Už vás nebaví chodit na výlety po značených cestách? Nebo vůbec po cestách? Stáhněte si aplikaci Horobraní a začněte sbírat vrcholy. Objevíte místa, kam by vás jinak nenapadlo jít. Ale pozor! Tenhle koníček vyvolává závislost. A můžete se při něm i zamilovat.
Romana Klášterková (48) je zdravotní sestra v klatovské nemocnici. Miroslav Šourek (47) pracuje jako řidič pracovních strojů ve Škodě Mladá Boleslav. Přestože jejich bydliště jsou od sebe vzdálená dvě stě kilometrů, tvoří už dva roky šťastný pár. A to díky aplikaci Horobraní.
Oba se o ní dozvěděli od kamarádů, „sbírání vrcholů“, jež je podstatou aplikace, je začalo bavit a zapojili se i do komunity, která se kolem Horobraní vytvořila. Před dvěma lety se pak poprvé potkali osobně na horobranské akci v Brdech a kamarádský vztah přerostl v lásku. Dnes sbírají kopce společně i každý zvlášť. Navzájem se trochu hecují a oba přiznávají, že Horobraní vytváří závislost. Miroslav má s novým koníčkem spojenou i změnu životního stylu: „Úplně mě to pohltilo,“ říká. „Ty výlety, srazy, setkávání, výzvy, možnost být v terénu, sbírat body za výstupy, občas zdravě soutěžit s ostatními, překonávat své limity nebo jen tak chodit na pohodu, zažívat nevšední dny a dostat se na zajímavá místa i v okolí mého domova, o kterých jsem vůbec nevěděl.“ A Romana ho doplňuje: „Člověk rozjímá, plánuje, tříbí si myšlenky, vyvětrá se a načerpá nové síly“. Skloubit tuto vášeň s prací ale není v jejím případě úplně jednoduché: „Před noční v zimním období, když jsou krátké dny, je to náročné.“
Horobraní vymysleli manželé Patrik a Věra Drhlíkovi a jejich kamarád Stanislav Vašátko. V okolí Liberce, kde žijí, léta organizovali různé výlety a outdoorové akce v blízkých horách. „V roce 2018 jsem si řekli, že by bylo hezké přijít s nějakou celoroční aktivitou, kdy by lidé mohli chodit po okolních kopcích a porovnávat se v počtu výstupů,“ vzpomíná Věra Drhlíková. V březnu 2019 spustili první verzi aplikace, v níž byly zanesené všechny kopce a hory v Česku, od těch nejnižších až po Sněžku. Pak postupně přibývaly vrcholy v okolních zemích, až projekt přerostl Evropu. Horobraní se tak dnes můžete věnovat v 53 státech, kromě všech evropských s výjimkou Ruska, Běloruska a Ukrajiny také v Turecku a na Kavkaze. A dokonce i na zámořských državách, které patří evropským zemím, například na Madeiře, Kanárských ostrovech nebo na Réunionu. Celkem databáze obsahuje 238 701 vrcholů, na které uživatelky a uživatelé, jichž je už více než 20 tisíc, uskutečnili přes tři miliony výstupů.
Jak Horobraní funguje? Nepotřebujete nic jiného než chytrý telefon se zapnutým GPS. Do něj si stáhnete zdarma stejnojmennou aplikaci a vytvoříte si profil. Pak už jen stačí vyjít na kopec či horu a v okruhu padesáti metrů od vrcholu si uložit návštěvu. Každé místo můžete ohodnotit co do obtížnosti výstupu a krásy, přidat, zda jste je zdolali pěšky, na kole nebo třeba na lyžích, doplnit komentář či fotografii. Některé kóty si můžete „pípnout“ dokonce i z auta, vlaku či tramvaje. Tyto údaje se zároveň sdílejí dalším uživatelům. Za každý vrchol dostáváte tolik bodů, kolik má metrů nadmořské výšky.
Pokud si pořídíte premium verzi za symbolických 365 korun ročně, můžete navíc plnit různé výzvy: letos se třeba sbírají vrcholy, v jejichž názvu je nějaká barva nebo jejichž nadmořská výška je prvočíslo či na kterých stojí rozhledna. Lokální výzvy jsou pak zaměřené na zdolání nejvýznamnějších vrcholů nějakého pohoří. Můžete si také kompletovat geomorfologické či administrativní celky, podle nichž jsou vrcholy rozčleněny, třeba Pražská plošina má 144 vrcholů. Navíc se bodové zisky účastníků sčítají a z nich je vytvořen žebříček. V něm zatím s velkým náskokem kraluje šestapadesátiletý vlakvedoucí Českých drah Martin Pesler. Od února 2020 do května 2025 uskutečnil neuvěřitelných 10 305 výstupů, tedy v průměru více než pět denně.
