Jiří Langmajer: Konec běsů

Sešli jsme se v kavárně Divadla pod Palmovkou. Povídali jsme si o hraní, životě na venkově s partnerkou Adélou Gondíkovou i plavání v ledové vodě. Rozhovor ale trochu připomínal ježka v kleci. Já byla neumětel, který by rád hlavolam rozluštil, ale ať to vezme z jaké chce strany, nestačí na něj. Několikrát se podařilo část povystrčit, ale vzápětí se vysunula bodlina, která další postup zablokovala. 

V Pyšelích, kde bydlíte, to znám. Prý tam chodíte na pivo, nechodili jsme náhodou do stejné hospody? Já ráda na Pyšelku.

Až na to, že se Pyšelka jmenuje Pyšelka, ale není v Pyšelích. Teď na pivo nechodím, ale když ano, tak přímo k nám do středu vesnice, do Sokolovny. 

Proč jste si vybral k žití právě tuhle vesnici?

Protože tam stojí dům, ve kterém můžu bydlet. Bydlí tam moje Adéla a já tam můžu žít s ní. Nevybral jsem si to, bylo mi to nabídnuto a já to s radostí přijal.

Jak se vám hraje tady v Divadle pod Palmovkou? 

Myslíte těch pětadvacet let, co už tu hraju? Dobře. Proto jsem znovu tady a přijal jsem hostování. Cítím se tu doma. Díky hře Fuk! jsem se měl možnost konečně se seznámit s režisérem Petrem Zelenkou. Byl jsem rád, že jsem se mohl vrátit na jeviště Divadla pod Palmovkou právě pod jeho režií. 

Hra Fuk! se hrála v Českých Budějovicích pod stejným režisérem, se stejnou výpravou a herci. Až na vás. Jaké to je vstoupit do hry, která už existuje, a vyměnit jiného herce?

Nevyměnil jsem ho, ale nahradil. Ano, hra existuje už delší dobu. Bohužel v oblastních divadlech je to tak, že pokud funguje předplatné, lidi chodí, jakmile přijdou lístky na volnou kasu, je to horší. Ředitele divadla Michala Langa napadlo, že by nebylo špatné koupit celou hru na klíč. Pro mě hozená rukavice, kterou jsem zvedl. Zkoušelo se velmi krátce, nejsem na to ten správný typ, potřebuju zkoušet delší dobu. Text jsem se musel učit hodně dopředu, protože před tím jsem měl ještě v Divadle v Rytířské premiéru hry Ani za milion!, kde hrajeme ve dvou s Adélou. Takže Fuk! jsem se musel naučit ještě před tím. Úplný blázinec. Nechtějte vědět, co se mi občas děje v noci v hlavě.

Co se vám děje?

To právě nechtějte vědět.

A já bych přesto ráda.

...

Co se Klára Mandausová o Jiřím Langmajerovi dozvěděla, najdete v dubnové Marianne!