Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Zábava

Návrat koníčků ze 70. let: Proč se volnočasové aktivity mileniálů podobají životnímu stylu z dob minulých?

Info ikona
Šicí stroj

Stejně jako móda, i koníčky podléhají trendům. Aktuálně je určují hlavně sociální sítě. Srdíčka se sypou jako o závod, ale nic nového se vlastně neděje. S láskou opečovávané pokojovky, voňavé domácí koláče a šicí stroje v pohotovosti frčely už za normalizace. Z jakého důvodu se k nim vracíme právě teď? Marianne hledala odpověď, proč se volnočasové aktivity mileniálů tolik podobají životnímu stylu 70. a 80. let.

Když jsem byla malá, maminka a teta šily. Šicí stroj tehdy patřil ke kýženým svatebním darům. A sehnat náhradní jehly, to bylo, jako kdybyste pro něco letěla na Mars. Bylo to nedostatkové zboží,“ vypráví Silvie Horáková (57). 

Ta zvládla kromě šití i vyšívání, pletení a drhání. A rozhodně nebyla sama, v 70. a 80. letech byly právě tyto rukodělné aktivity běžnou náplní dorůstajících dívek. V televizi nic neběželo, počítače byly jen pro vyvolené, takže co jiného dělat. Navíc dívky byly odmala vedeny k praktičnosti. „Dokonce jsem měla odznak Praktická dívka, čemuž se moje dcery smějí,“ dodává Silvie. 

O téměř třicet let mladší Michaela Embacherová (30) vnímá šití trochu jinak. Není to nutnost, ale volba. V její generaci rezonují témata jako recyklace nebo upcykling, její vášní je proto hlavně přešívání. „Nové věci moc nenakupuju, připadá mi to zbytečné, navíc mám špatné zkušenosti. Obšívám sebe, manžela i syna,“ konstatuje.

Mohlo by se vám líbit

Příliš drahé koníčky

Michaelin přístup je pro generaci mileniálů typický. Podle průzkumu britské společnosti Thistle kladou mladí lidé obrovský důraz na způsob, jakým tráví volný čas – a neváhají kvůli volnočasovým aktivitám utratit dost peněz. Podle výzkumu této společnosti investoval průměrný mileniál například do sportovní výbavy 2533 liber – jeho prarodič přitom investoval 2092 liber. Ovšem zatímco mileniálové částku utratili v průběhu několika produktivních let, u jejich prarodičů se jedná o investici v řádech desetiletí.

Jak jste asi uhodli, pro třicátnici Míšu Embacherovou je důležitý ekologický aspekt – a také ten etický. „Když věc předělám, třeba z velké mikiny ušiju dvoje tepláčky, myslím na to, že si s tím už dal práci někdo přede mnou. Nějaká švadlenka seděla u stroje a musela to ušít. “ 

Mohlo by se vám líbit

Korona bochníky

„Zatím nevím o datech, která by mapovala zájem o rukodělné koníčky a jeho případný nárůst, ale můj odhad je, že to je obecnější trend související s omezením kontaktů a možností, jak trávit volný čas,“ říká socioložka Dana Hamplová ze Sociologického ústavu. Ale pojďme od šití k vaření, dalšímu fenoménu společnému „Husákovým dětem“ a mileniálům. Určitě jste zaregistrovali pandemickou vlnu domácího pečení a dost možná jste také oběhli půlku obce, abyste sehnali droždí. 

Jarka Kolářová (29) začala vařit v patnácti. „Na střední škole jsem se definitivně vrhla na dorty,“ vzpomíná. „Máma se o tom zmínila v práci, a najednou se mi ozývali lidé s prosbou, jestli bych jim taky neupekla dort. Známí pak řeknou známým, a když se navíc začnou zveřejňovat fotky na sociálních sítích, jde to už samospádem. Mimochodem, publikování má i tu výhodu, že člověk vidí, jak se zlepšuje a kam se vypracoval,“ podotýká. „Pořád sleduju trendy, hlavně na Pinterestu a Facebooku, nebo zadám do vyhledávače surovinu a hledám, co bych z ní vytvořila,“ říká. „Teď jsou v módě nahaté dorty s tvarohovým krémem, duhové dorty, lámaná čokoláda a živé květy. Naopak marcipán už není moc populární. I na dětské oslavy dnes maminky chtějí lehčí dorty s ovocem a k tomu cupcaky, které si děti snadno vezmou do ruky,“ popisuje svou vášeň mileniálka Jarka.

Mohlo by se vám líbit

Agar jako podpultovka

A jak to vidí socioložka? „Podobné koníčky jistě souvisí i s potřebou vymanit se z virtuálního světa. Dnes máme méně příležitostí si něco osahat a vidět produkt vlastní práce,“ vysvětluje Dana Hamplová.

