Jak se květiny staly symbolem Mezinárodního dne žen: Pravý důvod sahá mnohem hlouběji do historie

Od roku 1913 se Mezinárodní den žen se slaví 8. března každý rok po celém světě, přičemž mnoho zemí má pro tento svátek své vlastní tradice. Všude ale hrají roli květiny jako projev úcty a uznání. V roce 1946 zvolily feministky v Itálii květ mimózy za symbol ženské síly, citlivosti a oddanosti. Mezinárodní den žen je v Itálii dodnes spojený s květinami mimózy, slavnostní večeří a sklenkou dobrého italského vína. I když symbolika květu mimózy pro tento speciální den zůstává mnohde silná, v žádném případě není jedinou květinou, kterou ženy od mužů dostávají. A rozhodně historie vyjádření citů a respektu pomocí květin nečekala se svým počátkem na Mezinárodní den žen. Květiny jsou od pradávna obdivované pro svou krásu a vůni a zároveň považované za důstojného posla emotivního sdělení. Jejich význam v lidské kultuře a komunikaci je výjimečný.

Dlouhá historie řezaných květin

Použití řezaných květin lze vysledovat již ve starověkých civilizacích, kde se používaly k různým účelům. Ve starověkém Egyptě se květiny používaly například při náboženských obřadech a zdobily hrobky faraonů. Ve starověkém Řecku provázely obřady, významné dny i slavnosti všeho druhu. Květy byly spojovány s bohy a bohyněmi a v podstatě každá květina měla i vlastní báji o svém vzniku. Používání řezaných květin se postupem času rozšířilo do různých kultur a společností. Během renesance byly květiny vysoce ceněné pro svůj symbolický význam a byly velice často hlavním námětem obrazů a dalších uměleckých děl. Viktoriánská Anglie, známá svou láskou k propracovaným květinovým aranžmá, používala květy k předávání konkrétních zpráv a emocí v jazyce květin: Bílá jako nevinnost, červená jako láska, modrá jako tajemství. Pravdou je, že „viktoriánská“ květomluva funguje dodnes.  

Krása a vůně uvázané do kytice

Nejstarší zmínka o uspořádání květin do kytic ve vázách pochází ze starověkého Egypta, především ve spojení s božstvy. Dokladem jsou i úchvatná vyobrazení květinové výzdoby, datovaná až do roku 2 500 př. n. l. Mezi nejčastěji používanými květy patřily lotosy, kosatce a narcisy, doplňované palmovými a olivovými ratolestmi. V antickém Řecku a Římě se od 6. století př. n. l. využívala květinová výzdoba převážně při bohoslužbách a honosných hostinách. Hlavně v Římě se časem doslova překračovaly únosné meze. Květy se aranžovaly s hrozny a různým jiným ovocem, přičemž byla největší spotřeba růžových květů. Do kytic se vedle růží používaly zejména lilie, hyacinty, vavřín, břečťan a myrta. Ve středověku postupně docházelo k upevňování pozice církve, proto zahradní umění bylo možné vidět hlavně v klášterech a královských zahradách. Pěstovaly se růže, lilie – symbol čistoty, kosatce nebo gladioly. Květy se pěstovaly spolu s léčivými bylinkami a kořením. Vázanými kyticemi se zdobily převážně oltáře v chrámech. Květiny se také stávaly významným symbolem šlechtických erbů. Darování kytice z čerstvých květů k nám přišlo společně s křesťanstvím v 13. století. Tento zvyk Slovanům přinesli byzantští kněží, kteří si krášlili své pokoje čerstvě řezanými květinami. Tyto způsoby se rychle ujaly. A tak se i u nás obdarováváme květinami při různých příležitostech již více než osm set let.

Vzestup floristiky jako profese

Květinářství jako uznávané umění aranžování květin se v podobě samostatné profese objevilo během 19. století. Rostla poptávka po řezaných květinách a „pugétech“ a květináři začali vytvářet složité květinové vzory pro různé příležitosti. Vzestup floristiky jako profese byl dále podpořen rozvojem komerčních květinových farem a zlepšením dopravních sítí. V dnešní době květinářství hraje zásadní roli ve společenském životě. Ať už jde o narozeniny, výročí, svatbu nebo pohřeb, floristé pomáhají jednotlivcům vyjádřit své emoce prostřednictvím promyšleně vytvořených květinových aranžmá.