Zapadlá ulice v Chodouni u Berouna skrývá dokonalou chalupu. Za dřevěnými vraty je malebný dvorek, malá zahrádka a z ruiny vstalý, vycizelovaný dům, dílo ženské ruky - Domeček v Chaloupkách.
Jako malá zmíněnou uličkou chodila nerada. Domu čp. 96 se bála. Byl rozpadlý, zarostlý , opuštěný. „Nenapadlo mě, že jednou bude ten dům můj. A vysněný!“ usmívá se Markéta Stehlíková. Energická farmářka a dnes máma dvou kluků se ze zvědavosti jednoho dne, už v dospělosti, vydala za vrata onoho nevábného objektu. „Bylo to tu děsné, ale při bližším okukování jsem našla pod hromadou odpadu studnu vydlážděnou oblázky i krásně vydlážděný dvůr, řada zvláštností mě nadchla,“ vrací se cirka o deset let zpět. Záhy od starousedlíků zjistila, že to stavení bývalo v minulosti jedno z nejhezčích ve vsi. A proč za jeho plot lezla? „Tehdy jsem se rozhodla, že koupím starší dům, opravím ho a prodám,“ vysvětluje na rovinu. Ač na její vyvolenou „ruiničku“ byla navíc uvalena exekuce, ze své volby Markéta necouvla. „Mám výhodu, že jsou kolem mě šikovní chlapi, včetně mého manžela, a já se manuální práce také nebojím,“ říká dlouhovláska.
Dům koupili v roce 2019. „Manžel by si ho sám nevybral, ale ví, co jsem zač,“ směje se mladá žena, která chtěla být v mládí bytovou designérkou, ale chyběla jí odvaha se přihlásit ke studiu. Rekonstrukční práce vzali manželé z gruntu. Jinak to ani nešlo. Vše začalo kultivací okolí, odvozem suti a nepořádku, pak Markéta vybourala různé příčky, musely se dělat nové elektrické rozvody. „Přestavba se odehrála postupně dle finančních možností. A na některé věci jsem si raději počkala, než bych o ně přišla,“ uvádí Markéta s tím, že do základní podoby dávali dům čtyři roky. Mezitím se rozhodla, že hotovou chalupu neprodá, ale bude ji pronajímat na prodloužené víkendy, dovolené, oslavy. „Tvář interiéru i exteriéru jsem nakreslila sama a sama je i prosazovala. Občas mě měli řemeslníci asi dost, jenže já neslyším na řeči, že to nejde!“ vzdychne holka z venkova, která je pečlivá a nic nedělá naoko. „Naštěstí jsem většinou trefila na šikovné lidi. S řadou spolupracuji i dál,“ připouští zdejší rodačka, která dala domu původní, stylovou tvář.
V domě není nic, co by do něj typově nepatřilo. Na to si dala Markéta pozor. Chtěla udržet venkovský duch domu. „Vlastně jsem ho budovala a zařizovala tak, aby se v něm cítila dobře i moje rodina, přestože tu nebydlíme. Ale slavíme tady Vánoce, už je mám rezervované,“ přizná paní domu, zatímco synové si užívají matčino zaneprázdnění a čerstvé jahody. „Asi největší radost mám z prosklených dveří v kuchyni, jimiž se dá vyjít na dvorek. Nad tím nápadem můj muž kroutil hlavou, ale já to viděla jasně,“ nadhodí výrazně pracovitá majitelka nemovitosti. „I když je dnes chalupa podnikání, dělám tu všechno jako doma. Chci, aby se tady lidé cítili dobře, aby měli klid, pohodu. To jsem vedla v patrnosti i při zařizování,“ míní a popisuje cesty za soukromými prodejci po republice, po bazarech. V domě moc pokladů nezbylo, už proto, že do něj pršelo. „Čeká mě jen renovace dvou původních skříní,“ zamýšlí se. Dost dřevěného vybavení je i z dílny jejího bratra.„Mám radost, že jsem se nedala zviklat těmi, kdo si klepali na hlavu, že kupuju šílenost,“ dozná Markéta. Jí i jejím hostům se tu jednoduše líbí.
Článek vyšel pod původním titulkem Poklad v boční uličce v časopise Marianne Venkov & styl číslo 6/2026. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
Zdroj: článek vyšel v časopise Marianne Venkov & styl, redakčně upraveno
Galerie: Jako malá se ho bála. Když ho kupovala, tak do něj pršelo. Domeček v Chaloupkách pod taktovkou Markéty Stehlíkové rozkvetl k nepoznání
