Mám sukni délky XXL a k ní vřelý vztah. Co na tom, že je nepraktická, na denní nošení nevhodná. Miluju ji, takže není co řešit.

Kousek oděvu, který jsem si pořídila před nějakými třemi lety, stál víc, než jaký je rozpočet středně výkonného afrického státu, ovšem byla to láska na první pohled. V zimě nejspíš hřeje, v létě chladí. Ano, řeč je stále o hedvábné sukni délky XXL, která perfektně dokreslí siluetu, a i když díky ní neukážu ani palec na noze a je sexy mnohem víc, než troufalý oděv teenagera, pro kterého je celulitida zatím jen nesmyslným slovem bez hlubšího obsahu. Tedy něčím, co v životě neviděl. Sukně v meruňkovém odstínu je pro mne navíc symbolem jara. Jakmile ji totiž odzimuju, není cesty zpět – začíná nejkrásnější období roku. Hedvábí mě jemně hladí po nohách a přiznám bez mučení, v zimě ji zásadně nenosím – protože by se její délka a barva do plískanic zkrátka nehodila – natolik, abych si tohle uvědomila, zase praktická jsem.

Jedna z mých dcer tvrdí, že v ní vypadám jako vyšisovaná Maková panenka, která vedle sebe naštěstí nemá nesympatického lůzra motýla Emanuela. Tak asi ano, ovšem jen v dopoledních hodinách. Ne že by se odpoledne Emanuel přidal, ale faktem je, že byť k ní nosím deseticentimetrové podpatky, během dne, kdy ji mám na sobě, nemusí vyrážet do práce četa Technické správy komunikací. Chodníky zametu okrajem sukně za ni. Následně odnesu sukni do čistírny, za odměnu přikoupím apretaci a podobné výstřelky, abych si ji za čas zase vzala na sebe – a po dni perfektní služby – skončila v čistírně.

Letošní začátek sezony sukně XXL ovšem nebyl tak dokonalý, jak jsem si představovala. Měla jsem schůzku a poté, když jsem vyřešila vše nezbytné, vydala se metrem na další pracovní stanoviště. A zapomněla na to, že na designové kousky oděvu MHD stavěno zkrátka není. Sukně nezradila, to eskalátory přestaly spolupracovat. Zapomněla jsem sledovat protivítr a lem sukně se mi zachytil mezi pojízdné schody. Jednoduše řečeno, sežrat mi mou sukni ty schody chtěly… Najednou jsem ucítila, že ze mi sukni někdo stahuje a začala hledat, co že za úchyla si mě vyhlédlo v hromadné dopravě k pranku, zneužití, odhalení. Jistě takové historky také znáte… Viníka jsem našla v okamžiku, kdy guma v pase byla napjatá k prasknutí, a já přemýšlela, jak se ve spodním prádle dostanu z Florence domů, případně, kde seženu na Florenci náhradní oděv. Škubla jsem (už dost hystericky) naposledy a voilá - sukně z ozubeného souschodí povolila. Jenže v délce padesáti cm a deseti do výšky byla na spodním lemu od kolomazi. Výrazně. Moje letní láska. Přece jí kvůli takové malichernosti nevyhodím. Zanotovala jsem si hit Jaroslava Uhlíře: Neopouštěj staré známé pro nové… a spustila záchrannou akci. Až v šesté nebo sedmé čistírně, u třetí jsem to fakt přestala počítat, se rozhodli sukni přijmout a pokusit se s hedvábím v kombinaci se šmourem pracovat. Ovšem na moje riziko. A mám si na výsledek týden počkat. Kamarádky mě uklidňují, že v nejhorším se dá vždy stříhat, materiálu je na sukni totiž opravdu dost, takže se z ní vytvoří sukně délky midi. Což neodsouhlasím ani omylem. Zkracovat se nebude. Tečka. Vlastně vykřičník! V délce midi by totiž můj milovaný kus oděvu vypadal jako karikatura sebe sama a to nemůžu dopustit. To jistě chápete?!

Držte mi palce, v neděli se dozvím výsledek. Zatím marně přemýšlím, jestli existuje jiný kus oblečení, ke kterému mám takový vztah, jako k téhle sukni. Máte takový vy? Nakonec mě ještě napadá otázka, na kterou nemám odpověď: Dokážete si představit, že by podobný fejeton na téma „kus oděvu“ napsal chlap? 

ČTĚTE TAKÉ:

FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Škola v přírodě – aneb prázdniny pro rodiče?

FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Stereotyp, nebo rituál?

FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: A co to o tobě říká?

FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Jste na Instagramu? A víte, co na vás váš profil vyzradí?

Promotion