov v časopise Marianne Venkov & styl číslo 10/2024. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
Zdroj: článek vyšel v časopise Marianne Venkov & styl, redakčně upraveno
Galerie: Nikdy chalupařit nechtěla. Teď televizní produkční Martina u své chalupy na Příbramsku vinaří i včelaří
