Na soutoku dvou potoků, kousek od Lidových sadů v Liberci, se pod staletými smrky ukrývá místo, které Liberečáci odedávna znají jako Lesní koupaliště. Místo s ledově chladnou vodou, přírodou jako z pohádky a s historií, která sahá až do doby před druhou světovou válkou. A teď po letech chátrání tu stojí nová dřevostavba. Bílá, jemná a nenápadná, která jako krajka lemuje okraj lesa.
Před pár lety se Lesní koupaliště dostalo do správy spolku, který si dal za cíl jediné, a to probudit tohle místo zase k životu. Začínali bez financí, zato s chutí a vírou, že taková místa stojí za záchranu. Místo profesionální firmy nastoupili dobrovolníci s vrtačkami a pilami. „A tak jsme vzali vrtačky, pily – a šlo se na věc. Ze stavebních prken a latí jsme stloukli provizorní nábytek pro stánek, který prošel lehkým faceliftem. Dostal bílý nátěr, nové vybavení a na střeše se objevil nápis „pivo–limo“ a velké srdce, které se stalo symbolem proměny areálu. Začali jsme pracovat na studii a shánět finance. Velkou část rozpočtu tvořily prostředky z participativního rozpočtu města, významná část ale přišla i od soukromých dárců,“ vzpomínají lidé ze spolku Lesní koupaliště z. s. V roce 2022 přišlo stavební povolení a první práce začaly na čističce a základech. Pak se postavila horní stavba, a když došly peníze, pokračovalo se svépomocí. „Celá situace vyústila v jednání s vedením města o jednorázové finanční podpoře, která by pomohla dokončit rozestavěnou stavbu a otevřít plnohodnotné zázemí na jaře 2025. To se podařilo – nové zázemí plovárny nyní začne sloužit veřejnosti, která v Liberci nemá mnoho možností, kam se vydat k vodě.“
Kdysi slavné, pak dlouho opuštěné. Lesní koupaliště má poměrně dramatickou minulost. První zmínky o něm pochází z období před 2. světovou válkou a vážou se ke spolku „Waldbad in Ruppersdorf“. Stavba koupaliště probíhala (alespoň podle dostupných zdrojů) prostřednictvím firmy Preibisch a Reinelt spolu se zahradníkem Josefem Perschelem z Ruprechtit v letech 1937 až 1940. Během války byl areál využíván hlavně ke cvičení vojenských jednotek a později jako místo pro běžnou rekreaci. Po válce začaly konečně práce na jeho dokončení. Vznikly převlékací kabinky a restaurace. Budova, kterou si ještě někteří pamětníci pamatují, a která shořela v roce 2010, vznikla až o dvacet let později. Areál byl uzavřen v roce 2007 a po zmíněném požáru zůstala na místě pouze základová deska. „Po uzavření místo dál chátralo až do roku 2016, kdy začala jeho revitalizace. Zahrnovala rekonstrukci bazénové vany a kultivaci areálu. Koupaliště bylo znovuotevřeno veřejnosti v roce 2018. První dva roky byly bohužel velmi suché, což se projevilo na kvalitě a množství vody v koupališti. Souběžně s otevřením koupaliště byl zprovozněn také malý stánek s občerstvením a chemické toalety.“ Jakmile převzal koupaliště do své správy spolek v roce 2020, začala se psát nová historie celého koupaliště.
Nová dřevostavba není o přehnané okázalosti. Spíš je skromná, přemýšlivá a funkční. Kopíruje výškové úrovně původní základové desky a nabízí přesně to, co má správná plovárna mít, ať už je to sklad, toalety, bistro, sprchy, převlékárny nebo dokonce sauna. Návrh vypracovalo architektonické studio Mjölk architekti a zahrnovalo například kombinaci CLT konstrukce s lehkým dřevěným rámem, lehké trámkové konstrukce, a to vše pod tyrkysovou střechou, která slouží jako ochrana i stínidlo. Když na ni padne odpolední světlo, odráží se od ní paprsky jako od vodní hladiny. „Nová budova plovárny není manifestem utrácení veřejných peněz. Za minimálních nákladů se podařilo postavit veřejnou stavbu, která by bez občanské iniciativy za tak nízký rozpočet vznikala jen velmi těžko. Naším příspěvkem nebyla jen fyzická práce, ale i projektová a organizační činnost, která s takovou stavbou souvisí. Vznikl návrh, který se soustředil na to, aby byl co nejjednodušší pro výstavbu, fázovatelný a finančně dostupný,“ uzavírají představitelé spolku.
Zdroj informací: linka.news
linka.news
