Chřestová sezóna: S trochou trpělivosti si bílé zlato můžete vypěstovat i na vlastní zahradě

Historie pěstování chřestu sahá až do starověku, jsou o něm zmínky ze starého Egypta, Řecka i Říma. V Evropě se pěstuje zhruba od 15. století. Původně jej vysazovali ve francouzských klášterech kvůli jeho léčebným účinkům. V ženských řádech byla však jeho konzumace zakázána – prý pouhý pohled na chřest v ženách vyvolával nemístné touhy. Slabost pro něj měl i francouzský král Ludvík XIV., možná právě proto, že se mu připisují schopnosti zvyšovat libido u mužů i žen. Ale prospěšných účinků má mnohem víc, nejen ten afrodiziakální. Díky vysokému obsahu vlákniny podporuje trávení, snižuje krevní tlak, posiluje srdce a cévy, a vzhledem k obsahu kyseliny listové je navíc výborný do jídelníčku pro těhotné. Působí také jako antioxidant, který zpomaluje stárnutí. Jen pozor, po jeho konzumaci se nezděste, moč může mít specifický zápach kvůli rozkladu kyseliny asparagové, což je však naprosto nezávadné.

Ochránce před bouřkou

Zajímavé je i české pojmenování chřestu, které vychází z lidových pověr. Věřilo se, že umí ochránit před bouřkou a „chřastnutím hromu“. Lidově se mu také říkalo hromový kořen. My dnes však známe spíš hovorové pojmenování špargl, které je z německého spargel. A proč má vlastně chřest pověst exkluzivní zeleniny? Je totiž náročný na pěstování i sklizeň. To byl také hlavní důvod, proč se po roce 1948, ač jsme do té doby byly chřestovou velmocí, chřestová pole rušila a chřest byl označen za „buržoazní potravinu“. Tehdejší zemědělství si neumělo s náročnou rostlinou poradit. Nebylo schopné křehký chřest (který vyžaduje rychlé zpracování a šetrné zacházení) včas sklidit a distribuovat k zákazníkům. Chřest prospívá v lehké písčité půdě, proto se mu dařilo právě u nás. Proslavenou oblastí jeho pěstování jsou Ivančice, kde vznikaly chřestové plantáže už v 19. století. Vhodné podmínky pro růst chřestu jsou také v Polabské nížině na Mělnicku. Tady se znovu začal pěstovat v 90. letech minulého století. Sklízí se tu ručně zhruba od poloviny dubna a sklizeň končí symbolickým „zavřením země“ na konci června.

Mladé rostliny chřestu připomínají okrasný asparágus, který je s nimi příbuzný.

Kam ho vysadit?

Je tedy vůbec možné si chřest vypěstovat doma na zahrádce? Možné to je, dokonce na teplejších územích Česka roste planě. Budete se však muset obrnit trpělivostí, neboť na první vlastní úrodě si pochutnáte až za tři roky. Základem je výběr místa. Dařit se mu bude v lehké, hluboké a dobře propustné půdě, která nezadržuje přebytečnou vodu. Kvůli přemokření se totiž jeho pěstování nejčastěji nedaří. A další podmínkou je slunné stanoviště. Vzhledem k tomu, že tato rostlina koření i více než metr hluboko, připravte si pro ni záhon jako pro brambory. Prokypřete půdu do hloubky 50 až 90 centimetrů. Dejte pozor také na rozestupy řádků, které mají být až metr a půl široké, aby měly rostliny dostatek místa. I brázdy pro sazenice připravte hluboké a obohaťte je kompostem nebo uzrálým hnojem. Každá z nich musí být asi 20 cm široká a rozestup mezi sazenicemi by měl být 30 až 35 cm. Po výsadbě je třeba sazenice pravidelně zalévat, odplevelovat a při okopávání k nim postupně přihrnovat zeminu tak, aby z rostliny vždy vyčnívalo nad povrch okolo 10 cm. Pokud se sazenice chytily a chřest prospívá podle plánu, můžeme se třetí sezónu těšit na sklizeň.

Výhonky chřestu mohou vyrůst až o 10 cm za den. Sklízejí se když dosáhnou 15 až 20 cm.

Rok sklizně

Víte proč je jeden chřest bílý a jiný zelený? V kuchyni se využívají dužnaté výhonky chřestu, tzv. pazochy. Jemnější je bílý chřest, který se získává tak, že jsou během růstu jeho výhonky chráněny před slunečním světlem. Zelený chřest se naopak nechává dorůst do sklizňové výšky nad zemí. Jeho chuť je díky tomu výraznější a lehce nahořklá. Výhonky (pazochy) se sklízejí na jaře až třetí rok od výsadby. Ale stojí to za to. Se sklizní pak můžete počítat následujících 10 až 15 let. Zelený chřest se sklízí, když jsou výhonky asi 15 až 20 cm dlouhé a hlavičky mají dosud pevně sevřené. Můžete je jenom odlomit nebo uříznout u země – ale pozor, najednou trhejte maximálně tři kusy z jedné rostliny. S bílým chřestem je o něco víc práce. Je třeba navršit zeminu nad rostliny do výšky asi 50 cm a ještě ji překrýt černou netkanou textilií. Pazochy se následně vyřezávají opatrně speciálním nožem přímo zpod hlíny. Pokud při sklizni zeminu rozhrnete, musíte ji po odříznutí výhonku zase přihrnout. Chřest je v podstatě možné sklízet denně. Výhonky totiž rostou velmi rychle – za jeden den dosáhnou až 10 cm. Po ukončení sklizně kopečky, které jste u rostlin navršili, rozhrňte, přihnojte a nechte je volně růst, aby nabraly sílu na další sklizeň. Pokud jste první sklizeň úspěšně přestáli, můžete mít domácí chřestovou sezónu každé jaro a věřte, že takový s trpělivostí vypěstovaný chřest vám bude chutnat mnohonásobně víc, než ten z obchodu.

Zdroj: idnes.cz, apetit.cz, ceskychrest.cz, rostlinky.cz, chatar-chalupar.cz, radyzezahrady.cz