Když člověk někoho miluje, je tu velká šance, že se jednou stane tím, kdo se o něj bude starat, až na tom nebude nejlépe. U královny Šarloty ze série Bridgetonových to přišlo bohužel daleko dříve, než by čekala. Nejedná se ovšem o něco, co se objevuje pouze v seriálech. Proto jsme pro vás zjistili způsoby, jak se s rolí pečovatele o svého blízkého vyrovnat.
Pokud patříte k fanouškům seriálu Bridgetonovi. Pak jste si jistě nenechali ujít seriál o královně Šarlotě, který na něj navazuje a odkrývá příběh jejího vztahu s králem Jiřím III., kterému se přezdívalo „šílený král, který ztratil Ameriku“.
Zatímco první dvě série Bridgertonových naznačovaly, že král není v roce 1813 úplně v pořádku, navazující snímek Královna Šarlota: Příběh Bridetonových jde dále do minulosti a vykresluje úplný obraz krále zápasícího s duševní poruchou a k tomu tíhou koruny. Konkrétně je jeho tajemství odhaleno ve čtvrtém díle, kde královna zjistí, že ztrácí vědomí a má halucinace. Není přitom zcela zřejmé, o jakou duševní nemoc se jedná. Podle National Library of Medicinea nedávné studievykazuje král známky mánie, která se pojí s psychiatrickými onemocněními, jako je bipolární porucha. Vyobrazené chování ale také může souviset s porfyrií – genetickou poruchou krve, která může způsobit zmatek, halucinace a paranoiu.
Královna se o jeho nemoci dozví až po svatbě a až potom, co se do něj zamilovala.O to těžší je akceptovat jeho stav. Nakonec se ukáže, že to, co mu nejvíce dokáže pomoci, je láska jeho ženy. Jedná se ale o obrovskou oběť ze strany královny Šarloty, jelikož na ní nezávisí pouze štěstí jejího partnera, ale jeho zůstání při smyslech a stejně tak fakt, aby měla Anglie krále při smyslech. Vzhledem k tomu, že se seriál odehrává ve dvou časových osách – 1761 a 1817 – je vidět, že králův stav se zhoršuje a že mu královna skutečně obětovala svůj život.
Nejzásadnější informace a poselství toho je, že se nejedná pouze o postavy v seriálu. Snímek je volně založený na skutečných událostech a to, že král Jiří III. trpěl duševním onemocněním, je jeho část, která je pravdivá.Nejedná se totiž pouze o problém, který by se objevoval v seriálech, ale o realitu mnoha lidí.
Doporučujeme
reklama
Co dělat, když váš blízký potřebuje vaši péči
Nemusí se nutně jednat o duševní nemoc, ani o partnera či partnerku. Jakákoliv vážná nemoc jakékoliv blízké osoby je náročná a ovlivní váš život. Zejména v případě, že se stanete jeho primárním pečovatelem. Proto se na toto téma zaměřili psychologové z odborného časopisu Psychology Today. Zde je od nich několik rad, co v této situaci dělat.
Zjistěte si o nemoci co nejvíce informací. Člověka na tuto situaci nic nepřipraví, ale budete tušit, jak se nemoc chová, možná vám to trochu pomůže s tím, jak na ni reagovat. Vyplatí se tak například načíst nějaké knihy či informace na internetu.
Vyhledejte podpůrné skupiny. Zároveň vám pomůže, když se dostanete do skupiny lidí, kteří jsou ve stejné pozici. Neexistují podpůrné skupiny pouze pro nemocné jedince, ale i pro ty, kteří je opečovávají. Jejich rady pro vás budou nejspíš ještě více přínosné než ty z knížek. Zároveň je dobré mít kolem sebe někoho, kdo chápe, jak se cítíte.
Myslete na své duševní zdraví. Podpůrné skupiny jsou fajn, ale pokud cítíte, že to potřebujete, vyhledejte pomoc psychologa, který vám pomůže vaše emoce zpracovat.
Řekněte si o pomoc. Kromě navštěvování odborníka, který vám pomůže situaci zvládat emocionálně, je také dobré, když si necháte pomoci i fyzicky. Například tak, že na péči nebudete sama či sám. Požádejte příbuzné, aby vám dotyčného několik hodin týdně pohlídali, případně je tu možnost najít si pro něj vyloženě pečovatele.
Nezapomínejte, že i vy máte život. To souvisí s tím, že ačkoliv děláte velkou oběť, je opravdu potřeba myslet i na sebe a na svůj život. Najít si čas na své aktivity a přátele. Kromě toho, že ze života skutečně budete něco mít, vám to pomůže i s vaší psychikou.
Radujte se z maličkostí. V této situaci může být opravdu složité najít něco, z čeho se můžete těšit. Proto to hledejte v těch sebemenších věcech – když si opečovávaný na něco vzpomene, když se společně zasmějete, když se můžete svěřit kamarádce a tak podobně. Život je přeci jen z velké části o těchto „maličkostech“, které si nakonec člověk nejvíce pamatuje.
