KVÍZ: Jak dobře se orientujete v zastaralých výrazech?

Pomalu, ale jistě, se blíží Velikonoce – jeden z nejvýznamnějších křesťanských svátků, který se z velké části opírá o Bibli. Ta je přitom psaná jazykem, kterému málokdo porozumí, i když je český. Řeč se totiž neustále vyvíjí a mění dle daného století, ale i dle generací. Někteří rodiče tak mají problém porozumět svým dětem v pubertě. Schválně, jestli vy dokážete rozklíčovat některé zastaralé výrazy, které se dnes běžně nepoužívají.

Jaká slova dnes považujeme za zastaralá?

Mluva před pár stoletími vypadala úplně jinak než ta dnešní. Slova, která se hojně využívala v minulosti, dělíme přitom na dvě skupiny: archaismy a historismy.

Archaismy

Archaismy jsou slova zastaralá, která ustupují do pozadí a nahrazují je nové, více používané, výrazy. Běžně to nastává, když se stane neologismus velmi populárním a původní slovo je vytlačeno do pozadí, až se přestane používat. Příkladem může být slovo bicykl, namísto nějž se dnes používá kolo.

Objevují se tak především v psaném jazyce – v literatuře ze starší doby nebo v knihách, jejichž děj se odehrává v minulosti. Vedle toho je stále používají někteří starší lidé a často se používají v projevech, když dotyčný chce, aby jeho vyjádření znělo trochu více vznešeně. A dnes je můžete zaznamenat i v pohádkách.

Za archaismy jsou považována přitom nejen konkrétní slova, ale i tvary některých slov. V minulosti se používaly například často infinitivy s koncovkou -ti. Tedy namísto být – býti, mít – míti, jít – jíti. A někdy se to týká i starších variant pravopisu – dříve se používalo například gymnasium, dnes gymnázium. Stejně tak sem lze ale zařadit i gramatický úkaz – přechodníky, neboli tvar slovesa vyjadřující současně probíhající nebo navazující děj. Od slova chtít jím je například chtíce. V neposlední řadě se to může týkat i fonetických a fonologických jevů.

Historismy

Historismy jsou také slova zastaralá, ale taková, která se používají ještě méně, jelikož označují věci, které už neexistují. Běžně se s nimi tak setkáte v muzeích, učebnicích dějepisu či historické literatuře. Týká se to například označení společenských rolí a povolání lidí – leník, názvů peněz – groš, nebo středověkých zbraní – řemdih. Tyto předměty tak nemají žádný novější název, protože se přestaly používat a přestalo se o nich mluvit.