Vánoční svátky: S praním prádla pro jistotu počkejte, raději si vychutnejte sváteční dny s rodinou a přáteli

Štědrý den je předvečerem dvou významných svátků. Prvním z nich je Boží hod vánoční, který křesťanská církev stanovila dnem narození Ježíše Krista. Víceméně tak vytvořila protiváhu starší tradici, související se zimním slunovratem. Kristus symbolizuje slunce křesťanské, přinášející naději a nový život. Následuje svátek oslavující svatého Štěpána, zapáleného vyznavače a šiřitele Kristova učení. Prvního křesťanského mučedníka, který byl po obvinění z velezrady židovské víry kolem roku 35 ukamenován před branami Jeruzaléma. Jak tyto dny prožívali naši předkové?

První svátek vánoční: Žádná práce a dobré jídlo

Na Boží hod tradice zakazovala pracovat. Na počest narození Ježíše Krista měl lid užívat slavnostní atmosféry, radovat se v rodinném kruhu, odpočívat. Nesmělo se zametat ani poklízet dvůr. Nepralo se a rozhodně nikde nesmělo žádné prádlo viset, protože to by přineslo neštěstí do domu. Dokonce i stlaní postelí bylo ten den nežádoucí. Pokud v ohništi vyhasl oheň, nikdo se neodvažoval znovu ho rozdělat. A když upadl někomu knoflík? Nedalo se nic dělat, přišít si ho mohl nejdříve až na Štěpána. Štěstí ovšem mohlo přinést pečení chleba nebo střelba na Měsíc. Také v dnešní době je Boží hod dnem pracovního klidu. Po období adventních příprav a oslav Štědrého večera přichází doba uvolnění a sváteční pohody. Ideální čas navštívit příbuzné a nejbližší přátele nebo je sezvat ke společnému stolu. K takovému svátku samozřejmě patří dobré jídlo. Na Boží hod se tradičně podává drůbež. Tradice vychází z toho, že na tento svátek každá rodina odedávna dávala na stůl to nejlepší, co měla, a nejčastěji to byla právě husa nebo nebo kachna. Maso se často jedlo právě až v tento den, štědrovečerní večeře dlouho bývala bohatá, ale bez masa. Zvyk na oba svátky vánoční podávat drůbež a slavnostně poobědvat v širším rodinném kruhu se v mnoha domácnostech dodržuje dodnes.

Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně?

Čeládce o vánočních svátcích končívala služba. Pokud ze služby v těchto dnech vystoupila, měla až do Nového roku prázdniny zvané „vánočky“. Ještě dnes známe pořekadlo, že „na Štěpána není pána“. To proto, že čeleď, které služba končila, měla možnost odejít k jinému hospodáři. K odchodu dostávala zvláštní koláč, zdobený pentlemi a ořechy. S oslavou svátku svatého Štěpána byla ještě v nedávné minulosti pevně spojená tradice koled a koledování. Na koledu chodily v tento den nejen děti, ale i kantoři, ponocní a chudí. U domovních dveří zazpívali a odnesli si za to výslužku. Tradice pravděpodobně poukazuje na to, že svatý Štěpán zastával v mladé církvi „úřad almužníka“. Přání zdaru a všeho dobrého, spojené s obchůzkami rodin, se stalo na svátek sv. Štěpána i společenskou událostí, tradičním zvykem konaným pro radost a zábavu. Vánoční koledování v podstatě začínalo již na Štědrý den, pokračovalo na svatého Štěpána a v různé podobě trvalo až do Tří králů (6. ledna). V 19. století chodívali někdy koledníci s malým betlémem uspořádaným ve skříňce, jindy s velikou hvězdou na hůlce. Jednu z nejznámějších koled si prozpěvujeme dodnes: Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu koledu, upad jsem s ní na ledu, psi se na mě seběhli, koledu mi snědli...

Mohlo by se vám líbit

Jak poskládat látkový ubrousek do tvaru stromečku: S našim návodem hravě