Nuda a šeď. Tak popisují svůj život lidé, kteří se setkali se stagnací. Jak se z ní dostat?

Klára se už nějaký čas potýkala s pocitem, že se jí v ničem nevede, že se nikam neposouvá a že její život nemá žádný směr. V poslední době to byl jen stereotyp, rutina. V práci pracovala v podstatě výlučně z domova. Schůzky s kolegy probíhaly online. Na firemní akce jezdila jednou za čas. Pocit kolegiality se vytrácel, práce se pro ni stávala samotářskou. Přátelé má ve svém rodném městě, vídali se i kvůli koronaviru stále méně, všichni se tak nějak stáhli. Když jela domů, snažila se s někým potkat, ale většinou to nevyšlo. V té době navíc neměla žádného partnera, ve vzpomínkách byla stále ještě s tím bývalým, a pokusy sblížit se s někým jiným nevyšly. Radost jí dělala jen její fenka. Začala chodit do klubu pejskařů, tak aspoň tam se těšívala.

Klára zažívala pocit stagnace. A když se jí zdálo, že to trvá již příliš dlouho a sama už neví, co s tím, navštívila koučku a mediátorku Helenu Theunissen. „Klářino zadání bylo získat novou energii, nové impulsy, dát jejímu životu směr. Jenže jak na to? Bylo potřeba rozmotat klubko a roztřídit od sebe jednotlivé nitky a přijít na to, která oblast je pro Kláru důležitější než ta druhá. To je velmi těžké, protože vše je samozřejmě propojené, ale šlo o to zjistit, čím začít. V rámci sezení hledala oblasti, kde jí přišlo, že byl pocit stagnace největší, a naopak jiné, kde to ještě docela ušlo.“

Stagnaci lze popsat jako uváznutí či ustrnutí. Lidé, kteří ji zažívají, často mají pocit, jakoby se jejich život zastavil, nikam nevedl a nic zvláštního se v něm nedělo. Jede stále ve stejných kolejích a oni nemají, na co se těšit. Dle Theunissen jej často popisují jako „nudu a šeď“. Nejedná se přitom o pár jedinců, kteří by se s tímto problémem setkali. Nedávná studie zjistila, že 69 % lidí se někdy cítilo zaseknutých ve stejné každodenní rutině.

K tomu ne vždy jde o celkovou životní stagnaci, někteří lidé ji zažívají jen v určité oblasti života – chybí jim například kvalitní partnerské vztahy, nebo mají pocit, že se ocitli v práci bez možnosti dalšího růstu. Mimo to může mít stagnace i krátkodobý charakter, například když má člověk problém s přiměním se k učení na zkoušku, či s dokončením nějakého pracovního projektu. V takovém případě jde ruku v ruce s prokrastinací.

Proč lidé stagnují

Ačkoliv by si nejspíš každý přál být celý život spokojený a nejlépe šťastný, málokdy to tak je. Člověk se obvykle cítí chvíli nahoře, potom dole a i někde mezi v pocitu stagnace. A je naprosto normální, že občas potřebuje zastavit a zamyslet nad tím, co ho vlastně těší.

Důvodů ke stagnaci je přitom celá řada. Dle odborníků je tím hlavním nedostatečná motivace k tomu, aby člověk udělal nějakou změnu. Dále mezi ty časté patří nízké sebevědomí, pocit nedostatečnosti, strach z chyb, nerozhodnost, nedostatek hlubšího smyslu (existenciální krize), přizpůsobování se ostatním, propadnutí rutině, nekomfortní pocit při zkoušení něčeho nového, vysoká očekávání na sebe samé, dlouhodobé přetížení, nebo dokonce syndrom vyhoření.

Jak znovu zažehnout jiskru života

Pocit stagnace obvykle přichází plíživě, aniž by si to lidé uvědomovali. Až se potom jeden den probudí a zjistí, že to (čtěte život) není ono. Tento pocit je nepříjemný a může trvat dlouhodobě. Jediný, kdo jej však dokáže změnit, jsou nakonec ti, co jej zažívají (občas s pomocí experta).

Pokud se to týká vás, koučka a mediátorka Helena Theunissen doporučuje pro vyváznutí ze stagnace následující kroky:

• Zvyšte své uvědomění

Zamyslete se nad tím, jaký život vedete a jak se vám v takovém životě daří. Sledujte signály těla, i pocity, se kterými chodíte do práce. Pozorujte, jak se cítíte v okruhu svých známých a přátel, při hledání nových vztahových příležitostí, nebo v běžném životě plném rutinních povinností. Pozorujte také vaše obranné mechanismy, vztahové vzorce, vše, co vás vrací do obvyklých začarovaných kruhů, které vám ne vždy slouží.

Tato revize je nutnou součástí osobního rozvoje ve všech jeho oblastech, ať se jedná o prevenci vyhoření, hledání profesního uplatnění či smyslu života jako takového.

• Přijměte odpovědnost

Ruku na srdce – dost bylo svalování viny na ostatní. Kdo za to „může“, že setrváváte v nevyhovující práci či nenaplněném vztahu? Když hážete vinu na druhé, zbavujete se tím kontroly nad svým životem. Vezměte zase opratě kočáru vašeho života do vlastních rukou.

• Mějte sen/plán/vizi

Napište si, čeho se vám podařilo dosáhnout, na co jste pyšní, co jste překonali. A pak si zkuste sepsat, co byste v životě vlastně ještě chtěli. Buďte konkrétní, žádné vzdušné zámky. Představte si, jaké to bude, až toho dosáhnete. A také si představte, jaký je váš první krok. Vyjděte pravou!

• Dávejte si reálné cíle

A jednoduše si toho nenakládejte moc. A ne, nemusíte být ve všem perfektní, stačí dělat věci tak dobře, jak dovedete. A máte-li sklony k perfekcionismu, pak věřte, že je lepší nějak začít, než perfektně váhat.

• Nebojte se přítomnosti

Možná máte tendence zdržovat se v myšlenkách v minulosti – co jste mohli udělat a neudělali, co vám kdo udělal nebo řekl, co jste měli odpovědět, a tak dále. Anebo vás trápí obavy z budoucnosti – co jen se s vámi bude? Zkuste trochu prozkoumat, kde se nacházíte právě teď. Co malého můžete udělat právě teď, abyste se cítili lépe?

• Buďte k sobě laskaví

Pozorujte chvilku, jak k sobě nebo o sobě mluvíte. Máte tendence se shazovat? Snižujete význam vašich úspěchů? Zkuste to jinak – vnímejte se jako svého nejlepšího přítele, zkoušejte dosadit místo každého „musíš nebo měl bys“ slovo „můžeš“.

• Požádejte o podporu či pomoc

Možná budete potřebovat pomoc dobrého přítele, nebo se klidně obraťte na psychologa či kouče. Pokud už nevíte kudy kam, nezůstávejte na to sami. Bolavý zub si také doma nevytrhnete štípačkami. Jděte za profesionálem. Sdílejte, že se nacházíte v situaci, která potřebuje podporu ostatních. Uvidíte, že vás ostatní mohou nabít energií či inspirovat svými nápady k nějakému kroku.

Klára si vyhledala na internetu koučku a mediátorku Theunissen, která jí pomohla ke změnám v práci a zároveň si našla nové přátele v pejskařské komunitě. Z poslední sjednané schůzky se už omluvila. Nebyla potřeba, vlak jejího života se zase rozjel a impulsů měla až nad hlavu.

* jméno Klára je smyšlené z důvodu zachování anonymity klientky