ROBERT FULGHUM: I muži by měli vědět, co se s jejich ženami děje během přechodu

Před spoustou let jsem se na katedře psychologie Lékařské fakulty Washingtonské univerzity zapsal na kurz pro učitele sexuální výchovy. Byla šedesátá léta a kultuře vládly sex, drogy a rock and roll. Já ale byl pastorem v kostele a zároveň jsem učil na střední škole a moc dobře jsem si uvědomoval, jak hrozně neobeznámený v oblasti sexu jsem a také že o této oblasti skoro nic neví většina dospívajících. A tak jsem se nabídl, že u nás v kostele udělám pro mládež kurz sexuální výchovy. Jednou z podmínek zápisu bylo, že na paralelní kurz budou chodit i rodiče, abych pak se studenty i rodiči probíral to samé.

Samozřejmě šlo hlavně o pubertu, biologickou stránku sexuality a následky sexuálního chování. Učil jsem to pak několik let. Když na to teď vzpomínám, uvědomuju si, že tenkrát nepadlo ani slovo o tom, jak s přibývajícím věkem a vlastně po celý život nebudeme mít ani o trochu menší potřebu vědět o změnách týkajících se sexuality. Vůbec se nehovořilo o tom, jak se na sexualitě podepíše porod a co se děje před přechodem a po něm. A ani slovo nepadlo o změnách, k nimž dochází během stárnutí u mužů.

Mezi vůbec nejúspěšnější tituly pro ženy patří kniha What To Expect When You´re Expecting (Co čekat v radostném očekávání) od Heidi Murkoffové a dvou dalších autorek. V Americe je to bible pro nastávající maminky: 93 procent žen, které sáhnou po nějaké knize o těhotenství, přečte právě tuto. Označili ji za jednu z nejvlivnějších knih uplynulého čtvrtstoletí. Jenže neexistuje kniha, která by se jmenovala třeba „Co čekat, když už v očekávání být nemůžete“. Příručka věnovaná Změnám souvisejícím s menopauzou. (*Termín „změny“ používám proto, že pro ženy, se kterými jsem o tom mluvil, je tato metafora přijatelnější než „menopauza“ a „přechod“.)

ČTĚTĚ TAKÉ: Přechodové rituály aneb Život je změna

Kdybych to dokázal, tak takovou knihu napíšu a zároveň bych vedl i příslušný kurz, jenže na to nejsem odborník a scházejí mi zkušenosti. Podobná knížka by se nehodila jen ženám, protože i muži potřebují vědět, co se s jejich manželkami a partnerkami v době přechodu děje. Říkám to proto, že ani jeden z mých známých o tom zřejmě nic moc netuší.

Fakta jsou potřeba a nelze je ignorovat. V podstatě – a teď budu citovat odborníky – je menopauza obdobím, kdy žena přestává menstruovat. Zpravidla k tomu dochází přirozeně kolem 45. roku. Přechod nastává proto, že vaječníky již nevylučují hormony estrogen a progesteron. O přechodu hovoříme, když k menstruaci nedošlo po celý jeden rok. Řadu příznaků lze ovšem pozorovat i několik let před ním a pak ještě i v letech následujících. Souvisí to s prodloužením lidského života. V roce 1900 činil průměrný věk ženy 40 let a o přechodu se moc nehovořilo. Dnes se ovšem ženy v průměru dožívají víc než 80 let, takže si přechod prožije prakticky každá.

Je třeba říct, že nejedné ženě „změny“ nepřinášejí téměř žádný stres ani příznaky. Podle odborníků ovšem většině žen hrozí některé z více než třiceti pěti různých příznaků. Skoro každá žena si aspoň něčím z toho projde a některé dokonce vším.

ČTĚTE TAKÉ: Proč bývají muži nespokojení a opouštějí své ženy?

Nejběžnější jsou návaly horka, noční pocení, ztráta libida a nepravidelná menstruace. S tělesnými příznaky zpravidla jdou ruku v ruce i úzkostné stavy, vznětlivost, náladovost, deprese, únava a poruchy spánku. A některé ženy mívají i nejeden z mnoha lehčích příznaků, například jim vypadávají vlasy, přibírají na váze a leccos je pobolívá. Jedna žena mi to popsala takto: „Asi tak deset let jako by moje tělo i hlava úplně blbly.“

Částečně jsem to chápal a s tou paní soucítil.

Příště se vám svěřím s vlastním prožíváním některých nejnepříjemnějších projevů mužského přechodu.

přeložili Lenka Fárová a Jiří Hrubý