VLADIMÍR TUKA: Ztráta zaměstnání je jako úraz

Vyšší nezaměstnanost jako jeden z následků koronavirem nastartované krize je jev přirozený, pokud se ovšem nedotkne vás osobně. V tu chvíli se vše mění. Řada lidí přirovnává náročnost této situace ke ztrátě blízké osoby nebo k fyzické bolesti. Vladimír Tuka, jediný tuzemský držitel nejvyšší mezinárodní certifikace Master Certified Coach, mluví o ztrátě zaměstnání jako o zranění a popisuje proces, jak se z něj zotavit. „Z pohledu našeho mozku je ohrožení sociálních potřeb stejně závažné jako u potřeb fyziologických, a tak na ztrátu zaměstnání skutečně reaguje velmi podobně jako v případě, kdy si na schodech zvrtnete kotník,“ vysvětluje Vladimír Tuka, český průkopník Brain-Based Coachingu využívajícího nejnovější poznatky neurovědců o fungování mozku. Zároveň rozkrývá některé mýty, které kolem této náročné životní situace kolují. „Někdy lidé trpí méněcenností, a tak rádi slyší rady typu: „Ber, co je, a moc se nerozhlížej“, nebo „Musíš zaplatit faktury, tak moc nevymýšlej“. Osobně považuji za velmi nešťastné, když propuštěný popichuje proti původnímu zaměstnavateli nebo bývalým kolegům a svaluje na ně vinu za svůj vyhazov – hledá vinu u druhých, čímž se připravuje o možnost učit se. Mezi knížecí rady by se dala zařadit i obecná tvrzení a pravdy: „Nic se neděje, je to příležitost.“ Pokud nenásleduje promyšlená akce, je taková rada spíše na škodu,“ vysvětluje Vladimír Tuka.

Šok jako přirozená reakce

Připravte se na to, že času na zotavenou budete v případě ztráty zaměstnání asi potřebovat o něco více než v případě zvrtnutého kotníku, nicméně základní fáze, které máte před sebou, jsou si v lecčems podobné. Nejprve se dostaví šok, a s ním i velká dávka adrenalinu a kortizolu, přes které zpočátku ani nevnímáme bolest. V případě ztráty zaměstnání je šok spojen s mnoha úrovněmi. Většině z nás se jako první vybaví ztráta základních prostředků a obava z nedostatku peněz. „Práci věnujeme velkou část svého života, a ať chceme, nebo ne, je značnou součástí naší identity. Její ztráta je pro stabilitu milující mozek velmi silnou hrozbou,“ pokračuje zakladatel společnosti NeuroLeadership. K tomu všemu si připočtěme naprosto přirozené emoce jako lítost a stud – a vše znásobme nepříznivými informacemi o stavu trhu práce, které se na nás valí ze všech stran. Od  nekonkrétních obav a změti nejrůznějších (zpravidla černých) myšlenek a scénářů bychom se měli dostat ke vnímání konkrétního okamžiku, což nám pomůže najít znovu pevnou půdu pod nohama. „Metod existuje spousta, ať už zvolíte kteroukoli, zkuste sami se sebou pracovat a dostat se do bodu, kdy si uvědomíte, že v danou chvíli se nic hrozného neděje a máte celou řadu schopností a  předpokladů, jak situaci vyřešit,“ radí Vladimír Tuka. Nemluví nijak akademicky, sám má se ztrátou zaměstnání také zkušenost. „Jednou v důsledku dělení Československa, pak kvůli prodeji společnosti, kterou jsem vedl, jinému majiteli a nakonec v manažerské pozici.

"Myslím si, že to nejdůležitější, co mi ztráta pozice přinesla, je uvědomění si sám sebe, mé silné potřeby volnosti, svobody, nezávislosti a rozhodování podle sebe. To mne dovedlo k tomu, co dnes s takovým zápalem a nadšením dělám. Jsem přesvědčen, že jsem se nejen našel, ale zároveň mohu být daleko přínosnější svému okolí i širší společnosti, než tomu dříve bývalo v roli manažera.“ Jak se s šokem vypořádat? Můžete ho například doslova rozdýchat, a to s pomocí jednoduchých návyků, osvojených buď pod vedením odborníka, nebo třeba odkoukaných z důvěryhodných zdrojů na webu. Účinné řešení představuje také pohyb, ať už si půjdete zaběhat, projít se, nebo vybijete negativní energii dobře mířenými ranami do boxovacího pytle.

ČTĚTE TAKÉ: Jak mít pozitivní pohled na zaměstnání?