Také Eva Novotná (57) má přehled o tom, co se v cukrařině nosí – a to se jí věnuje už dobrých padesát (!) let. „Dědeček dělával účetního v cukrárně a už jako malou mě brával s sebou, protože jsem sladké milovala. Cukrárnu vedl Petr Blažek, neměl děti, a tak si mě trochu adoptoval,“ vrací se Eva ke svým prvním cukrářským krůčkům. 

Když se ptám na hlavní rozdíl mezi pečením kdysi a nyní, je odpověď jasná. Suroviny, respektive jejich dostupnost: „Tehdy třeba vůbec nebyl k dostání agar – prášek, ze kterého se dělala želatina. A pro mě se v cukrárně vždycky krabička agaru našla.“ Pekařské dovednosti se doma dost hodily, stejně jako ty kuchařské, které Eva načerpala u babičky, u níž trávila víkendy a prázdniny. „Byli jsme tři děti a maminka si k práci přibrala studium vysoké školy, a tak byla ráda, že jsem si vzala vaření a pečení na starost. Teď je rodičům devadesát, jsou naprosto soběstační, ale péct jen pro ně dva je nebaví. Takže je zásobuju, stejně jako sousedy – jsme s manželem už sami, děti se nám rozutekly po republice.“

Mohlo by se vám líbit

Sítě plné pokojovek

Pěstujete pokojové květiny? Máte jich hodně? A schválně, které to jsou? Parentingu, jak mileniálové nazývají láskyplnou péči o pokojové rostliny, hashtag pokojovky, je Instagram plný. Někteří to dotáhli tak daleko, že je prodej pečlivě ošetřených květin živí, příkladem je trio s lakonickým názvem Pokojovky. To Irena alias Iris Marešová (26), která v lednu založila facebookovou stránku a blog Spokojené pokojovky, má zatím pěstitelství jako koníček.

„Spravuju sociální sítě a pracuju z domova, tak jsem to kolem sebe chtěla mít hezké. I u jiných lidí si všímám, že začali během pandemie pěstovat kytky víc,“ potvrzuje. Přikládá to i pozitivnímu vlivu rostlin na psychiku. „Je to svého druhu terapie, stejně jako rituál péče o ně. Když se staráte o květiny, máte každý den proč vstát z postele a na co se těšit. Navíc, když někomu řeknete, že pěstujete kytky, všichni jsou nadšení. Nevzbuzuje to žádné negativní emoce, což je docela důležité. Zvlášť dnes,“ míní Iris. 

I vášeň pro pokojovky samozřejmě není nijak nová. Za socialismu, ba ještě dříve, patřilo k pěstitelským hitům kaktusářství. Spolek pěstitelů kaktusů a sukulentů čeká příští rok sté výročí, vznikl v roce 1922. Přestože péči o květiny přisuzujeme hlavně ženám, kaktusářství je výrazně mužský obor – a vždycky to tak bylo. Jana Rácová (61) tak patřila k menšině žen, které tato záliba pohltila. „Mívala jsem kolem dvou set rostlin. Měli jsme v zahrádkářské kolonii zahrádku s pařeništěm, ale na zimu jsem je odvážela domů do bytu. Teď už jich mám jen kolem padesáti,“ vypráví. Marie Šnajperková (74) miluje kaktusy stejně oddaně. „Moje cesta k nim byla dlouhá a trnitá. Poprvé jsem se s nimi setkala před padesáti lety, když jsem dva roky pracovala na Kubě. Tamější flóra mě uchvátila. Jezdila na ‚kaktusí‘ zájezdy, kaktusy dokonce i vysévala. 

Mohlo by se vám líbit

Jak se zdá, koníčky nestárnou. Jen se trochu převlékly, se sociálními sítěmi působí víc cool. „Potřeba mít tvůrčí nebo rukodělný koníček často souvisí s typem zaměstnání. Stále méně lidí pracuje v manuálních profesích. Rukodělné záliby nám pomáhají vypnout mozek a dělat něco úplně jiného,“ vysvětluje socioložka Dana Hamplová. 

Dřív si na sebe ženy šily, aby vybočily z šedého socialistického davu. Kdo chtěl být originální a šik (tak se to tenkrát říkalo), neměl jinou možnost, než se pustit do tvoření. Kaktusy zase voněly exotikou, o které si mohla většina lidí nechat zdát. Dnes k pěstování květin a šití utíkáme, protože se chceme soustředit i na něco jiného než na displej počítače nebo mobilu. A peklo se vždycky pro radost – z tvoření, a hlavně sdílení. A je jedno, jestli koláč nakrájíte sousedům, nebo si na Instagramu popovídáte se sledujícími.

Zdroj: Michaela Embacherová, Silvie Horáková, Thistle.com, Jarka Kolářová, Eva Novotná, Iris Marešová, Jana Rácová, Marie Šnajperková