Škamna, lučba, capouch nebo šlojíř. Zní vám to jako slova z úplně cizího jazyka? Přitom jde o výrazy, se kterými se naši předci mohli běžně setkávat. Čeština se za poslední generace pořádně proměnila a mnohá slova dnes známe nanejvýš ze starých knih. Troufnete si odhadnout, co znamenala? Možná budete překvapeni, kolik toho ještě víte.
Jazyk se mění s dobou, a tak některá slova, která používaly naše babičky, už běžně neslyšíme. A je tomu také naopak. Řeč mladší generace je nyní značně ovlivněná například angličtinou, a proto mnohdy hovoří tak, že jí starší nerozumí.
Pojďme se ale vrátit do časů, kdy běžně zaznívala slova, jako je capouch, chmelovina, šlojíř a lučba. Pro další příklad pak nemusíme chodit dál než k národní hymně, kde se zpívá „V sadě skví se jara květ…“. Slovo skví má hned tři možné významy. Tím, jenž je použit v této důležité skladbě, je popsat, že je něco výjimečně krásného, co září a uchvacuje. Skví však může znamenat také třpytit a lesknout se nebo svítit.
.jpg)
