Hledá se radost ze života: Odborníci radí, jak se vyrovnat s neklidnou dobou

K mým ranním rituálům patří procházka se psem, velké kafe a – čtení zpráv. To poslední mi ale v poslední době způsobuje čím dál silnější úzkost. A podle toho, co pozoruji kolem sebe, v tom nejsem sama. Jak se bránit šíleným zprávám a pocitu, že na geopolitické směřování světa mají vliv lidé, kteří jako by se inspirovali těmi největšími padouchy z filmů o Jamesi Bondovi? Jak neztratit hlavu v době plné zmatku a veletočů a zachovat klid a nadhled?

Nezvládat je normální

Války a jejich (ne)řešení, nevyzpytatelný americký prezident a jeho poradci, přírodní katastrofy, klimatická změna, sucho, ekonomická nejistota… Špatnými zprávami jsme bombardováni, kdykoli pustíme zpravodajský kanál nebo otevřeme internet. Není divu, že tolik z nás večer usíná s hlavou plnou strachu, do jakého světa se probudí ráno. A k tomu všemu musíme fungovat. Starat se o děti. Chodit do práce. Pečovat o partnerský vztah i o sebe. A samozřejmě zažívat i to, čemu se říká radost ze života. Dá se na nejistou dobu nějak připravit? A jak nejistotě čelit?

Není od věci, když si v první řadě přiznáme, že to skutečně je těžké. Jeden z největších vnitřních tlaků je totiž pocit, že to přece musíme nějak zvládnout. Jako by naše kapacita vyrovnávat se s každodenními výzvami byla nevyčerpatelná. Jenže nebýt občas v pohodě, být rozmrzelí, naštvaní, bezradní – to všechno je naprosto v pořádku. Takže: pokud nás to občas semele, nejsme divní. Jsme úplně normální.

Dalším zdrojem stresu je pak otázka, jestli svým úzkostem až příliš nevystavujeme děti. Všude čteme, že děti jsou zrcadlem, ve kterém se odrážejí naše emoce. To je sice pravda, ale přesto není dobrý nápad hrát před nimi divadlo. Děti dobře poznají, když je něco falešné a předstírané. A potlačování emocí nikdy moc nefunguje. Děti dobře vycítí, když nás něco trápí – a pokud jim to nevysvětlíme, domyslí si zásluhou své bohaté fantazie vlastní (a často ještě katastrofičtější) verzi událostí. Opravdovost dává dětem mnohem větší bezpečí než iluze dokonalosti a klidu.

Každý úsměv se počítá

A když už jsme u klidu – na ten bychom neměli zapomínat. Na ten skutečný. Nemusíte se hned pouštět do meditace (i když samozřejmě můžete). Stačí malé ostrůvky klidu. Ne pro Instagram, ale pro sebe. Horký bylinkový čaj a četba knížky, s telefonem pěkně schovaným v šuplíku. Divoký tanec na písničku, kterou jste milovali už na střední škole. Procházka bez cíle, plavání v řece, mazlení s kočkou nebo psem. Divadlo nebo film. Zápisník, kam si večer zapíšete tři věci, které byly fajn. Nevypadá to zrovna jako zázračné řešení, ale každá chvilka klidu a každý úsměv se počítají.

Skutečný svět

Není tak podstatné hledat viníka. Místo toho je třeba hledat spojence. Ačkoli sociální sítě nás nutí mít názor na všechno, vymezit se a zaujmout, zkusme přesunout co nejvíce své pozornosti k opravdovému, fyzickému světu. Spíš než psát komentáře na Facebook je prospěšnější trávit čas s lidmi, se kterými se cítíme dobře. Sdílení, blízkost, smích, to všechno je terapie, kterou si může dopřát úplně každý. Nejistota tu s námi bude napořád. Nemůžeme vědět, co bude dál, ale můžeme si být jistí tím, kdo jsme a co je pro nás důležité. Možná i to je cesta, jak zachovat klid v neklidném světě. Ne tím, že ho ovládneme. Ale tím, že si v něm najdeme místo, které je naše a kde se nám lehce dýchá. Ačkoli svět nemůžeme změnit, můžeme změnit to, jak se k němu vztahujeme. A každý večer si připomenout, že i když nevládneme planetě, vládneme svému vnitřnímu prostoru – a tam má smysl budovat klid, důvěru a blízkost.