BOLEST ZAŽENE INVENTURA

Jakmile šok odezní, přichází bolest – důležitý signál, kterému bychom neměli zbytečně podléhat, zároveň však není radno jej podceňovat. „Zlehčování situace a rychlé hledání zástupných aktivit nebývá nejlepší volbou, jakkoli může například na okolí působit dobře. Emoce totiž mohou zůstat na nevědomé úrovni, pod povrchem, a dál ovlivňovat naše chování, aniž bychom nad nimi měli kontrolu,“ upozorňuje zkušený kouč. Není třeba se v bolesti vyžívat nebo ji zbytečně umocňovat, je ale na místě emoce odžít, přiznat si, že jde o nepříjemnou událost. Zapomeňte ale i na lenošení na gauči. Dostat se z fáze šoku a bolesti k naději vyžaduje nejen čas, ale hlavně úsilí. Jde o namáhavou mentální činnost, které je třeba se věnovat zcela vědomě. Jak postupovat? Pro začátek si již bez vlivu příliš zjitřených emocí zrevidujte, co a proč se vlastně stalo, a co to pro vás znamená. Do minulosti se v tomto případě vracejte spíš krátce kvůli celkovým souvislostem, případně se záměrem poučení se z chyb, kterých jste se dopustili, nebo k získání vlastního poznání vhodného pro budování nové, lepší budoucnosti. Nesnažte se však minulost extrémně řešit, neobviňujte ostatní, nedělejte ze sebe oběť a nedumejte stále dokola nad tím, že jste neuspěli. Výsledkem by bylo sebevědomí na bodu nula a možná i zničené vztahy s ostatními. Ani jedno z toho vás vpřed neposune. „Výrazně efektivnější je připustit si, že jsem něco ztratil a věci teď budou jiné. Berte situaci realisticky a zamyslete se nad tím, co od vás nyní vyžaduje. Popřemýšlejte, co umíte, co jste se naučili, v čem jsou vaše přednosti. Uvědomte si i to, co byste si ještě potřebovali osvojit. Zkrátka v sobě vědomě hledejte potenciál pro svou budoucí kariéru,“ doporučuje Vladimír Tuka. Ta přitom rozhodně nemusí navazovat na tu dosavadní. Jsou obory, v nichž teď pravděpodobně bude méně práce, než bylo dříve. Při inventuře vašich schopností a znalostí ale jistě najdete i takové, které se hodí pro úplně jiné zaměstnání, než jemuž jste se věnovali dosud.

PŘEPROGRAMUJTE SVOU MYSL

Následně nastává čas rehabilitace. Své předpoklady, ale třeba i profesní sny už máte promyšlené – a nyní je zapotřebí je realizovat. Neberte zatím své úvahy jako definitivní scénář. Vždy se ale držte toho, kdo jste a co chcete, a každý další krok při budování kariéry čiňte s respektem k sobě samému. Složenky samozřejmě nepočkají, ale nikde není psáno, že si na ně pár měsíců nemůžete vydělávat na brigádě, zatímco na sobě budete pracovat a postupně se blížit k profesi, po níž toužíte. Zúčastňujte se oborových akcí, navazujte kontakty, „rozhoďte sítě“ u přátel a kolegů, zkrátka buďte aktivní. O tom, jestli se vám záměr (ne)podaří uskutečnit, rozhoduje do velké míry přesvědčení o vás samotných. Dr. Carol Dweck, profesorka Stanfordovy univerzity, pojmenovává tento jev jako nastavení mysli.

Věříte-li, že změna a úspěchy v životě jsou zásluhou vrozených schopností, talentu a intelektu, pak máte tzv. fixní nastavení mysli a můžete být vůči změnám spíše odmítaví. Pokud ale přistupujete k výzvám otevřeně, protože věříte, že pílí a úsilím se dá naučit čemukoli, vaše nastavení mysli je tzv. rozvojové. „Pokud máte pocit, že něco důležitého neumíte, zkuste vložit do věty slůvko JEŠTĚ ne(umím). Z beznaděje tím vstoupíte na cestu naděje,“ přidává praktickou radu kouč Vladimír Tuka.

ČTĚTE TAKÉ: Revoluce v pracovním životě! Nekonečný home office i čtyřdenní pracovní týden

Kdo je Vladimír Tuka?

Je jediným českým a slovenským držitelem nejvyšší certifikace Master Coach udělované Mezinárodní federací koučů (ICF) a zároveň jediným tuzemským vlastníkem licence pro výuku celosvětově uznávané metody Brain-Based Coaching uplatňující v koučinku poznatky moderní neurovědy. Založil a vede společnost NeuroLeadership s. r. o., která je kromě školy koučinku zaměřená také na leadership pro firmy, individuální koučink a facilitaci. V minulosti působil v diplomacii a zastával vysoké manažerské posty v řadě velkých společností, k nimž patří Kooperativa a ČSOB Pojišťovna. Více na www.neuroleadership.cz