Měsíc říjen je celosvětově připomínán jako měsíc boje proti rakovině prsu. A my se rozhodli zaměřit na jednu specifickou část – na sebevědomí žen po ablaci, tedy jak ženy přijímají své nové já, bez prsu/prsou.
Rakovina prsu představuje v současné době jeden z nejzávažnějších epidemiologických problémů České republiky. Objevuje se 7 200 nových případů ročně a každý rok onemocnění podlehne přibližně 1 600 českých žen.
Pro její léčbu je obvykle nutné podstoupit operaci prsu, která se volí tehdy, je-li nádor operovatelný a není-li prokázána přítomnost vzdálených metastází (druhotných ložisek nádorových buněk). Dle velikosti a lokalizace nádoru lékaři volí vhodný typ operace, kterým často bývá kompletní odstranění prsu. Mimo to je mnohdy nutná i celková léčba (hormonální, chemoterapie, biologická léčba), která závisí na vlastnostech a rozsahu nádoru.
Pokud se vše podchytí včas a léčba zafunguje, ženy rakovinu porazí. Jejich boj jako takový ale stále neskončil. Jelikož teďsemusínaučitžít bezněčeho, co pro ně bylodoposudcharakteristické a pomáhalo jim se sebeidentifikací.
Studie z roku 2016, v jejímž rámci byly provedeny rozhovory s ženami, které zažily ablaci, došla k závěru, že pro většinu žen prsa znamenají ženskost, krásu a mateřství. A že když o ně přišly, výrazně se snížilo jejich sebevědomí.
Účastnice studie často používaly velminegativní výroky o svém vzhledua tvrdily, že preferují volné oblečení, které zakryje jejich nedostatky. „Dříve jsem nosila úzké šaty. Teď už je nosit nemůžu. Nechci, aby mě někdo viděl v tomto stavu. Ať jsem s kýmkoli, snažím se to skrývat a většinou nosím vestu, abych se vyhnula pohledům lidí,“ vysvětlila s pláčem jedna z respondentek. Některé z nich zmínily i to, že vztahy s jejich partnery již nejsou jako dříve a že se i více zdržují chození mezi lidi. Dost poukazovaly na to, že mají pocit, že chybí polovina jich samých. „Podívám se na sebe a myslím si, že část mého těla neexistuje. Abych byla upřímná, nikdy jsem si nemyslela, že budu v této situaci. Dívám se do zrcadla a jediné, co vidím, je deformace. Nic jiného, jen deformace,“ řekla jedna z účastnic studie.
K podobným závěrům došla i studie z roku 2021, která se vedle pocitů žen zaměřila i na to,jak se se ztrátou prsu vyrovnávají. Mnohdy změnu svého vzhledu nejprve popírají, nechtějí se na sebe dívat. Pociťují také sebelítost. A kvůli tomu, že se necítí tak dobře ve svém těle jako dřív, se vyhýbají lidem. S překonáním těchto pocitů jim často pomáhá spiritualita – modlí se, aby našli mír v sobě samých; učení se relaxace – například pomocí poslouchání oblíbených písniček; a sdílení zkušeností s dalšími pacientkami.
Celkově se ve studiích a na dalších stránkách, kde se ženy se svými zkušenostmi svěřovaly, shodly na tom, že je pro ně nejdůležitější, aby se naučily mít samy sebe zase rády. Ženy jsou k sobě vždy přísné a s něčím nespokojené. „Chtěla bych mít blonďaté vlasy, modré oči, delší nohy...“. Je ale potřeba si uvědomit, že zdraví je důležitější. S čímž se ty, které porazily rakovinu, často identifikují. Pak zbývá už „jen“ změnit perspektivu na svůj život, upravit si priority. „Kdyžseněkdomilujetakový,jakýje, ajevděčný za to, že je, pak je přeci krásný,“jak řekla španělská herečka Sara Montiel, která si sama ablací prsu prošla.
