Zahrada není jen o trávníku a pár keřích. Je to kousek světa, který si tvoříme podle sebe. Útočiště, které nás uzemní, zklidní a vrátí k podstatnému. Nová kniha zahradního architekta Ferdinanda Lefflera ukazuje, že i obyčejná zahrada může být tím nejlepším místem pro život.
Když člověk ráno vyjde bosý do trávy a ucítí chlad rosou nasáklé půdy, pochopí, proč nás zahrady tolik přitahují. Jsou jako pomalý dech v hlučném světě. Místo, kde se čas rozpouští, a kde znovu slyšíme sami sebe. Zahrada není jen dekorace k domu. Je to živý organismus, který nás učí vnímat proměny, růst i pomíjivost. A právě o tom píše Ferdinand Leffler ve své nové knize Proč milujeme zahrady, která vychází 7. listopadu v nakladatelství Host.
Každý kout zahrady má svůj příběh. Někde se skrývá dětské tajemství, jinde lavička, kde vznikají nejdelší rozhovory. Leffler říká, že zahrada je nejpřirozenější způsob, jak být v kontaktu se sebou i s přírodou. Nejde o luxusní altány ani o dokonale střižené živé ploty. Podstatné je to, co v nás probouzí – radost, klid a schopnost zpomalit. V ateliéru Flera, který autor vede, vznikají zahrady obyčejné, a přitom hluboce lidské. Takové, které ctí rytmus přírody a dávají prostor světlu, vzduchu i dešti. V každém návrhu je kus filozofie: zahrada má být místem, kde se žije, ne vitrínou na obdiv.
„Nepotřebujete drahé architektonické prvky ani nákladné exkluzivní projekty. Zahrady milujeme hlavně proto, že nabízí sluneční světlo, pohled na nebe, čerstvý vzduch, kontakt s půdou. Jde jen o to, tyhle benefity znovu objevit a zvědomit si, že právě takové běžné a dostupné věci dělají zahradu tím místem, kterým ji chceme mít,“ říká Ferdinand Leffler. Stačí slunce, vůně hlíny a pohled na oblohu. V dnešní době, kdy jsme obklopeni obrazovkami a technologií, má zahrada léčivou sílu. Stačí pár minut mezi záhony a hlava se vyčistí. Trend posledních let ukazuje, že lidé se znovu vracejí k přirozenosti. Zahrady nejsou jen okrasné, ale i jedlé – plné bylinek, rajčat, ovocných keřů a stromů. Pěstování vlastní zeleniny se stává malou formou soběstačnosti i radosti. Kdo někdy utrhl rajče přímo z keře, ví, že ten okamžik chutná jinak než cokoliv z obchodu.
Inspirací pro knihu byla i Baldýnka, stará hájenka v jižních Čechách, kterou Leffler s kolegy proměnil v místo plné života. Péče o usedlost se stala symbolem návratu k půdě a jednoduchosti. Tam, kde dřív rostly jen kopřivy, teď kvetou trvalky a rodí jablka. Lidé sem jezdí na workshopy, učí se vázat věnce nebo poznávat jedlé rostliny. A hlavně – zastaví se. Zahrada tu není jen dekorací, ale prostorem sdílení a sounáležitosti. Ukazuje, že i obyčejné činnosti jako rytí, zalévání nebo sběr jablek mohou být formou meditace.
Neexistuje univerzální recept. Každý má jinou představu o kráse a pohodě. Někdo chce mít zeleninový ráj, jiný koutek pro klid a čtení. Ale pár zásad platí pro všechny: Zahrada by měla odpovídat vašemu životnímu rytmu. Pokud nemáte čas, nechte ji být přirozenou. Méně sečte a pozorujte kvetení. Dejte prostor rostlinám, které si poradí samy. Vyhněte se plastovým doplňkům a myslete na vodu – sbírejte ji, zadržujte, neplýtvejte. Nejde o dokonalost, ale o pocit. Když se vám v zahradě dobře dýchá, když tam rádi trávíte ráno i večer, pak jste ji vytvořili správně.
Zahrada má zvláštní dar: léčí bez receptu. Když ponoříte ruce do hlíny, cítíte klid. Když sledujete, jak se poupata mění v květy a listy žloutnou, připomíná vám to cyklus života. Není to smutné, naopak. Je to útěšné. Učí nás vděčnosti a trpělivosti. Ferdinand Leffler to shrnuje prostě: „Pokud trávíte čas v zahradě po celý rok, máte jinou zkušenost s ročním cyklem, než když žijete jen doma, uvnitř. Vidíte, jak vykvetou květiny, ale taky jak odkvetou a uschnou. Najednou jste díky zahradě v kontaktu nejenom s prostorem, který se mění, ale i s časem, který plyne.“
Zdroj: Ferdinand Leffler / Flera
79 Kč
79 Kč
84 Kč
