KLÁRA KOTÁBOVÁ: Pokrok nezastavíš – ani ten špatným směrem

Rozhodně si nemyslím, že za dob mého mládí bylo líp. Pokrok veskrze kvituju, protože si dnes už vůbec nedokážu představit, že bych neměla děti neustále pod dohledem díky mobilním aplikacím. Že bych nedostávala denní porci svého oblíbeného čtení v online verzi. Že bych se musela obejít bez oblíbených podcastů… Že by vyšetření mých dcer probíhalo jen prohmatem, nikoliv za pomoci zobrazovacích metod, že bych nemohla nakupovat online, že bych pořád dál texty dopravovala do redakce tak, že bych poštou posílala disketu. Život je v mnoha ohledech jednodušší, fajn a tak, ale je tu takový nešvar, který se poměrně rozmohl a je na místě na něj upozornit.

Pamatuju si přesně dny, kdy jsem jako novinářský elév nastoupila do redakce nejmenovaného titulu. Bylo mi dvacet dva a klepala se jako drahý pes. O chodu redakce jsem věděla velké kulové, takže jsem se učila za pochodu. Editorka a šéfredaktorka si zkrátka musely zvyknout na to, že mají na nějakou dobu přívažek v podobě Kotábové. Kromě toalety jsem s nimi byla prakticky neustále a nikdy by mě nenapadlo ve velikosti své nevědomosti radit, jak a co dělat. Sedávala jsem s nimi v redakci často dlouho do noci, pozorovala, jak se tvoří titulek, kolikrát se opravuje, jak vybírat fotografie…. Byla jsem vděčná, že se můžu učit od těch nejlepších a nenapadlo by mě revidovat nic z toho, co vymyslely, realizovaly. Po nějaké době mě přijaly mezi sebe – a pak byl prostor i na diskuze…

Dneska? Setkávám se velmi často s mileniály, kteří vyzbrojeni teoretickými znalostmi nenechají domluvit někoho, kdo je sice o pár let starší, ale také o stejnou dobu praxe zkušenější. Aby podpořili svou odbornost, velmi často se schovávají za odborné termíny, které tvoří nejspíš proto, aby jim moje generace vůbec nerozuměla, jinak si totiž jejich přístup vysvětlit neumím. Plus další lahůdky: Nepoděkovat za mail? Pro mě taky nemyslitelné. Dělat v hromadné komunikaci z někoho hlupáka? Asi bych si nic takového taky nedovolila. Postoj: Všechno vím, všude jsem byla, všechno zažila, mi také není blízký… Přitom je v dnešní době nejspíš dalším volitelným předmětem ve vzdělávacím systému napříč obory.

ČTĚTE TAKÉ: KLÁRA KOTÁBOVÁ: Obě ruce k ničemu

Moje kamarádky jsou na tom stejně. Tvrdí, že jakmile žena, i muž koneckonců, překročí čtyřicítku, stává se v očích začínajících kolegů někým, koho je třeba zesměšnit, nechat ho, aby byl odepsán v očích ostatních kolegů. Moje známá je psycholožka a jednou poslouchala naše litanie na toto téma. A pak se zeptala: „A proč se nezeptáte na to, co ono slovo, které váš kolega mileniál tak hojně používá, vlastně znamená? Čeho se bojíte?“

To je pravda, čeho my se bojíme a po nocích studujeme, co že chtěl vlastně mileniál svou odbornou přednáškou schválně koncipovanou tak, aby naši generaci odepsal, vlastně říci…. Za námi je vidět hromada odvedené práce, výsledky, praxe, na kterou je třeba být pyšný. Na to budu myslet v okamžiku, kdy ze mě kolegyně z nějakého nesmyslného departmentu bude zkoušet triky, které mají zakrýt její nejistotu a strach, že pro tuhle práci zatím není (možná) dost dobrá.

ČTĚTE TAKÉ: KLÁRA KOTÁBOVÁ: A spodní prádlo nosíte jaké?

Je to jednoduché: Moje generace ukrývá pracovní nejistoty za červenou rtěnku a práci přes čas, případně vstřícnost ke kolegům, protože stále ještě věří, že týmová práce má smysl. Jo to je to slovo. O rtěnku nejde, spolupráce týmu, to je oč tu běží… Mileniálové si jedou po své linii, ovšem výhradně v pracovní době. Něco navíc? Ani omylem. Work - life balance je to, oč jim běží. A když nestíhají, je třeba udělat hlupáka ze stařeny na prahu čtyřicítky, ta vše udělá za ně a život bude zase v rovnováze. Protože jí jde o výsledek, mileniálovi o to, aby stihl večerní párty s kamarády.

Podtrženo shrnuto: Jsem ráda, že nejsem mileniál a vím, co je slušnost. Nikoliv úcta ke stáří, ale ke zkušenostem, komunikace a snaha o týmovou práci. Jen s tou se totiž dá dobrat nějakého výsledku.

Co vy, máte kolem sebe nějaké zlatíčko, které se narodilo bez špetky empatie, týmového ducha, ale s pocitem, že je solitérem, který si poradí i bez ostatních? Dejte vědět. Těším se.

Časopis Marianne si nyní můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.