Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Zdraví

OCD u dětí aneb Vtíravé myšlenky a potřeba rituálů, které druhým nedávají smysl

Info ikona
Holčička umývající si ruce

Pokud má vaše dítě potřebu umývat si ruce vícekrát za sebou, aby je mělo opravdu čisté, nemusí se jednat o to, že zkouší vaši trpělivost. Možná trpí obsedantně-kompulzivní poruchou.

Tereza Čaladi | 23. 11. 2022

Obsedantně-kompulzivní porucha, která je ve zkratce nazývána OCD (vyplývá z anglického názvu obsessive-compulsive disorder) je úzkostnou poruchou, pro kterou jsou charakteristické opakující se myšlenky, představy, nutkání, které člověk prožívá jako nepříjemné a nežádoucí (obsese). V důsledku toho dochází k nárůstu úzkosti, kterou se snaží odstranit nějakým jednáním či rituálem (kompulzí).

Projevy této poruchy tak mohou vypadat například tak, že se člověk trpící OCD obává, že má zanesené ruce bakteriemi a když si je pořádně neumyje, chytí nějakou smrtelnou nemoc. S touto myšlenkou (obsesí) si je jde dotyčný důkladně vyčistit (udělá kompulzi). Ale potom má stále pocit, že tam nějaké bakterie zůstaly. A tak cítí potřebu umýt si ruce znovu. Tento proces se přitom může opakovat i 15x. Dotyčný se tak následně ocitá v začarovaném úzkostném kruhu.

Podle odhadů trpí OCD 2-3 % lidí z celkové populace. To se nemusí zdát jako moc, ale v přepočtu se jedná zhruba o 160 až 240 milionů. Objevuje se přitom obvykle v mladé dospělosti (okolo 20 let), ale podle dětského psychiatra dlouhodobě se zabývajícím tímto tématem Pavla Theinera se u pětiny lidí vyskytuje již před pubertou.

Příčinu OCD nelze jednoznačně určit. Jistou roli zde hraje genetika, ale i hledisko neurobiologické a enviromentální. Prokázal se tak častý výskyt této poruchy u dětí rodičů s OCD. V tomto případě je pak navíc ještě pro takové dítě zátěží, pokud rodič, který sám poruchou trpí a nevyhledá odbornou pomoc, své kompulze provádí viditelně nebo dokonce zasahují i do života potomka. Dítě se je tak od rodiče vlastně naučí.

Jak se projevuje OCD u dětí

Obsedantně-kompulzivní porucha má hned několik forem. Projevuje se strachem z kontaminace; potřebou kontroly kvůli strachu z vykradení, způsobení požáru, ublížení z nedbalosti nebo ztráty něčeho; nadměrným přisuzováním hodnoty určitým věcem; přehnanou potřebou symetrie a pořádku; pověrčivostí a sice domněním, že když se něco neudělá podle předem určené představy, stane se určitě něco hrozného; či může mít i ruminantní charakter, kdy člověk klade důraz na zapamatování si všech domněle důležitých informací. U každého tak vypadají její projevy trochu jinak.

Podle  kognitivně-behaviorální terapeutky Lucie Bělohlávkové, která se na OCD dlouhodobě specializuje, mezi časté obsese u dětí patří například strach z bakterií, onemocnění sebe i druhých, strach z vlastních chyb, selhání, nedokonalosti, strach z myšlenek, které se vztahují k násilí a sexu. Typické kompulze jsou následně například počítání, zaříkávání, opakování vět, ujišťování, modlení, opakování stejného vzorce chování (mytí, kontrolování, urovnávání předmětů, přepisování slov nebo vět a podobně) nebo vyhýbavé chování (například konkrétnímu místu).

Je to vážně OCD?

Možná si říkáte, že tyto znaky mohou připomínat i autismus a nejste daleko od pravdy. I  autistické děti mají často rády přesnost a rituály. Rozdíl je v tom, že dítě s OCD vysvětlí, proč potřebuje, aby se něco udělalo přesně tak, jak požaduje, ačkoliv to nedává druhým smysl. Například že pokud narovná polštář tímto způsobem, jeho maminka neonemocní. Zatímco u dětí s autismem není tato motivace zřejmá.

Vedle toho je na místě zmínit, že každý má někdy myšlenky, které mohou vypadat jako obsese. Například mýt si velmi důkladně ruce – obzvlášť nyní po kovidovém období – není nic neobvyklého. „Neznamená to, pokud se něco takového u dítěte objeví, že se hned musí jednat o OCD. To, co by však mělo být pro rodiče vodítkem, je intenzita, četnost a čas, který dítě svými rituály tráví. Je dobré jim věnovat jim větší pozornost, pokud narušují jeho běžný život a život rodiny,“ vysvětluje Bělohlávková.

Jak k dětem s OCD přistupovat

Pokud se ale skutečně jedná o OCD, je dobré ho podchytit co nejdříve a začít ho řešit. Neexistuje však konkrétní lék, který by se dal dítěti podat, aby se vyléčilo. To, co se jeví jako účinné, je především cílená terapie (v případě potřeby kombinovaná s léky, které slouží ke snížení pocitu úzkosti).

Osvědčeným přístupem v terapii OCD je podle námi oslovené odbornice právě kognitivně-behaviorální terapie, která svou specifickou názorností a systematičností vede děti k tomu, aby si uvědomily, že jsou to ony, kdo mohou vše ovládat a ne že to je naopak. K tomu slouží důkladná edukace dítěte, kterou terapeut, dítě, ale i jeho rodiče, provází. Další součástí terapie jsou takzvané expozice, kdy se dítě cíleně vystaví tomu, čeho se bojí a zároveň se učí zabránit provedení kompulze (svého konkrétního rituálu) a snížit intenzitu nepříjemných pocitů, které v souvislosti s danou obsesí prožívá. Dítě se tedy učí konkrétním technikám, které cílí na změnu jeho pocitů, myšlení a chování tak, aby bylo schopno samo čelit obavným myšlenkám. Terapeut vždy přistupuje ke každému dítěti individuálně. Zvažuje nejenom věk dítěte, ale i formu, jakou s ním pracuje.

Důležitou součástí terapie je také zapojení rodičů. Rodiče by měli své dítě co nejvíce podporovat. Společně s terapeutem se i oni učí reagovat na kompulze dítěte. Pomoc dítěti nespočívá v tom, aby ho ujistili, případně vykonali rituál za něj, aby se dítěti ulevilo. Tato úleva je pouze krátkodobá. Naopak základem je podpořit dítě v zábraně rituálu. To vše s laskavostí, trpělivostí a vhodnými způsoby motivace.

Zdroj článku