Praotec Čech na hoře Říp, Libušino proroctví nebo silák Bivoj s divokým kancem. Jejich příběhy známe většinou už ze školy, po letech se ale některé detaily snadno pletou. Vraťte se na chvíli do světa nejznámějších českých pověstí a vyzkoušejte si, kolik si toho o jejich hrdinech a příbězích ještě pamatujete.
První zmínky o příbězích českých předků pocházejí z Kosmovy kroniky, sepsané na počátku 12. století, kdy se příběhy ještě šířily ústním podáním. Kosmas, děkan pražské kapituly u Svatého Víta, v tomto díle zaznamenal nejen historické události, ale i svůj osobní pohled na tehdejší dobu. Ve 14. století na něj navázal Dalimil svou veršovanou kronikou, prvním dílem tohoto typu, které dodalo pověstem uspořádaný děj. O další rozšíření příběhů se postaral Václav Hájek z Libočan. Největší proslulosti však dosáhly v 19. století díky Jiráskovým Starým pověstem českým, které povýšily tyto příběhy na symbol národního dědictví a staly se inspirací pro další generace.
Pověst o Praotci Čechovi vypráví o vůdci, který přivedl svůj lid na horu Říp, odkud zahlédl zaslíbenou zemi „oplývající mlékem a strdím.“ Další známý příběh líčí moudrou kněžnu Libuši, věštkyni, která předpověděla slávu Prahy. Ač její existence nebyla historicky doložena, legenda ji zobrazuje jako vladařku, která spojila šlechtu s lidem svatbou s oráčem Přemyslem, čímž založila dynastii Přemyslovců a položila základ české vlády. Libušiny sestry, Kazi a Teta, jsou také známé z pověstí jako dcery vojvody Kroka. Další z příběhů se váže k Bivojovi, silákovi, který sklidil uznání, když přemohl divokého kance a odnesl ho na Vyšehrad k Libuši, čímž získal ruku její sestry. Tento čin ukazuje jeho odvahu a sílu, připravenost chránit svůj domov. Jak si pověsti pamatujete vy? Vyzkoušejte své znalosti v našem kvízu.
.jpg)
