Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Životní styl

Síla slova „promiň“ aneb Umíte se omlouvat?

Info ikona
Promiň

Kdyby existoval žebříček nejsložitějších slov, nad jejichž vyřknutím lidé dlouhou dobu dumají, pravděpodobně by zvítězilo „promiň“. Vyvolat konflikt je totiž jednoduché, ale sáhnout si do svědomí a uznat chybu, nám činí opravdové problémy.

Už od útlého dětství nás rodiče učí říkat promiň. A tak se jako děti omlouváme téměř na každodenní bázi. Jednou kvůli tomu, že jsme sestře pomalovali školní učebnici, podruhé za to, že jsme mamince nepomohli s mytím nádobí. Skoro to vypadá, že se nám v dětských letech promiň natolik vrylo pod kůži, že na toto slovo už nikdy nezapomeneme. Jenže právě v tom tkví pomyslný kámen úrazu.

Čím jsme starší, tím se slovy omluvy více kalkulujeme. Promiň už neříkáme automaticky, spíše sporadicky. Častěji také přemýšlíme, zda jsme se doopravdy vůči druhému provinili a zda je promiň na místě. Ano, rozhodně není nic špatného na tom, když nešviháme omluvy jako Baťa cvičky. Problém ale přichází, když na omluvu rezignujeme i ve chvíli našeho selhání. Ve chvíli, kdy druhý potřebuje slyšet naše promiň.

Mohlo by se vám líbit

Drobnost, která nezarmoutí

Největším úskalím slova promiň je, že každý člověk vnímá problematickou situaci jinak. Zatímco vy jste přiběhla na schůzku s kamarádkou s desetiminutových zpožděním a pociťujete radost, že jste konečně na místě, vaše kamarádka může v danou chvíli chtít jediné – vaši omluvu. A tak se často stává, že lidé sice nemají problém s omluvou, ale jednoduše řečeno neodhadnou, v jakých situacích slovo promiň použít. Případně jim problém přijde natolik miniaturní, že nechtějí s omluvou plýtvat, což následně vede k vyostření krizové situace.

S omluvami otálíme také v partnerských vztazích. Po konfliktu s partnerem přemítáme, zda jsme viníkem, nebo obětí. Občas si nedokážeme svou vinu přiznat a ruku na srdce - kde není vina, tam nemusí být omluva. Raději tedy vyčkáváme, až odpovědnost za konflikt převezme partner, a následně nás zasype slůvky omluvy.

Omluva jako (pro)hra

Ať chceme nebo ne, v naší společnosti stále panuje stereotyp, který říká, že omluva je znakem porážky, zranitelnosti nebo slabošství. Následně se někteří lidé vyhýbají slovu promiň jako čert kříži a obávají se, že případná omluva by poukázala na jejich slabost. Přitom realita je naprosto odlišná. „Opravdová, autentická omluva snižuje emocionální úzkost a dokonce zvyšuje pocit vlastní hodnoty,“ říká psycholožka Roberta Babb a dodává, že naopak nevyřknutí slova promiň častokrát vede k zničení vztahů s lidmi, na kterých nám doopravdy záleží.

„Pokud chceme, aby naše profesní a osobní vztahy prosperovaly, pak se musíme umět omluvit. I když slovem promiň nevrátíme zpět to, co bylo řečeno nebo provedeno, může toto slovo výrazně napomoci v procesu uzdravení vztahu,“ tvrdí psycholožka pro Stylist.

Info ikona
Omluva

Jak na správnou omluvu?

Už jsme zmiňovali, že není žádoucí, abyste slova omluvy trousili každý den. Naopak, daleko rozumnější je, když omluvu promyslíte. Podle psycholožky je ideální, když k omluvě nedojde ihned po konfliktní situaci. „Dopřejte si chvilku času na vychladnutí, popřemýšlejte, za co se chcete omluvit, a rozmyslete si, jak by vaše omluva měla vypadat,“ doporučuje Babb. Následně se snažte přejít k omluvě, a to tak, že upřímně uznáte svou vinu.

Možná máte pocit, že byste měli ospravedlnit své chování, avšak pro tentokrát od této strategie ustupte. „Převezměte plnou odpovědnost za své činy. A vyhněte se tomu, abyste k omluvě připojili slovo ‚ale‘,“ dodává psycholožka. V neposlední řadě se vyplatí, když danému člověku navrhnete řešení, jak vaši krizovou situaci vyřešit. I díky tomuto kroku váš vztah z dlouhodobého hlediska posílíte, a především pochopíte, že po každé omluvě přichází obrovská úleva. Omluvám zdar!

Mohlo by se vám líbit