Prsa jsou považována za znak feminity. Některé ženy o ně ale kvůli rakovině přijdou...

Rakovina prsu představuje v současné době jeden z nejzávažnějších epidemiologických problémů České republiky. Objevuje se 7 200 nových případů ročně a každý rok onemocnění podlehne přibližně 1 600 českých žen.

Pro její léčbu je obvykle nutné podstoupit operaci prsu, která se volí tehdy, je-li nádor operovatelný a není-li prokázána přítomnost vzdálených metastází (druhotných ložisek nádorových buněk). Dle velikosti a lokalizace nádoru lékaři volí vhodný typ operace, kterým často bývá kompletní odstranění prsu. Mimo to je mnohdy nutná i celková léčba (hormonální, chemoterapie, biologická léčba), která závisí na vlastnostech a rozsahu nádoru.

Pokud se vše podchytí včas a léčba zafunguje, ženy rakovinu porazí. Jejich boj jako takový ale stále neskončil. Jelikož teď se musí naučit žít bez něčeho, co pro ně bylo doposud charakteristické a pomáhalo jim se sebeidentifikací.

Studie z roku 2016, v jejímž rámci byly provedeny rozhovory s ženami, které zažily ablaci, došla k závěru, že pro většinu žen prsa znamenají ženskost, krásu a mateřství. A že když o ně přišly, výrazně se snížilo jejich sebevědomí.

Účastnice studie často používaly velmi negativní výroky o svém vzhledu a tvrdily, že preferují volné oblečení, které zakryje jejich nedostatky. „Dříve jsem nosila úzké šaty. Teď už je nosit nemůžu. Nechci, aby mě někdo viděl v tomto stavu. Ať jsem s kýmkoli, snažím se to skrývat a většinou nosím vestu, abych se vyhnula pohledům lidí,“ vysvětlila s pláčem jedna z respondentek. Některé z nich zmínily i to, že vztahy s jejich partnery již nejsou jako dříve a že se i více zdržují chození mezi lidi. Dost poukazovaly na to, že mají pocit, že chybí polovina jich samých. „Podívám se na sebe a myslím si, že část mého těla neexistuje. Abych byla upřímná, nikdy jsem si nemyslela, že budu v této situaci. Dívám se do zrcadla a jediné, co vidím, je deformace. Nic jiného, jen deformace,“ řekla jedna z účastnic studie.

K podobným závěrům došla i studie z roku 2021, která se vedle pocitů žen zaměřila i na to, jak se se ztrátou prsu vyrovnávají. Mnohdy změnu svého vzhledu nejprve popírají, nechtějí se na sebe dívat. Pociťují také sebelítost. A kvůli tomu, že se necítí tak dobře ve svém těle jako dřív, se vyhýbají lidem. S překonáním těchto pocitů jim často pomáhá spiritualita – modlí se, aby našli mír v sobě samých; učení se relaxace – například pomocí poslouchání oblíbených písniček; a sdílení zkušeností s dalšími pacientkami.

Celkově se ve studiích a na dalších stránkách, kde se ženy se svými zkušenostmi svěřovaly, shodly na tom, že je pro ně nejdůležitější, aby se naučily mít samy sebe zase rády. Ženy jsou k sobě vždy přísné a s něčím nespokojené. „Chtěla bych mít blonďaté vlasy, modré oči, delší nohy...“. Je ale potřeba si uvědomit, že zdraví je důležitější. S čímž se ty, které porazily rakovinu, často identifikují. Pak zbývá už „jen“ změnit perspektivu na svůj život, upravit si priority. „Když se někdo miluje takový, jaký je, a je vděčný za to, že je, pak je přeci krásný,“ jak řekla španělská herečka Sara Montiel, která si sama ablací prsu prošla.