Jsou vtipná, moudrá a často trefí víc než dlouhé vysvětlování. Česká přísloví patří ke koření jazyka i každodenní řeči. Zkuste si, kolik z nich znáte. A jestli by vám babička přitakala, nebo jen zakroutila hlavou.
Dočkej času jako husa klasu. Kdo někdy zažil českou babičku, ví, že tohle se neříká jen tak. Obvykle ve chvíli, kdy netrpělivě poskakujete, že už něco chcete. A život si zatím dává načas. Stejně jako husa, která si musí na ten klas prostě počkat. Přísloví patří k venkovu stejně jako studna na dvoře nebo hrníček pověšený na háčku. Nosí v sobě kus selského rozumu, úsměv i nadhled. A i když některá znějí trochu zastarale, jejich podstata funguje pořád.
Proč přísloví nezestárnou
Na první poslech mohou působit jako jazykový relikt. Jenže pak přijde situace, kdy vám někdo něco vypráví, a vy si v duchu řeknete: „No jo, kdo jinému jámu kopá…“ nebo „Ráno moudřejší večera.“ Přísloví totiž nejsou jen věty. Jsou to zhuštěné zkušenosti generací. A čím víc času trávíte venku, v přírodě nebo při práci kolem domu, tím víc jim začnete rozumět. Na venkově se nepřemýšlí nad každým slovem. Ale co se řekne, má váhu. A když někdo utrousí, že „komu se nelení…“, tak víte přesně, co tím myslí.
Zkuste si v následujícím kvízu, jestli dokážete doplnit česká přísloví správně. Někdy vám napoví rytmus, jindy životní zkušenost. A když ne? Aspoň se zasmějete a příště už si je zapamatujete.
