Říkalo se, že v tento den Panna Marie „otvírá zemi“, aby mohla začít rodit. A právě s nastupujícím jarem, kdy všechno pučí, a příletem ptáků z teplých krajů souvisí většina pranostik spojených s tímto svátkem.
Zvěstování Panny Marie připomíná událost popsanou v Lukášově evangeliu, kdy archanděl Gabriel navštívil Marii v Nazaretu, aby jí oznámil, že počne a porodí Božího syna. 25. březen byl vybrán záměrně – je to přesně 9 měsíců před Vánoci (narozením Ježíše). Nejstarší doklady o svátku Zvěstování Páně nebo Vtělení Páně pocházejí z pátého století. Do římské liturgie jej s některými dalšími mariánskými svátky zavedl papež Sergius I. ke konci 7. století. Ve středověku byl navíc tento den v mnoha evropských zemích považován za začátek nového roku, protože symbolizoval nový začátek lidstva.
První kukačky přilétají z teplých krajů opravdu již koncem března.
Ta nejstarší dochovaná pranostika, doložená z roku 1617, nás nabádá, abychom v tento den pozorovali noční oblohu: „Jestli na den Zvěstování Panny Marie ráno před slunce východem a přede dnem světlí oblakové jsou, takže hvězdy spatřiti se mohou, bude rok příjemný a úrodný.“ Pojďme se podívat na některé další. Většina z nich je spojena právě s počasím, přilétajícími ptáky a pučící přírodou. Dobrá zpráva je, že některé z nich vyzdvihují pěkné počasí, jiné pak zase za pozitivní berou to, když na Zvěstování prší.
Včelí úly by se měly otevírat, když je teplota stabilně nad 10 °C, což může být třeba právě 25. března.
Co dělali na den Zvěstování Panny Marie naši předci? Ráno chodili do kostela nalačno, ostatně 25. březen obvykle připadá ještě na postní dobu, tudíž se v jídle dodržovala postní pravidla. Lidé nejedli maso, přípustné byly jen ryby. Pokud bylo Zvěstování v pašijovém týdnu, pekly se už jidáše – kynuté pečivo potírané medem. Oblíbené byly i další jarní postní dobroty – pučálka (vyklíčený a opečený hrách), pražmo (jako pučálka, ale z obilných zrn) a různé „zelené“ polévky z prvních jarních bylinek - kopřivy, bršlice kozí nohy, lístků pampelišek, popence nebo sedmikrásky. V mnoha krajích se nesmělo hýbat se zemí (rýt, kopat), aby se „nepoškodilo“ rodící se jaro. Člověk se měl zdržovat veškeré fyzické práce, někde dokonce hospodyně vařila oběd už den předem, aby toto pravidlo splnila. Jinde se však peklo na Zvěstování obřadní pečivo, které mělo zajistit dobrou úrodu. Ženy si nesměly splétat vlasy. Zakázáno bylo také dotýkat se vajec, neboť by „zjalověly“ a kuřata by se nevylíhla. Někde už rolníci obcházeli pole a sady a zvonili klíči nebo dělali hluk, aby zapudili zlé síly a probudili stromy k plodnosti, ač většinou byl tento obyčej spojený až se svátkem svatého Jiří o měsíc později. Včelaři často poprvé v roce otevírali úly a pouštěli včely ven, aby se proletěly v jarním slunci. Také se věřilo, že by měl být tento den člověk doma a nechodit na návštěvy a nevynášet ven z domova žádné věci – přineslo by to neštěstí. Většina těchto zvyků se nedochovala, avšak stále jde o jeden z nejvýznamnějších církevních svátků. V katolické církvi je to tzv. slavnost (nejvyšší stupeň svátku), v pravoslavné církvi jeden z osmi velkých svátků Páně a 25. březen je rovněž významným dnem pro pravoslavné, anglikánské a luteránské církve.
Zdroj: wikipedia.org, ceskezvyky.cz, hulin-farnost.cz, lifee.cz, pranostik.cz
Zdroj: wikipedia.org, ceskezvyky.cz, hulin-farnost.cz, lifee.cz, pranostik.cz
119 Kč
119 Kč
119 Kč
