Sedíte v čekárně, která voní dezinfekcí, na stěně tikají hodiny a vám začne srdce bušit tak, že máte pocit, že snad dostanete infarkt? Vítejte ve světě fenoménu zvaném syndrom bílého pláště, který je rozšířený víc, než by se mohlo zdát. A zdaleka se netýká jen lidí, kteří omdlévají při pohledu na injekci.
Když se nad tím zamyslíme, k lékaři většinou nejdeme proto, že si chceme udělat super zábavný den. Jdeme tam, protože nás něco bolí, trápí nebo znepokojuje. Už samotná bolest nebo fyzický diskomfort zvyšují hladinu stresu v těle – a k tomu si přidejte obavu z toho, co se dozvíte.
Proč se bojíme lékařů
Pro řadu lidí se lékař stává podvědomě jakýmsi „poslem špatných zpráv“. Mozek si zkrátka zjednoduší rovnici: Lékař=diagnóza=problém. I když to tak vůbec být nemusí, ale už se to s vámi veze. Myšlenky se často zaseknou právě v tom bodě a nedojde až k důležitému finále – že návštěva lékaře taky často znamená úlevu, řešení a pomoc. Jak říká praktický lékař Ondřej Sobotka, někdo může mít strach z autority, další má špatnou zkušenost z minulosti nebo od někoho ze svého okolí. „Většina lidí má negativní asociace spojené se zubní péčí, i když dnes není důvod, aby pacient u zubaře trpěl bolestí. Ale ve společnosti ona aura kolem zubařů přetrvává,“ dodává.
Stres má vliv na tlak
A pak je tu ještě jeden faktor, strach z autorit. Lékař má znalosti, moc rozhodovat a často mluví jazykem, kterému nerozumíme. To samo o sobě může vyvolat pocit ztráty kontroly. Zajímavé je, že takzvaný white coat effect (syndrom bílého pláště) je dobře zdokumentovaný i ve výzkumech. Například studie publikovaná v časopise Hypertension opakovaně potvrzují, že krevní tlak naměřený v ordinaci bývá vyšší než doma – a to jen kvůli stresu z prostředí. A pozor, tenhle jev se nevyhýbá ani samotným lékařům.
Strach z lékařů má dokonce svou oficiální diagnózu – iatrofobie. Nejde už jen o lehké napětí, ale intenzivní úzkost, která může vést k dlouhodobému vyhýbání se zdravotní péči. A to už je problém. Podle praktického lékaře Ondřeje Sobotky mají pacienti takový strach, že se neustále přeobjednávají, aby nemuseli jít. k doktorovi On sám se ve své ordinaci s takovým pacientem setkal jen jednou. „Ale to je možná dáno tím, že jako praktický lékař nemám ve svém repertoáru nepříjemné zákroky,“ říká.
Strach z rozhovoru a nedostatku empatie
Velmi často jde i o něco dalšího, co se samotnou návštěvou ordinace nesouvisí. Mnoho lidí se bojí rozhovoru. Pacienti často zmiňují nedostatek empatie, spěch a pocit, že jsou jen „další kartou ve složce“. Upřímně, omluva pro neomalenou komunikaci se hledá těžko. Zahraniční výzkumy, například studie z Harvard Medical School, potvrzují, že empatie lékaře má měřitelný vliv na spokojenost pacientů, jejich spolupráci při léčbě, a dokonce i na zdravotní výsledky.
Co můžete jako vystrašený pacient udělat? Pomáhá si připravit otázky, nebát se říct, že něčemu nerozumíte a klidně si vyžádat víc času nebo vysvětlení. Není to drzost, je to vaše právo. Pokud už jste na tom se svým strachem hůře a jde o fobii, jednou z metod, která se používá, je expoziční terapie. Spočívá ve vystavení pacienta podnětu, který fobii vyvolává, a to buď přímo či nepřímo.Postupně se vystavujete tomu, čeho se bojíte, od nejslabší formy až po tu nejnáročnější.
V případě strachu z lékaře to může znamenat třeba jen projít kolem ordinace, později si sednout do čekárny, a nakonec absolvovat vyšetření. Mozek se učí, že hrozba není tak velká, jak si původně myslel. Výzkumy potvrzují, že expoziční terapie je velmi účinná, ale samozřejmě není univerzální.„Na některé pacienty a některé druhy fobií tahle poměrně radikální terapie nefunguje, rozhodně není všespásná,“ říká psycholožka a psychoterapeutka Magdalena Dostálová.
