Z našich zelených zákoutí: Klenoty zahrad

TEXT: Libor Hruška 

Není náhodou, že se téma skleníků mezi zahrádkáři řeší právě teď na podzim. Období vegetačního klidu je totiž ideálním časem k budování nových staveb nebo generálním opravám těch stávajících. Vždyť první truhlíky se semínky některých druhů zeleniny či bylinek se osívají už počátkem února a třeba ředkvičkami nebo salátem lze skleník ‚zabydlet‘ klidně ještě v průběhu měsíce září. Doba, po kterou skleník leží ladem a venkovní teploty umožňují stavební práce, je tedy velice krátká. 

K čemu bude skleník sloužit?  

Časy, kdy se diváci oblíbeného televizního Receptáře předháněli v tom, kdo na koleni postaví důmyslnější skleník ze zavařovaček, jsou dávno ty tam. Dnes trh nabízí mnoho kvalitních alternativ – a to jak pro manuálně zručné, kteří chtějí zeleninu pěstovat ve vlastnoručně postaveném skleníku, tak pro ty, kteří preferují stavbu na klíč. Než se zahrádkář vrhne do budování nebo do nákupu, měl by si však ujasnit, co vlastně od skleníku očekává. Má to být čistě užitková stavba nebo zahradní klenot, za který by se nestyděli ani Lichtenštejnové na lednickém zámku? Skleník vás totiž může – kupříkladu v hobby marketu – vyjít jen na pár tisíc, ale stejně tak může stát statisíce. Budoucí majitel si také musí pořádně rozmyslet, do kterého koutu zahrady stavbu umístí. Záleží především na tom, zda chce mít skleník k celoročnímu užívání, nebo pouze na hlavní pěstitelskou sezonu, tedy zhruba na dobu mezi květnem a koncem léta.  

Správné místo je základ  

V prvním případě se stává lovcem každého slunečního paprsku, v tom druhém bude naopak hledat takové umístění, aby se skleník v těch nejparnějších dnech extrémně nepřehříval. Skleník samozřejmě patří na slunce, a nikoli do stínu, protože rostliny světlo k životu potřebují. Velký rozdíl však udělá už správná orientace vůči světovým stranám. V případě plánovaného celoročního využívání je dobré delší stranu konstrukce orientovat směrem na jih. „Základním pravidlem je využít během krátkých dnů doslova každého paprsku. Člověk by si měl proto vysledovat, kudy přesně se pohybuje slunce na obloze kolem zimního slunovratu, kdy je nejníže nad horizontem,“ říká architekt Karel Vančura, který se stavbou skleníků začal experimentovat už během studia vysoké školy. Může tak potvrdit, že správnou orientací stavby získáte na jaře i na podzim maximum světla a tepla. 

Pokud naopak plánujete pěstovat zeleninu pod střechou jen během pozdního jara a léta, měli byste stavbu nasměrovat k jihu krátkým čelem. Sníží se tím potřeba odvětrávání skleníku v horkých dnech. Nepředstavujte si ale, že to půjde úplně bez větrání. Práci si však lze usnadnit nákupem pístů, které ventilační okna otevírají automaticky podle teploty uvnitř. Princip je obdobný jako u teploměru, kde kapalina s velkou tepelnou roztažností se změnou teploty mění svůj objem a stoupá či klesá ve skleněné trubici.  

Jak regulovat teplotu?  

Teplotu lze regulovat i nejrůznějšími druhy stínění, jako jsou zastiňovací fólie nebo známé rohože přehozené přes hřeben střechy skleníku. A pak je tu také stínění vnitřní, tedy různé druhy žaluzií. Nejjednodušší modely se ovládají ručně za pomoci tažného lanka. Dražší typy už mohou být vybaveny čidlem a práci obstarají za vás. Vnitřní stínění je ale další investicí, a tak by si měl pěstitel dobře rozmyslet, jestli ho vůbec potřebuje. Výrobci doporučují nespěchat – během první sezony si můžete vyzkoušet, jak se váš nový skleník během parných letních dnů chová a jak konkrétní teploty svědčí různým druhům zeleniny. Žaluzie a další doplňky si pak můžete dokoupit až ve druhé vlně. 

Skleníky dneska mohou být téměř bezúdržbové, kdy si samy dokážou regulovat teplotu nebo si i samy zalít rostliny uvnitř. Podle výrobců se ale stále najde celkem dost lidí, kteří veškeré technické výdobytky odmítají. Nestojí o skleník, do kterého si budou jen chodit pro ‚hotovou‘ zeleninu. Chtějí v něm trávit co nejvíce času prací, proto si ho přece pořizovali. 

Zajímavosti:  

• Z čeho postavit konstrukci? Základní kostra musí být pevná, aby unesla krycí materiál, a zároveň dostatečně subtilní, aby nestínila rostlinám. Ideální materiál? Co člověk, to názor. Používá se ocel, hliník, pozinkovaný plech i tvrdý plast. V minulosti, hlavně v Anglii, bylo často využíváno také tvrdé dřevo. 
• Trendem jsou dnes miniaturní domácí skleníky. Vypěstovat si v nich můžete bylinky nebo sazeničky. Krásně se v nich vyjímají třeba i sukulenty a malé pokojovky. Skleněný domeček na snímku mají na svědomí designéři dánské značky IB Laursen. 

Obří stavebnice 

Konstrukce skleníku nemusí být vždy svařena do jednoho kusu. Například nymburská firma Skleníky Tobiáš nabízí originálně řešené konstrukce, které se skládají z pozinkovaného plechu pospojovaného pomocí šroubů a matek. Jednotlivé díly jsou zřetelně označeny a montáž krok za krokem popsána v návodu, takže ji zvládne každý zručnější kutil. A kdo si netroufá, může si objednat sestavení přímo u sebe na zahradě. 

Sklo versus plasty 

V minulosti se jako výplň jednotlivých polí skleníku používalo pouze sklo, dnes na zahradu pronikají i další alternativní materiály. Nejčastěji se jedná o komůrkové polykarbonátové desky, které mají oproti sklu řadu výhod. Polykarbonáty – právě díky dutinkám uvnitř – lépe izolují, výhodou je rovněž jejich nižší hmotnost a také snadnější manipulace s nimi. Desky se dají rozřezat obyčejným kobercovým nožem. Jako každý materiál mají však i polykarbonáty své minusy. Oproti tradičnímu sklu propouštějí dovnitř k rostlinám podstatně méně světla, což může být problém hlavně u stárnoucího materiálu, který časem lehce žloutne a musí se chemicky čistit. Komůrkové polykarbonáty jsou také méně odolné vůči větru a do komůrek může zatékat voda. 

Pevná podezdívka, či volně stojící skleník? 

I když lze skleník umístit přímo na zem, výrobci většinou doporučují dát si tu práci a zbudovat nejprve fortelnou podezdívku. Jen takováto varianta zajišťuje opravdu spolehlivé ukotvení. Je tu i další důvod, proč se rozhodnout právě pro podezdívku – k vašim výpěstkům se nedostanou tak snadno hraboši ani další škůdci, eliminuje se tím i prorůstání plevele dovnitř. Skleník musí být vždy k podezdívce přišroubován nebo jinak pevně uchycen, a to na několika místech. Samotná podezdívka musí být zapuštěna do nezámrzné hloubky.