Šťastné slzy: Emoce tak silné, že tělo reaguje jako při smutku. Jsou ale léčivé, přinášejí úlevu a zbavují nás napětí

Rozbrečíte se u happyendu romantického filmu, nebo pláčete u reklamy na děti, která se vás až podezřele silně dotkla? Právě jste zažili šťastné slzy. Vlastně takový emoční paradox, kdy radost teče z očí stejně ochotně jako smutek. Je to ale biologicky i psychologicky užitečná reakce.

Proč nás šťastné slzy matou

Tento druh slz patří do kategorie emočního pláče, tedy pláče, který nemá nic společného s pláčem z cibule nebo prachem v oku. Spouští je silná emoce, ať už pozitivní nebo negativní. Mozek totiž neumí emoce vždy elegantně rozdělovat do škatulek „radost“ a „smutek“. Když je prožitek příliš intenzivní, nervový systém reaguje zkratkou – slzami.

Neurovědci se shodují, že při extrémní radosti dochází k přetížení emočních centrem v mozku, hlavně amygdaly a limbického systému. Tělo si tímhle způsobem reguluje vnitřní napětí. Takže i radost může být tak silná, že potřebuje ventil. A slzy jsou ten nejrychlejší.

Emoční přetlak, aneb když je pocitů moc

Šťastné slzy často přicházejí ve chvílích, kdy se míchá víc emocí najednou. Radost, úleva, dojetí, nostalgie, vděčnost – to všechno může běžet současně. Typickým příkladem jsou životní milníky, jako je svatba, návraty po dlouhém odloučení, úspěch po náročném období nebo moment, kdy si uvědomíme, že „tohle je ono“. Psychologové tento jev popisují jako emoční kontrast. Čím větší bylo předchozí napětí, stres nebo strach, tím intenzivnější je následná radost – a taky vyšší šance, že se rozbrečíme. Slzy tak nejsou známou naší slabosti, ale důkaz hlubokého prožitku.

Co se v těle děje, když pláčeme radostí

Pláč není jen psychologický proces, ale taky pořádný chemický koktejl. Během emočního pláče se v těle uvolňují oxytocin, hormon blízkosti a důvěry, a taky endorfiny, které zase tlumí bolest a navozují pocit klidu. Právě proto po pláči přichází často pocit úlevy, zpomalení a vnitřního uvolnění. Podle odborníků z Harvardu mají emoční slzy jiné složení než reflexní slzy (to jsou třeba ty z cibule)– obsahují více proteinů a hormonů spojených se stresem. Takže mají i léčivý efekt, tělo se skrze slzy skutečně zbavuje části emoční zátěže.

Slzy jako neverbální jazyk

Pláč má také silnou sociální funkci. A platí to i pro ten šťastný. Slzy signalizují zranitelnost, opravdovost a otevřenost - vlastnosti, které v druhých lidech automaticky vyvolávají empatii. Výzkumy ukazují, že lidé reagují na plačící tvář větší ochotou pomoci, obejmout nebo být nablízku. U šťastných slz navíc dochází k pozitivnímu sociálnímu propojení. Když se rozpláčeme dojetím, okolí často cítí totéž. Emoce se šíří, vztahy se prohlubují a vzniká pocit sdíleného okamžiku. Ano, i to je důvod, proč se na svatbách brečí kolektivně.

Krátkodobý stres, dlouhodobý klid

Zajímavé je, že během samotného pláče může tělo vykazovat známky stresu - zrychlený dech, napětí, zvýšený tep. Jakmile ale přestaneme brečet, nastupuje parasympatický nervový systém, který tělo uklidňuje. Srdeční frekvence klesá, dech se zpomaluje a subjektivní pocit stresu se snižuje. Některé studie dokonce naznačují, že lidé, kteří si dovolí plakat, se po emočně náročné situaci zotavují rychleji než ti, kteří emoce potlačují. Pláč tedy není selhání sebekontroly, ale forma emoční regenerace.

Když pláč (ne)přináší úlevu

Asi je fér dodat, že pláč nefunguje vždycky jako zázračný lék. U lidí, kteří mají deprese, trpí úzkostnými poruchami nebo dlouhodobým vyčerpáním, může být pláč častý, ale úleva nepřichází. Pak je fajn slzy nevnímat jako selhání, ale jako signál, že tělo a psychika potřebují hlubší podporu. A pokud pláčeme štěstím? Stydět bychom se za ně neměli, i když ve společnosti, která pořád oceňuje hlavně výkon, kontrolu a „držení se“, jsou slzy často považované za slabost. Ale je to přesně naopak. Schopnost plakat (zvláště z radosti) znamená, že jsme v kontaktu se svými emocemi a že si je dovolujeme prožít naplno.