Jak se vyrovnat s neklidnou dobou? Zkušenosti z terapeutické praxe

Ráchel Bícová, psychoterapeutka

Pro zvládání úzkosti ze současného dění je klíčové nastavit si rozumné hranice. Například omezit čas strávený sledováním zpráv a vybírat si důvěryhodné zdroje. Já sama, když už se dívám na zprávy, snažím se udělat si zároveň dechové cvičení, abych průběžně snižovala napětí, které se kvůli přívalu znepokojujících informací objevuje. Také místo toho, abychom neustále přemítali nad tím, co nemůžeme ovlivnit, bývá užitečnější zaměřit se na to, co máme reálně ve své moci: trávit čas se svými blízkými, hýbat se, pobývat v přírodě nebo podle svých možností přispívat společnosti nějakou užitečnou činností. K tomu se mi osvědčuje připomínat si, že se i v těžkých časech dějí dobré věci. Můžeme si všímat, že se právě v takových chvílích objevuje solidarita mezi lidmi a že každodenní život stále přináší malé krásné okamžiky, ať už je to západ slunce, rozhovor s přáteli nebo krásy přírody.

Martin Zikmund, psychoterapeut

Omezte čtení zpráv na ty, které jsou opravdu nezbytné pro váš aktuální život. Náš mozek je navržen na to, aby věnoval zvýšenou pozornost libovolnému nebezpečí, a autoři zpráv i novinových titulků to vědí. Média jsou placená za prokliky a čas strávený u reklam. To diskriminuje pozitivní a uklidňující zprávy. Soustřeďte se na to, co ve svém životě sami můžete změnit a co můžete dnes, maximálně zítra, udělat pro to, abyste se cítili dobře, spokojení a šťastní. Věnujte maximální pozornost a úsilí tomu, abyste mohli spát sedm až devět hodin denně a měli pravidelnou fyzickou aktivitu, minimálně půl hodiny denně. Bohatě stačí procházka. Pokud u vás přetrvává strach a napětí, zvažte využití psychické podpory. První volbou může být krizová intervence například na bezplatné Lince první psychické pomoci (116 123), a pokud máte narušený spánek a nedaří se vám spát, i když pro to máte vyhrazeno dost času a klidu, a jednorázová telefonická pomoc nezabere, zkuste se obrátit na psychoterapeuta. Většina zdravotních pojišťoven přispívá až na deset sezení se soukromým psychoterapeutem nebo psychoterapeutkou, což je dostatečný prostor pro to, abyste se zvládli poprat s úzkostmi, které ve vás současné světové dění vyvolává.

Kristina Sarisová, psycholožka a psychoterapeutka

Žijeme v turbulentní době, která vyvolává řadu nejistot a obav. Běžnou reakcí je spuštění obranného mechanismu popření. Pokud funguje, nepouštíme si k sobě záležitosti, které pro nás jsou z různých důvodů ohrožující. Tím, že popřeme jejich existenci a děláme, že se nás netýkají, se pro nás stanou méně zatěžujícími. Intenzita současných událostí ale může tento obranný mechanismus narušovat a tím u nás vyvolávat úzkost. Užitečné může být, když si zvědomíme svou sféru vlivu. Není v naší moci ovlivnit, co se děje na makro úrovni. V rámci mikroúrovně však máme poměrně velký prostor k tomu nakládat se záležitostmi podle svých potřeb. Pro každého to znamená něco jiného, je tedy důležité k této problematice přistupovat individuálně. Zeptejte se sami sebe, co prospívá a pomáhá právě vám. Co pro sebe můžete udělat, abyste se v dané situaci cítili lépe? Prospěšné je věnovat se tomu, co vás baví a naplňuje. Zvýšená pozornost vůči sobě a důkladná sebepéče mohou mít velmi podpůrný účinek. Co se týče sledování aktuálního vývoje situace, je důležité být v obraze, avšak záleží na míře. Můžeme se blíže podívat na to, v jakém objemu je pro nás sledování zpráv únosné, a také revidovat zdroje, ze kterých čerpáme, s důrazem na jejich kvalitu a důvěryhodnost. Neustálé sledování toku informací a jejich vyhledávání přináší pocit zdánlivé kontroly, avšak zároveň se jimi můžeme snadno zahltit a udržovat se v napětí.

