Oběti, které přichází s péčí o blízkého člověka, a jak se s nimi vypořádat

Pokud patříte k fanouškům seriálu Bridgetonovi. Pak jste si jistě nenechali ujít seriál o královně Šarlotě, který na něj navazuje a odkrývá příběh jejího vztahu s králem Jiřím III., kterému se přezdívalo „šílený král, který ztratil Ameriku“.

Zatímco první dvě série Bridgertonových naznačovaly, že král není v roce 1813 úplně v pořádku, navazující snímek Královna Šarlota: Příběh Bridetonových jde dále do minulosti a vykresluje úplný obraz krále zápasícího s duševní poruchou a k tomu tíhou koruny. Konkrétně je jeho tajemství odhaleno ve čtvrtém díle, kde královna zjistí, že ztrácí vědomí a má halucinace. Není přitom zcela zřejmé, o jakou duševní nemoc se jedná. Podle National Library of Medicine a nedávné studie vykazuje král známky mánie, která se pojí s psychiatrickými onemocněními, jako je bipolární porucha. Vyobrazené chování ale také může souviset s porfyrií – genetickou poruchou krve, která může způsobit zmatek, halucinace a paranoiu.

Královna se o jeho nemoci dozví až po svatbě a až potom, co se do něj zamilovala. O to těžší je akceptovat jeho stav. Nakonec se ukáže, že to, co mu nejvíce dokáže pomoci, je láska jeho ženy. Jedná se ale o obrovskou oběť ze strany královny Šarloty, jelikož na ní nezávisí pouze štěstí jejího partnera, ale jeho zůstání při smyslech a stejně tak fakt, aby měla Anglie krále při smyslech. Vzhledem k tomu, že se seriál odehrává ve dvou časových osách – 1761 a 1817 – je vidět, že králův stav se zhoršuje a že mu královna skutečně obětovala svůj život.

Nejzásadnější informace a poselství toho je, že se nejedná pouze o postavy v seriálu. Snímek je volně založený na skutečných událostech a to, že král Jiří III. trpěl duševním onemocněním, je jeho část, která je pravdivá. Nejedná se totiž pouze o problém, který by se objevoval v seriálech, ale o realitu mnoha lidí.

Co dělat, když váš blízký potřebuje vaši péči

Nemusí se nutně jednat o duševní nemoc, ani o partnera či partnerku. Jakákoliv vážná nemoc jakékoliv blízké osoby je náročná a ovlivní váš život. Zejména v případě, že se stanete jeho primárním pečovatelem. Proto se na toto téma zaměřili psychologové z odborného časopisu Psychology Today. Zde je od nich několik rad, co v této situaci dělat.

• Zjistěte si o nemoci co nejvíce informací. Člověka na tuto situaci nic nepřipraví, ale budete tušit, jak se nemoc chová, možná vám to trochu pomůže s tím, jak na ni reagovat. Vyplatí se tak například načíst nějaké knihy či informace na internetu.

• Vyhledejte podpůrné skupiny. Zároveň vám pomůže, když se dostanete do skupiny lidí, kteří jsou ve stejné pozici. Neexistují podpůrné skupiny pouze pro nemocné jedince, ale i pro ty, kteří je opečovávají. Jejich rady pro vás budou nejspíš ještě více přínosné než ty z knížek. Zároveň je dobré mít kolem sebe někoho, kdo chápe, jak se cítíte.

• Myslete na své duševní zdraví. Podpůrné skupiny jsou fajn, ale pokud cítíte, že to potřebujete, vyhledejte pomoc psychologa, který vám pomůže vaše emoce zpracovat.

• Řekněte si o pomoc. Kromě navštěvování odborníka, který vám pomůže situaci zvládat emocionálně, je také dobré, když si necháte pomoci i fyzicky. Například tak, že na péči nebudete sama či sám. Požádejte příbuzné, aby vám dotyčného několik hodin týdně pohlídali, případně je tu možnost najít si pro něj vyloženě pečovatele.

• Nezapomínejte, že i vy máte život. To souvisí s tím, že ačkoliv děláte velkou oběť, je opravdu potřeba myslet i na sebe a na svůj život. Najít si čas na své aktivity a přátele. Kromě toho, že ze života skutečně budete něco mít, vám to pomůže i s vaší psychikou.

• Radujte se z maličkostí. V této situaci může být opravdu složité najít něco, z čeho se můžete těšit. Proto to hledejte v těch sebemenších věcech – když si opečovávaný na něco vzpomene, když se společně zasmějete, když se můžete svěřit kamarádce a tak podobně. Život je přeci jen z velké části o těchto „maličkostech“, které si nakonec člověk nejvíce pamatuje.