„No co to je za med?!“ nadává mnohdy spotřebitel, když si koupí med a on mu zcukernatí. Obecně je totiž značně rozšířený mýtus, že jde o vadu a důkaz špatné kvality. Jenže opak je pravdou.
Cukernatění, neboli krystalizace, je přirozený proces. Rychleji k němu dochází u květových medů, které mají více glukózy, zatímco u medovicových se projeví až za několik měsíců, protože obsahují zase více fruktózy. Krystalizaci však ovlivňují ještě další faktory – například pylová zrnka nebo teplota, protože krystalizace nejrychleji probíhá při cca 14 °C.
Květové medy cukernatí asi za čtyři týdny, lesní a pohankový za tři měsíce a medovicový cca za pět měsíců. Z květových medů je výjimkou akátový med, který vydrží bez krystalizace až dva roky. Může se ale stát, že do něj včelky přidaly i nektar z jiných rostlin, což potom vede k dřívější krystalizaci.
Jakmile med necukernatí, nejspíš došlo na chybu v tepelné úpravě nebo včelař k výrobě nepřistupoval poctivě a přidal látky, které by v něm být neměly. Med je tím ovšem znehodnocený.
Vraťte medu tekutou konzistenci, ale opatrně
Cukernatý med už sice není tekutým zlatem, ale tuhou a neprůhlednou hmotou, nicméně na jeho obsahu se nic nemění. Navíc ho do původního stavu snadno vrátíte. Přistupte ale k pomalému rozpouštění. Postavit sklenici do vroucí vody by nebyl nejlepší nápad, přišli byste o řadu prospěšných látek. Vodní lázeň použijte, ale o teplotě maximálně 50 °C. Med se pozvolna rozpustí a kvalita zůstane stejná.
Doporučujeme
reklama
Krystalizaci se lze vyhnout
Vyhnout se cukernatění lze zakoupením pastovaného medu, jenž není tekutý, ale má jemnou konzistenci. Lze ho použít stejně jako klasickou podobu medu a prospěšné látky se jeho mechanickým zpracováním nenarušují.
