Vztek jako váš vnitřní motor

Když Michelle Obama v roce 2008 při prezidentské kampani podporovala svého muže, byla na veškerá veřejná vystoupení perfektně připravená a s vervou sobě vlastní hovořila o světě bez předsudků. S každým vystoupením sklidila obrovský úspěch, tedy aspoň u posluchačů, kteří slyšeli její slova. Během kampaně se totiž ukázalo, že pokud má někdo ztlumený zvuk a vidí jen její soustředěný výraz a gestikulaci, považuje ji za krajně nesympatickou „vzteklou černošku“. Což pochopitelně nebyl zrovna lichotivý mediální obraz.

Vztek totiž považujeme za negativní emoci. Jak u sebe, tak u ostatních. Podvědomě jej spojujeme s agresivitou. Není proto divu, že řada lidí (převážně pak žen) svůj vztek potlačuje či dokonce považuje za nevhodný, nevkusný, až škodlivý. Pokud se však podíváme do minulosti, zjistíme, že lidi, jejichž odkaz si dodnes připomínáme, hnal převážně vztek, který teprve společně s vášní a pílí dokázal vyvolat změnu. Taková Coco Chanel nebyla žádná hodná holka. Nepřepsala historii módy pouze dobře zvládnutým řemeslem nebo pracovitostí. Coco Chanel se stala legendou díky své umíněnosti – natolik nenáviděla svou bolavou minulost, že se potřebovala za každou cenu vymanit z nuzných podmínek, z nichž pocházela.

Provztekat se k úspěchu

Díky zdravé míře vzteku si vymezujeme hranice toho, kam až lidi necháme zajít. Dost zásadně tak formuje naše vztahy s rodinou, partnery i vztahy pracovní. Potlačený vztek, tolik častá záležitost, nám znesnadňuje komunikaci: hůře vyjadřujeme své potřeby a málokdy dostaneme to, po čem skutečně toužíme.

O to snáze ale pak sklouzáváme k pocitům beznaděje, apatie, až k ublíženosti. Ženy, které si neumějí stát samy za sebou, jsou pro muže loajální kamarádky, vrby, k nimž se vracejí, když potřebují vyslechnout a poradit, ale nejsou pro ně potenciálními partnerkami. Ženám, kterým je v případech příkoří zatěžko bouchnout do stolu, se povýšení nenabízí. V kolektivu jsou rovněž nejčastějšími kandidátkami na to, nechat si všechno líbit.

Pořádně vyčistit vzduch

Dr. Ernest Harburg z University of Michigan School of Public Health se projevování vzteku věnoval ve svých výzkumech několik desetiletí a došel k závěru, že lidé, kteří hněv potlačují a neumějí s ním pracovat, jsou daleko náchylnější k infarktu a umírají dříve než jedinci, kteří své pocity dokážou dát najevo.

„Vztek je velmi užitečná emoce a někdy je dokonce zdravé být naštvaný. Vede to k racionálnějším a analytičtějším úvahám, umožňuje nám to vystoupit ze své komfortní zóny. Vztek stimuluje a dodává energii. Nedostatek projevů vzteku nebo jeho skryté potlačování může být například v partnerském životě na škodu. Je dobré někdy tzv. pročistit vzduch. Když je partner naštvaný, řekne druhému přesně to, co potřebuje. Přesně to, co si myslí,” říká Radka Minaříková, lektorka a koučka z Be Yourself Today.

Asi jako u každé emoce platí naučit se s ní pracovat. Vztek nám může pomoci v asertivitě, ale nesmí ovládat náš život. „Považuji za důležité svému vzteku porozumět a naučit se s ním pracovat. Vztek může být silný nástroj k motivaci, ale také nebezpečný nástroj, který může vše, na čem jsme pracovali, zničit,“ dodává Radka Minaříková.

Zchlazená horká hlava

Jak se vlastně správně vztekat? Nechte vztek projevit jako obranu sebe sama v situacích, které považujete za nespravedlivé. Pokud jste horká hlava, zkuste v prvotním náporu vzteku chvilku počkat, abyste neřekla něco, čeho budete litovat. Druhému člověku se můžete i předem omluvit a otevřeně říct, že vámi cloumá vztek a nebudete zcela soudná. Získáte si tím pochopení.

Pokud nejste horká hlava a je pro vás obtížné připustit si, že vztek opravdu cítíte, zkuste fyzickou aktivitu, která z vás dostane veškerou tenzi a díky níž si utříbíte myšlenky. Můžete jít třeba na rychlou procházku, dojít si zaběhat, zaboxovat, zatancovat. Pro psychohygienu je však důležité si vztek přiznat, připustit si ho – a odžít. Díky tomu můžeme všichni dokázat velké věci, i kdyby to měla být jen vítězství sama nad sebou.