Péče o druhé a práce z domova: kombinace, která může vést k syndromu vyhoření

Pracující lidé, u kterých nastane situace, že musí pečovat o někoho ze svých blízkých, se obvykle uchýlí k možnosti práce z domova, která jim v tu chvíli připadá jako ideální. Ve skutečnosti je toto skloubení péče a práce ale psychicky velmi náročné a může vést až k syndromu vyhoření. Péče o druhé se dá však vyřešit i jinak.
Když nastane ta doba, kdy vaši rodiče, či někdo jiný z vašich blízkých, potřebují péči druhých, protože stárnou, je opravdu těžké si to připustit. Navíc to přichází obvykle po špičkách. Nejprve za nimi člověk musí začít častěji jezdit a pomoct jim s vařením. Potom spolu začnete bydlet, protože je to praktičtější. Jenomže pak se může snadno stát, že vyžadují péči 24 hodin 7 dní v týdnu.
V tuto chvíli pečující, kteří pracují, často řeší skloubení práce a péče o blízkého přechodem na home office neboli práci z domova. Ta je totiž v dnešní době poměrně běžná a možná v mnoha povoláních. Tento postup z počátku vnímají jako nejlepší řešení. Časem se ale nezřídka ukáže, že práce z domova není ideální a pečující není schopen vše dlouhodobě fyzicky a psychicky zvládnout. Vyplývá to ze zkušeností odborníků z neziskové organizace A DOMA, která se věnuje problematice pečujících osob.
V takových chvílích si můžete říkat: „Pečovat přece umí každý, na tom nic není.“ „Je to moje povinnost vůči rodičům.“ „Zatím nepotřebuji žádnou pomoc, vše zvládám.“ „Rodiče stejně do domácnosti nikoho cizího nepustí.“ To je jen několik z celé řady stereotypů, které ztěžují neformálním pečujícím rozhodnutí, aby už v počátku využili profesionálních služeb.
Lidé si totiž často neuvědomují, že v péči nejde o sprint, ale o maraton. Průměrná doba pečování je asi 7–9 let. Dlouhodobá psychická a fyzická zátěž pečujících si časem vybírá svou daň. Tou je při špatném nastavení pečovatelské role vyčerpání až vyhoření. Sami se tak potom často dostanou do zdravotního systému jako příjemci péče. „Nebezpečné je pro ně také to, že nevěnují pozornost preventivním prohlídkám u lékaře, nechodí na screeningové programy, které ve svém věku mají absolvovat. Nemají čas, protože péči o blízkého předřadili před všechny ostatní činnosti. Do Střediska pro pečující organizace přicházejí často až ve fázi frustrace a apatie,“ říká Jitka Zachariášová, ředitelka A DOMA. Co tedy dělat? Je domov důchodců jediná a ta nejlepší volba?
Jak pečovat o druhé tak, abyste nevyhořeli
Možná máte teď pocit, že to je buď na vás, nebo je čas na nějaké pobytové zařízení se speciální péčí. A to je těžká volba, jelikož starší lidé často nechtějí do ústavu, kde by o ně měli pečovat cizí lidi. Existují ovšem i „zlaté“ střední cesty, jak tyto situace vyřešit. Pomoci mohou například osobní asistentky a asistenti, kteří mohou s péčí o seniory, či zdravotně postižené osoby, vypomoct; nebo na některých místech fungují i denní stacionáře, kterým se někdy říká „školky“ pro babičky a dědečky, jelikož je tam můžete odvézt a odpoledne po práci zase vyzvednout. Víme, že chcete myslet na své blízké a dát jim to nejlepší, ale nezapomínejte myslet i na sebe. Zde jsou tři kroky, které je nyní tedy dobré udělat, abyste předešli syndromu vyhoření:
1. Nastavte si pracovní a osobní hranice
Možná vám to teď přijde jako nemožný úkol, ale je nesmírně důležitý. Zkuste si tedy sednout a rozvrhnout – kdy budete pracovat, kdy budete pečovat o druhé a kdy budete žít. Možná zjistíte, že není v lidských silách, abyste to vše zvládli sami. V takovém případě se nebojte požádat o pomoc.
2. Rodinný průvodce
Nemáte-li příbuzné, kteří by vám s péčí pomohli, můžete se obrátit na takzvaného „rodinného průvodce“. Jedná se o specialistu, který se dokáže vcítit do pečujícího nebo rodiny v obtížné situaci a dlouhodobě pomáhá najít optimální řešení v péči o blízkého. Takové, které bude vyhovovat všem. Řídí celou situaci a společně s multidisciplinárním týmem předkládá pečujícím nový pohled na řešení nepříznivé situace.
3. Nestyďte se obrátit na psychologa
Tohle všechno je velice složitý proces, který je psychicky náročný, a je dobré, když máte možnost to probrat s odborníkem. Proto nezapomínejte myslet i na sebe a vyhledejte odbornou pomoc i sobě. Nejenom, že vás psycholog (či terapeut nebo kouč) podpoří v tom, jak zvládat péči o vaše blízké, ale bude vám oporou i v případě, kdy se jejich stav zhorší.
Marianne Talk s ženou, která vydělává na OnlyFans
Nejčtenější články
Kvíz: Jak dobře znáte Českou republiku? Ověřte si, zda byste se svými vědomostmi obstáli ve školních lavicích
Lékařka Kateřina Cajthamlová o hubnutí: Nenechte se šikanovat! Ženy nepotřebují být vychrtlé, ale zdravé
Letní kalhoty do horkých dnů, které vykouzlí krásnou postavu. Vybíráme speciální kousky pro ženy s kily navíc
Doporučujeme

Linda Bartošová o syndromu vyhoření: I mladý člověk má právo dát najevo slabost

Navenek zvládáte vše, ale uvnitř už nemůžete? Pozor na nenápadné vyhoření, které nepoznáte hned

Cítíte se neustále unavená? Možná neumíte říkat ne. Zjistěte, jak být asertivní jednou provždy

Cítíte se na pokraji sil? Možná trpíte syndromem vyhoření. Zjistěte, jak ho překonat

Syndrom vyhoření se plíží nenápadně, ovšem velmi zákeřně: Odpovězte na tyto otázky a zjistěte, zda se týká i vás

Jak poznat, že trpíte syndromem vyhoření v práci

Vyhoření v mateřství: Syndrom vyhoření je často spojovaný s prací, ale netýká se pouze jí

Samota v mateřství: Strašák, který může vést k vyhoření. Předejděte jí

Mileniálové jako generace syndromu vyhoření: Proč hrozí ve velké míře právě jim?

Žijete jenom o víkendu? Možná si zahráváte se syndromem vyhoření
Mohlo by se vám líbit

Pudrově modrá dobývá interiéry. V koupelně funguje lépe než bílá






