K zevnímu užití jsou tinktury z lichořeřišnice vhodné zejména při kožních problémech, poraněních a modřinách. Vnitřně se tato bylina užívá při onemocnění dýchacích a močových cest. Skvělá je zejména v kombinaci s křenem, který umocňuje její účinky při léčbě bronchitidy nebo zánětu močového měchýře. Využívá se také v čínské medicíně, a to například k potlačení lehkých depresí. V částech Jižní Ameriky jsou oblíbené její vařené nebo sušené hlízy jako prevence proti nemocem a také jako doplněk vitaminu C.
Lichořeřišnice je silné přírodní antibiotikum, což bylo prokázáno i vědecky. Dokáže působit proti stafylokokovým bakteriím, zodpovědným za zánětlivá onemocnění močových cest a ledvin. Antibakteriální, antivirové a antibiotické látky v ní obsažené pomáhají při zápalu plic, zánětu prostaty, žaludečních vředech a zánětu vaječníků. Díky vysokému obsahu vitaminu C zvyšuje obranyschopnost organismu, posiluje imunitu i centrální nervový systém a pomáhá při bolestech v krku či nosohltanu.
Své místo si lichořeřišnice vydobyla také v kosmetice. Funguje proti vypadávání vlasů a lupům. Spařená nať se dává do koupelí, ulevuje od migrén a bolestí svalů. Čerstvá šťáva nebo obklady z rozdrcených listů zase mají dezinfekční účinek a pomáhají na poranění kůže. Tinktura si poradí s léčbou akné, oparů či lišejů.
Z jihoamerického kontinentu pochází také u nás velice rozšířená pnoucí lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus). V Evropě se pěstuje zhruba od poloviny 19. století. Od té doby byla vyšlechtěna řada nádherně zbarvených kultivarů s různou barvou květů od krémové přes žlutou, oranžovou až po červenou. A ještě jedna rada na závěr. Pokud chcete mít na rostlině co nejvíce květů, nepřihnojujte ji. Hodně hnojiva sice podpoří její intenzivní růst, nikoli však kvetení, a to by byla škoda. Lichořeřišnice si totiž už dávno právem vydobyla místo na našich zahradách, balkonech, v kuchyni, ale také v lékárničce.
Lichořeřišnice vás na zahradě bude těšit od června až do prvních mrazíků. V podstatě rozlišujeme dva druhy této půvabné a užitečné letničky.
Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus) dovede při správné opoře, například u plotu či pergoly, rychle vyšplhat až do výšky tří metrů.
Její nízké a kompaktní formy (Tropaeolum minus) se zase výborně hodí do truhlíků či větších nádob na balkony a terasy nebo jako půdokryvná rostlina.
Obě milují slunné a teplé místo a spíše chudší, vlhkou, propustnou půdou nepřehnojenou dusíkem. Jeho nadbytek totiž podporuje růst listů a omezuje kvetení, což by byla škoda. Lichořeřišnice má totiž vesele žluté, nejčastěji však oranžové květy. Její semena klíčí při teplotách nad 15 °C, takže je vyséváme na záhon v druhé polovině května, kdy už by neměly hrozit přízemní mrazíky. Je dobré vysít a pěstovat ji pod jabloněmi, neboť dokáže odradit vlnatku krvavou. Umí zabránit i rozšíření plísně bramborové. Další užitečnou schopností lichořeřišnic je, že na sebe dokážou nalákat mšice z okolních rostlin.
Každá část lichořeřišnice je k jídlu, dokonce i semena. Květy i listy jsou jemně pikantní a kořenité. Poupata můžete naložit jako kapary – postačí vám k tomu olej, sůl a ocet. Zralá a vysušená semena zase můžete rozdrtit v hmoždíři na prášek a využívat ho jako koření.
Na tinkturu, která působí jako přírodní antibiotikum, rozdrťte semena. Dejte je do lahve a zalijte (ideálně) 85% alkoholem. Na teplém místě nechte louhovat 14 dnů, pak přefiltrujte. Užívejte třikrát denně před jídlem sedm kapek do vlažné vody. Tinkturu můžete připravit také z květů. Napěchujte je do lahve, zalijte vodkou nebo čistým lihem a nechte týden až dva louhovat. Poté sceďte a uchovávejte na tmavém a chladném místě.
Listy, květy a poupata se chuťově podobají řeřiše či ředkvičkám. Dodávají jemný říz zeleninovým salátům, přidávají se do brambor, kuskusu a těstovin. Jsou originální ozdobou chlebíčků a jednohubek.
Šťavnatý hlávkový salát, koktejlová rajčata a zahradní bylinky. Lichořeřišnice navíc dodá pikantní chuť i barvu. Dresinkem zalijte teprve, až budete servírovat, aby salát neuvadl.
Využijte lichořeřišnici na přípravu bylinkového másla. Nasekejte ji nadrobno a smíchejte se změklým máslem. Směs srolujte do pečicího papíru a nechte na hodinu ztuhnout v chladu. Podávejte nakrájené na plátky na dřevěném prkénku. Vše můžete dozdobit květy a listy lichořeřišnice. Když ji přimícháte do tvarohu, skvělá pomazánka je na světě.
Popínavé výhonky lichořeřišnice lze využít i jako stolní dekoraci. Omotejte jimi ubrousky nebo je jen tak nechte volně položené uprostřed slavnostně prostřené tabule.
