S horkými dny se mění můj styl. Kromě toho, že odkládám vrstvy oblečení, začínám si na zápěstí přidávat náramky. Máte to také tak?

S ohledem na další, náramky, ani jiné šperky (ani bižuterii) moc nenosím. Snažím se je minimalizovat a jediné, bez čeho bych, až pověrčivě, nevyšla z domu, je prsten, který nosím proto, aby se holčičkám nic nestalo. Jistě, tohle tvrzení je zároveň doporučením k doktoru Chocholouškovi, já ale pevně věřím, že pokud zmiňovaný šperk na prostředníku pravé ruky mám, jsou moje holčičky v bezpečí. Jinak jsem poměrně nevěrná jak hodinkám, tak krokoměrům, náušnice jsem přestala nosit v letech, kdy jsem v náručí držela miminka, nebo batolata a ta měla jedinou touhu, sundat mi je bez ohledu na ušní lalůček. Pět propletených řetízků ze zlata na krku mám myšlenkově propojené s paní řezníkovou (koneckonců, jako Husákovo dítě mám na podobnou reminiscenci nárok) – a vzhledem k tomu, že jí nejsem, zásadně je nenosím.

Kate Reardon kdysi prohlásila: „Mojí nejoblíbenější věcí v mém šatníku jsou mé šperky.“ Já bych to rčení upravila, že mojí nejoblíbenější věcí v mém šatníku jsou mé náramky. S nástupem horkých letních dnů se ve mně ovšem probudí jejich sběratelka. Čím více jich na ruce mám, tím spokojenější jsem. Korálky, kožené, pletené. Všechny varianty beru, kupuju, a kdybych si někdy náramky, které mám, chtěla nasadit všechny, musela bych mít jako chobotnice alespoň osm chapadel.

Moje náramky ale nejsou jen zbytečností za neuvěřitelné peníze, ale plní důležitou funkci. Během dlouhých zimních večerů sedáváme s mými holčičkami nad šperkovnicí a vzpomínáme:

„Mami, víš, že ses v tomhle náramku topila v Třeboni?“

„Pamatuješ, tenhle sis kupovala na promenádě v Bulharsku, a pak tě hned okradli…“

„Jé, a ty máš tenhle, cos ztratila, našla, ztratila, našla… Ten bude asi začarovaný. Chtěl být nakonec pořád u tebe. “

„Tenhle jsi mi půjčila, když jsme jeli na výlet na kola, ztratila jsem ho, a když jsme se vraceli stejnou cestou, viděla jsem ho viset na té větvi, co mi roztrhla nohu, no pamatuješ?“

„A tady máš ten s vltavínem, co sis nechala vyrobit, že ti přinese štěstí…“

Baví mě nejen nosit náramky v horkých letních dnech, protože barevná zápěstí jsou zkrátka uvolněná a sexy, ale snad ještě víc mě těší naše holčičí sedánky nad šperkovnicí plnou vzpomínek. Nemusím mít nutně náramky od těch nejluxusnějších značek (i když jako žádná žena jimi rozhodně neopovrhuji), stačí mi korálky, které najdu – dnes už vlastně v každém obchodě s oděvy. Mezi doplňky. Pěkně schované, čekající na svou majitelku, tedy jako na mne. Asi bych neměla být tak otevřená a přiznat se ke všemu, ale v období léta jdu pro náhradní ponožky a vracím se se třemi úlovky zcela jiného charakteru… Koneckonců, kdo by nosil v létě ponožky, že.

Těším se, že jednou, až budu stará babička a mít vnoučata, třeba se u mne všichni mladí sejdou a budu jim, probírajíc se korálky vyprávět, co jsem zažila s jejich maminkami. I proto považuju investici do bižuterie za smysluplnou. A už se nemůžu dočkat letošních příběhů…

ČTĚTE TAKÉ:

FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Cesta z města

FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Nikdy se nehádej se svým psem