„Turistika se prolíná celým mým životem,“ říká Martin Pesler. „Začalo to výlety s tátou, později jsem vstoupil do Klubu českých turistů. Hned jsem něco chtěl dělat, a tak jsem začal značit turistické trasy. Jezdili jsme na přechody hor, na turistické pochody a jiné aktivity. To mě stále baví a dneska jsem i předsedou komise značení v Kraji Vysočina.“ Také Martin Pesler přiznává, že Horobraní je pro něj závislost. K výstupu na kopce využívá každou chvilku, dokonce někdy i pracovní pauzu mezi dvěma vlaky. „Vlastně mně to dodalo další impulz k chození do naší krásné přírody a k poznávání nových míst,“ říká.
Na mnohé známé vrcholy samozřejmě vedou značené cesty, po kterých chodí davy lidí. V Horobraní ale převažují kopce nenápadné a nepřístupné. Na většinu z nich nějaká cesta vede, ale občas je nutné přejít polem či hustým lesem. Radek Horský (50), civilním povoláním IT specialista, říká, že na Horobraní ho baví právě to, že člověka přivede na místa s netradičním výhledem, kde nikdo není. „Třeba Kvítel a Malý Kvítel u Třebívlic: staré sady, louky, výhledy na Středohoří a na zachovaný židovský hřbitov – a nikde nikdo.“ Jak to mezi „horobraníky“ – tak si členové komunity kolem Horobraní říkají – bývá, chození na kopce s aplikací se věnuje i Radkova partnerka Veronika Poličová (50). „S Horobraním se člověk z přelidněných značených stezek vydá na místa, kde funí do kopce sám,“ říká. „Potká maximálně jelena, vymazlenou lesáckou boudičku – nebo taky haldu odpadků. Někdy cesta náhle skončí, často jde o místa, kam běžný turista nezabloudí, znají je maximálně místní.“ Radkovi s Veronikou stačí neplacená verze aplikace, protože nemají potřebu, jak říkají, soutěžit s jinými v počtu zdolaných vrcholů. Horobraním si výlety jen zpestřují.
To rekordman Martin Pesler výlety s ohledem na vrcholy, přes které může projít, přímo plánuje. Za víkend jich dokáže zdolat běžně mezi třiceti a padesáti, někdy i více. „Baví mě na tom to plánování trasy, to tajemno, když z mapy není zřejmá jasná cesta, a potom radost, když překonám překážky či nástrahy terénu,“ říká. Martin má již kompletně posbírané vrcholy ve 25 geomorfologických oblastech Česka včetně Krkonoš, Jeseníků, Jizerských a Orlických hor a celé Vysočiny. „Rád bych jednou měl navštívené všechny vrcholy České republiky, které jsou v aplikaci. To je ale hodně dlouhodobý, možná i nekonečný cíl na mnoho dalších let,“ říká. Zejména v městských aglomeracích patří některé vrcholy do kategorie míst, kterým geografové a urbánní antropologové říkají „vágní terény“ nebo „nemísta“. Tedy jakousi periferií mezi přírodou a civilizací bez jasného využití, většinou zarostlou bujnou náletovou vegetací, která postupně zahlazuje stopy lidské přítomnosti. Díky Horobraní tak můžeme objevit nejen neznámé výhledy, ale i pitoreskní místa, kam bychom se jinak asi na výlet nevypravili. V tom se Horobraní trochu podobá geocachingu, jiné v Česku velmi populární činnosti. Paradoxem je, že Horobraní možná pomohla epidemie covidu. Během lockdownů byly výlety a procházky do okolí jednou z mála povolených radostí. Povědomí o aplikaci se šířilo hlavně ústním podáním, a přesto velmi rychle. Za šest let Horobraní tímto způsobem proniklo i do ciziny, dnes aplikace a web fungují i anglicky, německy, polsky a slovensky. V každém případě jde o zábavu na dlouhou dobu: jen v Česku je 17 117 vrcholů.
Článek vyšel v časopisu Marianne, redakčně upraveno
Zdroj: autorský text, osobní dotazování, aplikace Horobraní
Článek vyšel pod původním titulkem „Nový český fenomén: Horobraní“ v časopise Marianne 07/2025. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
autorský text, osobní dotazování, aplikace Horobraní
79 Kč
79 Kč
84 Kč
