Klára Kotábová v karanténě, den druhý: Aspoň se na homeoffice slušně obleču!
Pravidla jsou od toho, aby se dodržovala. Tvrdí klasik. Já dodávám, že v době koronavirové toto úsloví platí zvlášť.
Jak vypadala vaše denní rutina minulý týden, jak vypadá dnes? Ta moje de facto stejně: Ráno ze sebe musím udělat člověka, abych mohla pracovat. Mám roky kreativní práce z domova ověřené, že v posteli, případně v pyžamu, nenapíšu ani řádek. Přitom kamarádky ano. Jak je to možné? Snadno. Pyžamo, případně jakýkoliv domácí úbor ve mně vyvolává pocit relaxace. Že nemusím… Jenže: To že sedím zavřená s dětmi a psem v několika místnostech, přece neznamená, že v dnešní době plné komunikačních nástrojů, můžu nepracovat, případně být celý den v nočním úboru. Navíc nevím, kdo se mi chtěl pomstít, ale takové ty videochaty, všemožné skupiny…. Copak během diskuzí v nich, když přenášejí i obraz, můžu být nenalíčená a v tričku s Mickey Mousem, s mírně rozespalým obličejem, protože celodenní spánek člověka vyčerpá, že? Nemůžu. Takže jediná moje volba je – pořádně se na tu domácí práci vyfiknout. Nikdy totiž nevíte, s kým vás moderní technologie propojí…. Jistě, snažím se nelehkou situaci zlehčit, na druhou stranu je fakt, že jsem četla hodně knih, z nejrůznějších období, kde se ženy přiznávaly k tomu, že když jim bylo těžko a doba byla zlá, nechtěly ztratit nic ze své ženskosti. Proto Francouzky tajily před nacisty svoje zásoby líčidel, Britky se oblékaly, jako by šly na večírek, i když jim nad hlavou lítala letadla Luftwaffe.
Aneb jak tvrdila moje oblíbená románová hrdinka Scarlett O´Hara: „Když už mám být v problémech, chci u toho být krásná“. A spíchla si šaty z taftových záclon, ve kterých pak oslňovala sousedy, kteří válkou zničení rezignovali na Jižanský styl. Taktéž lidé na Titaniku věděli, že zemřou a pořádně se na to oblékli, vybrali z etují ty nejlepší šperky.
Ne, zemřít se nechystám, ale mám radost, když se s holkama sejdeme u oběda, nebo nad matematikou či zeměpisem dokonale upravené. Jak se to pozná? Já v pracovním modelu a nalíčená, Anička ani v karanténě nezapomene vykroužit oblouky obočí, Barunka si dá záležet s nanesením korektoru a Viki si splete na hlavě copánky ve stylu Lociky a doplní o štrasovou čelenku… Navzájem se pochválíme, že nám to sluší – a je nám hezky. Na duši. Protože víme, že spoustu věcí neovlivníme, to jak se cítíme ale ano.
Závěrem: K večeři se do večerní róby nepřevlékáme. Když ale rozhodnu, že končí škola i práce, převlékneme se do domácího. A tím jednoduše oddělíme pracovní i volnočasovou část dne. Jediným detailem. I v rámci homeoffice se totiž vyplatí netahat si práci do postele. A striktně dělit čas na pracovní a soukromý. Navíc psychologové se shodují, že rituální opakování běžných činností uklidňuje. Tím mým je bezesporu to, že se ráno oblékám do práce. Toho se nevzdám, ani kdyby korona na chřipce jezdila.
Pokud to není nezbytně nutné, nevycházejte v současné době ze svých domovů - a to ani pro nové číslo Marianne. Časopis Marianne si totiž můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.
