Lékařka Kateřina Šédová vyvrací nejčastější mýty a přináší fakta o očkování

Očkování je por mnoho lidí děsivá věc. Zejména pro rodiče, kteří čelí tomu, že mu mají vystavit své malé děti. A ačkoliv je potřeba pozorovat reakce na očkování a v případě zvláštních vedlejších účinků je řešit se lékařem, koluje o očkování spoustu mýtů, které nejsou pravdivé.

Na ty se zaměřila zakladatelka organizace Loono, která se zaměřuje na prevenci nejrůznějších typů onemocnění – od rakoviny přes kardiovaskulární problémy až po reprodukční a duševní nemoci. „S vakcínou proti onemocnění covid-19 začaly být hlasy proti očkování slyšet více než kdy dříve. A s tím se ve veřejném prostoru stále hlasitěji opakovaly také nejrůznější mýty a dezinformace, které pochopitelně vzbuzují velké vášně. Proto jsme se v Loono rozhodli, že se zaměříme také na oblast očkování. Chceme lidem ukázat, jak funguje a že se ho opravdu nemusí bát,“ říká MUDr. Kateřina Šédová.

Nejčastější mýty o očkování a jejich vyvrácení

Očkování patří mezi nejdůležitější způsoby prevence infekčních chorob, tudíž se výrazně podílí na záchraně lidských životů. U onemocnění, na která dodnes neexistuje lék, je jedinou možností, jak snížit jejich výskyt mezi lidmi. Mezi ně patří například obrna, klíšťová encefalitida nebo žlutá zimnice. Aby byl výsledek očkování co nejúčinnější, je u infekčních nemocí zapotřebí dosáhnout kolektivní imunity, pro níž je obvykle nutná větší než 90% proočkovanost. Z toho důvodu je část očkování v Česku povinná ze zákona. Někteří lidé se ale bojí, aby je, či jejich děti, očkování doživotně nepoškodilo některými z následujících způsobů. Tuto problematiku objasnila Kateřina Šédová se svými kolegy z organizace Loono.

• Očkování způsobuje autismus

Přesto, že veškeré příčiny autismus nejsou doposud odhaleny, je potvrzeno, že očkování není jednou z nich. Tento mýtus pochází ze studie Andrew Wakefielda publikované v roce 1998 v britském časopisu Lancet. Po důkladných nezávislých výzkumech však bylo prokázáno, že byl tento text záměrně klamavý a zavádějící. Andrew Wakefield byl vyškrtnut z registru lékařů a přišel o svou lékařskou licenci.

• Některé vakcíny obsahují život ohrožující množství hliníku

Je pravda, že některé vakcíny obsahují hliník. Ten je ale obsažen i v dalších věcech kolem nás, a to včetně dětských příkrmů. Denní dávka hliníku je do množství 2 mg/kg hmotnosti dle vědeckých studií považována za minimálně rizikovou. Hliník ve vakcínách se nikdy této hranici ani zdaleka nepřibližuje.

• Očkování vede k vzniku alergických onemocnění či k jejich zhrošení

Ani toto tvrzení není dosvědčeno. Očkování alergie nespouští, naopak lidem s astmatem či atopickým ekzémem je spíše doporučováno, jelikož patří k těm, u nichž je větší riziko nákazy, těžšího průběhu nemoci či zhoršení jejich základního onemocnění. Alergickou reakci, jako je například kopřivka či potíže s dýcháním, spouští očkování pouze ve velmi vzácných případech – týká se 1 ze 100 000 očkovaných. Závažné alergické reakce, jako je anafylaktický šok, se týkají méně než 1 z milionu podaných očkovacích dávek.

• Účinnost očkování není tak vysoká, jak se tvrdí

Účinnost očkování je dokazována velmi přísným preklinickým a klinickým hodnocením, v jehož rámci se testuje nejen účinnost vakcíny, ale i její bezpečnost, kvalita a dávkování. To vše pod kontrolou odborníků a lékařů. A to lze dokladovat. V České republice došlo k dramatickému snížení výskytu nebo úplnému vymizení onemocnění, proti kterým se očkuje – to se týká například dětské infekční obrny, tetanu či pravých neštovic. I přesto žádná očkovací látka nemůže mít 100% účinnost. Očkovací látky s vysokou účinností (např. očkování proti klíšťové encefalitidě) chrání víc než 90 % očkovaných jedinců. U malé části jedinců ale nedojde k vytvoření ochranné hladině protilátek, i když jsou řádně očkovaní. Důvodem může být například to, že imunitní systém není dostatečně výkonný.

Vedlejší účinky, které je potřeba sledovat

Je ovšem potřeba být obezřetný. Jedná se o proces, při kterém se do organismu podává očkovací látka za účelem imunitní reakce. Při té se vytváří protilátky, které chrání očkovaného před daným onemocněním.

Z toho důvodu může mít člověk po očkování v místě vpichu otok, zarudnutí, zatvrdlinu a pociťovat mírnou bolest. Dále je běžná celková únava, bolest hlavy, svalů, kloubů či zvýšená teplota (do 39 °C). Mezi reakce, při nichž je dobré zkontaktovat lékaře, patří horečky vyšší než 40 °C, (u dětí) neutišitelný pláč trvající déle než tři hodiny, křeče či horší ovládání svalů v těle. V každém případě je po očkování důležité dodržování klidového režimu.