Autismus: Jak ho poznat u dětí v útlém věku a proč je důležitá jeho včasná diagnóza

Když má někdo autismus, vše pro něj funguje tak trochu jinak. Okolní svět pro něj často bývá příliš hlasitým, má problém číst v emocích druhých, komunikace je pro něj složitá – často v ní tak užívá nadměrné množství naučených zdvořilostních frází pro usnadnění, obvykle si dělá věci po svém a má rád rutinu. To může být jedna podoba u jednoho konkrétního jedince. U každého se ale liší.

Forem autismu je několik. Podle mezinárodní klasifikace se do poruch autistického spektra řadí konkrétně dětský autismus, atypický autismus, Rettův syndrom, Aspergerův syndrom a dezintegrační porucha. Všechny spojuje problematická sociální interakce i komunikace a abnormality v chování, zájmech a hře. Záleží ovšem na intenzitě projevů autismu, od čehož se odvíjí, zda se jedná o lehkou či těžkou formu autismu. Někteří autisté dokáží samostatně fungovat, jiní nikoliv.

Příčiny vzniku autismu nejsou doposud zcela jasné a jednoznačné. Je tu určitý vliv genetických předpokladů, ale pokud je autismus v rodině, pak to nutně neznamená, že se bude dědit. Zároveň tu hrají roli faktory vnějšího prostředí, jako jsou vlivy během těhotenství a porodu a další rizikové faktory, jako je věk rodičů či nízká porodní hmotnost. Z těchto důvodů se mu nedá předejít. V každém případě porucha vzniká na základě abnormálního vývoje mozku, je tedy neurologická. Častěji se přitom vyskytuje u chlapců (až čtyřikrát více jak u dívek) a podle poslední prevalenční studie ze Spojených států amerických v populaci osmiletých dětí obdrželo diagnózu poruchy autistického spektra 1 z 44 dětí. Průměrný odhad výskytu autismu v populaci se pohybuje mezi 1,5-2 %. V České republice se každý rok narodí okolo 1500-2000 dětí s poruchou autistického spektra.

Jak poznat, zda má vaše dítě autismus?

Nemoc je sice neléčitelná. Ale včasná diagnostika může vést k zavedení kognitivně behaviorální terapie, díky níž lze zmírnit některé projevy autismu a pomoci lépe začlenit jedince do společnosti. Zároveň vede k zjištění rodičů, jak k dětem přistupovat. V současné době se dá relativně spolehlivě diagnostikovat autismus ve dvou letech. Určitých příznaků si rodič ale může všimnout i dříve, jak objasňují stránky Národního ústavu pro autisms.

Od 8-12 měsíců to je malá míra žvatlání, nízká reakce na snahu získat pozornost dítěte a celkově malý zájem o sociální kontakt. V 18 měsících dítě moc neukazuje, nenapodobuje a moc nevybízí ke sdílení pozornosti (například nenosí předměty na ukázku) a zároveň málo akceptuje společenské aktivity. Ve dvou letech příliš nereaguje na pokyny a otázky, věnuje se intenzivně svým aktivitám, nedokáže si hrát společně a je málo vnímavé k okolí. Od dvou let dál to jsou následující znaky:

• méně frekventovaný oční kontakt

• málo spolupracuje a komunikuje s ostatními

• je obtížné získat si a udržet jeho pozornost

• je tvrdohlavé

• je pohlcené svými zájmy

• s hračkami si hraje odlišným způsobem

• zabývá se určitými věcmi dokola

• má zvláštní pohyby (třepe rukama, poskakuje, chodí po špičkách)

• má problém se zařadit mezi ostatní děti

• fixuje se na určité hračky nebo předměty

• přehnaně reaguje na některé zvuky

• často si hraje o samotě

• obtížně se přizpůsobuje změnám

• omezená vzájemná hra (posílání autíčka, házení s míčem)

Je zároveň ale potřeba myslet na to, že toto jsou všeobecné znaky autismu. U každého dítěte se ovšem mohou trochu lišit. Neexistuje modelový příklad dítěte s autismem.

Pomoc rodičům dětí s autismem

Pokud má ovšem dítě těžkou formu autismu, je to pro jeho rodiče velice náročné. Musí mít velké pochopení a ještě větší trpělivost. A logicky si tak někdy potřebují oddychnout. S tím jim pomáhá například sdružení Děti úplňku. To spojuje rodiny dětí s autismem a snaží se jim pomáhat například tím, že zprostředkovává dobrovolníky, kteří mohou děti pravidelně pár hodin v týdnu hlídat. Podobné cíle má například i organizace Via Cortis, která mimo jiné připravuje pro děti s autismem volnočasové aktivity, mezi nimi i arteterapii či muzikoterapii, u nichž se mohou setkat se svými vrstevníky.