Dneska bouchají špunty, blikají ohňostroje a stoly se prohýbají pod jídlem. Silvestr ale dřív vypadal úplně jinak. Místo hlasité zábavy převládal klid, pokora a víra, že nový rok se má přivítat s rozvahou. Jak tedy naši předkové loučení se starým rokem skutečně prožívali?
Konec roku dnes bereme jako samozřejmou velkou událost. Ve skutečnosti ale silvestrovské veselí, jak ho známe, je poměrně mladá záležitost. Po většinu historie se lidé na přelom roku dívali spíš s respektem než s chutí slavit do rána. A na českém venkově to platilo dvojnásob. Dnes máme jasno, nový rok startuje prvního ledna. Jenže dřív to tak jednoduché nebylo. Počátek roku se v minulosti lišil podle kraje i doby. Někde se nový rok počítal od Vánoc, jinde od jara nebo Velikonoc. Teprve postupně se v Evropě prosadil kalendář, který začínal v lednu. Nešlo ale o žádnou lidovou revoluci. Pro běžné lidi na venkově bylo důležitější, kdy se seje a sklízí, než co říká kalendář. Silvestr tak dlouho neměl váhu velkého svátku.
Zatímco dnes je poslední den v roce hlavně o zábavě, dřív patřil přemýšlení a bilancování. Lidé chodili do kostela, děkovali za uplynulý rok a prosili o ochranu do toho nového. Hlučné oslavy se považovaly za nevhodné a zbytečně okázalé. Na venkově se držel spíš klidový režim. Večeře byla prostá, často velmi podobná běžnému dni. O žádných večírcích nebo přejídání nemohla být řeč. Nový rok měl začít s čistou hlavou, ne s bolehlavem. Přesto nebyl Silvestr úplně obyčejný den. Lidé věřili, že co se stane na přelomu roku, ovlivní měsíce příští. Proto si dávali pozor na chování, slova i jídlo. Na českém venkově se objevovaly různé drobné rituály. Chodilo se po staveních, pronášela se přání zdraví a hojnosti. Některé ženy symbolicky „ometaly“ plotnu, aby se v domě dobře vařilo a kamna nezlobila. Nešlo o zábavu, ale o snahu pojistit si klidný rok.
Doporučujeme
reklama
Co se jedlo a čemu se lidé vyhýbali
Silvestrovský stůl nebyl přeplněný. Hlavní roli hrála střídmost. Jídlo mělo zasytit, ne ohromit. A pokud se objevilo něco výjimečnějšího, mělo to jasný význam. Jedla se čočka nebo jídla z obilí, která symbolizovala peníze a úrodu. Naopak se vynechávala drůbež a zvěřina. Lidé věřili, že štěstí by mohlo odletět nebo utéct. Tyhle zvyky se mimochodem drží v mnoha rodinách dodnes. Skutečný obrat nastal až v 19. století. Průmyslová revoluce přinesla optimismus, víru v pokrok a chuť slavit. Silvestr se postupně přesunul z kostela do hospod a domácností plných hostů. Začalo se více jíst, pít a bavit. Objevily se bohatší pokrmy, maso, ovar, slavnostní polévky. A hlavně alkohol. Půlnoční přípitek sektem je záležitost relativně nová a naši dávní předkové by nad ním nejspíš kroutili hlavou.
