Zelený čtvrtek je dnem, kdy se konzumují zelená jídla pro zdraví a zvony odlétají do Říma

Na vsi pátý den pašijového týdne začínal brzkou ranní modlitbou, ještě před svítáním. Pak se lidé omyli rosou nebo studenou vodou, aby se chránili před nemocemi. Hospodyně zametly podlahy a smetí spálily, aby se v domě nedržely myši, blechy apod. Někde dokonce tloukly paličkou do hmoždíře – tím vyhnaly veškerou havěť a symbolicky tak vyčistily domov od všeho nechtěného. Nečisté síly z chalup prý vyháněl i zvuk řehtaček a klapaček, které nahrazují po čtvrtečním posledním zvonění zvuk zvonů. Ten den se nemělo nic půjčovat a nikdo by se neměl hádat, jinak se ho budou hádky držet celý rok. Odpoledne se už nesmělo pracovat. Akorát hospodář po západu slunce pokropil stavení i dvůr svěcenou vodou na ochranu před čarodějnicemi.

Cinkání mincemi a třesení stromy

Na Zelený čtvrtek si připomínáme poslední večeři Páně, kdy se Ježíš naposledy setkal se svými učedníky. V noci pak byl na základě Jidášovy zrady v Getsemanské zahradě zatčen. Pojmenování pátého dne pašijového týdne možná souviselo se zeleným rouchem při mši. Dnes je ale liturgickou barvou v tento den bílá. Čtvrteční večerní „mší na památku večeře Páně“ začínají vlastní velikonoční oslavy. Jako připomínku Ježíšova gesta pokory vůči apoštolům krátce před jeho ukřižováním, biskupové nebo kněz omývají svým kněžím či věřícím nohy. Naposledy zazní zvony a hned nato podle pověsti „odletí do Říma“ a zůstanou němé až do Bílé soboty. Jejich úlohu na venkově přebírali chlapci s řehtačkami. S tímto křesťanským zvykem se pojilo také několik pověr – lidé cinkali při posledním zvonění zvonů v kapse mincemi, aby se jich držely peníze a sadaři třásli stromy pro lepší úrodu.

Jedna z pranostik říká: „Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé.“

Čas hrachu a bylinek

Zelený se velikonočnímu čtvrtku možná říká omylem. Může jít o zkomoleninu z původního německého názvu Greinendonnerstag, tedy „lkavý čtvrtek“, na Grünner Donnerstag, Zelený čtvrtek. I když zelená barva v ten den hraje velkou roli. Jedli se zelené pokrmy, především zelí a hrách a také první jarní bylinky, ze kterých se vařily hlavně polévky. Konzumace všeho zeleného totiž zajistila pevné zdraví. K snídani se podávali jidáše a sladké kaše s medem. Med měl také speciální účinky – údajně chránil před žihadly a hadím uštknutím. Zároveň byl na vsi Zelený čtvrtek považován za začátek hospodářského roku. Vysévaly se už některé plodiny, například hrách a sázely se různé bylinky. Tradovalo se, že to, co se na Zelený čtvrtek vyseje, bude pak dobře prospívat a růst.

Zdroj: hradec.rozhlas.cz, plzen.rozhlas.cz, idnes.cz, ceskezvyky.cz