Eliška Kodyšová, psycholožka a psychoterapeutka

Úzkost z toho, co se děje ve světě, nás zaplavuje, protože svět se stává méně předvídatelným, a tím pádem působí i méně bezpečně a kontrolovatelně. A my lidé máme rádi pocit bezpečí a kontroly. V první řadě je proto dobré uvědomit si, že ačkoli zprávy ze světa působí děsivě, v reálu naše bezprostřední bezpečí ohroženo není. Nikdo nás nevyhání z našeho bydlení, nebere nám práci, neodděluje nás od našich nejbližších. A i kdyby se věci začaly měnit, budeme mít s největší pravděpodobností dostatek času na ně reagovat.

Abychom si dodali pocit kontroly, vede nás úzkost k tomu, hledat si další informace – čímž se ale naše úzkost většinou ještě stupňuje. Vyplatí se dát si pevné limity, jak často a jak dlouho budeme zprávy o dění ve světě konzumovat. Někdy se doporučuje zvolit jiný kanál než obvykle – tedy pokud máme rádi na pozadí zapnuté podcasty nebo televizní zpravodajství, je lepší zprávy začít číst. A obráceně.

Ve chvíli, kdy na nás úzkost doléhá nejsilněji, ji můžeme prodýchat – zkuste si hluboké nádechy nosem a dlouhé, pomalé výdechy ústy. Výdech by mělo být slyšet. Nadechujeme vždy až do břicha a při dýchání se soustředíme na jedno místo na těle, kde dech nejvíc vnímáme. Pomoci může i pohyb na čerstvém vzduchu a dobrá životospráva obecně. Nestačí jen rozptýlit negativní myšlenky, pro práci s úzkostí je dobré zaměřit se na vychutnávání pozitivních momentů. Může to být cokoli kolem nás – dobré jídlo, hudba, setkávání s přáteli, příroda. Nebo třeba to, že jdeme po ulici, je mír a lidi kolem nás se mají dobře. Zkuste v těchto chvílích najít co nejvíc pozitivních nebo zajímavých aspektů toho, co právě zažíváte. Buďte aktivní v hledání aktivit, které si užíváte, a pojmenujte si, v čem jsou tak příjemné či poutavé. Nezměníte tím svět, ale posílíte tím sami sebe.

Pomoci může také opřít se o důvěru v lidi kolem nás a to, co nás všechny spojuje. Všichni chceme žít v míru, se svými rodinami a přáteli. Jen máme někdy různé představy o cestách, které k tomu povedou. Zajímat se o to, jaký je úhel pohledu „těch druhých“, je podle výzkumů i praktických zkušeností osvědčená cesta k překonání vzájemných předsudků a obav. A důvěru v lidi můžeme předávat jako něco posilujícího i našim dětem. Tenhle přístup nemusíme jen hlásat, můžeme ho i žít a praktikovat, když budeme vytvářet a podporovat komunity kolem nás. Komunity lidí, které si vzájemně pomáhají, jsou nejdůležitějším prvkem ochraňujícím nejen naši duševní pohodu, ale často i existenci. Setkávejte se s lidmi naživo, nejen online. Zajímejte se o jejich životy a nabízejte pomoc, pokud je to potřeba. A nebojte se sami o pomoc požádat, pokud potřebujete. Pokud je to pro vás náročné – třeba protože se stydíte–, nejste v tom sami. Jděte na to pomalu. Nemusíte hned vařit obědy pro seniory, stačí, že se se staršími spoluobčany začnete bavit třeba ve frontě v obchodě.

Pavla Koucká, psychoterapeutka

Určité obavy jsou v kontextu současného dění na místě a je fajn se k nim postavit čelem; nejlépe tak, že je přetavíme ve smysluplné jednání. Když se angažujeme v pomoci, ať už Ukrajině, přírodě či jinde, děláme dobrou věc v dobrém směru, a to nám přináší úlevu. Většinou přitom též můžeme zažívat sounáležitost, blízkost se stejně smýšlejícími lidmi, což je velmi posilující. Dále bychom se neměli nenechat špatnými zprávami zahltit. Snažme se vnímat též to hezké a nadějné a příjem špatných zpráv regulujme. Skvělý je též humor. Když to na mě hodně padá, namísto klasického čtení zpráv sleduju dění skrze satirické zpravodajství.

Zdroj: autorský text, vyjádření odborníků

Článek vyšel v časopisu Marianne, redakčně upraveno